F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

III. Český stát za Přemyslovců

III. Český stát za Přemyslovců

(poč. 10. stol.- poč. 14. stol.)
úvod

915

Umírá prvorozený syn knížete Bořivoje I. a Ludmily Spytihněv I., druhý historický kníže přemyslovského rodu; za jeho vlády byly patrně i Čechy (nejen Velká Morava) zasaženy maďarskými vpády. O moc v zemi se musel dělit s jakýmsi Vitislavem. Spytihněvovi je připisováno zakládání kostelů - na Pražském hradě přebudoval kostel Panny Marie a na Budči dal postavit rotundu sv. Petra a Pavla; na hradišti Budči snad existovala první (církevní) škola v Čechách. Vládu převzal jeho mladší bratr VRATISLAV I. [915-921], otec knížete Václava.


921

13. února

Úmrtí knížete Vratislava I., v legendách označovaného za mocného a schopného panovníka, úspěšného ochránce Čech před Uhry. S jeho jménem je spojeno založení kostela sv. Jiří na Pražském hradě (kolem roku 916); zde byl také pochován. Za jeho dva nezletilé syny Václava a Boleslava vládly dvě kněžny: Drahomíra (vdova po Vratislavu I.) a Ludmila (kdysi manželka Bořivojova), přičemž Drahomíra postupně převzala poručnickou vládu na sebe.

15. září

Na hradě Tetíně byla zavražděna (uškrcena) jedenašedesátiletá Ludmila vikinskými bojovníky (Tunnou a Gommonem), najatými Drahomírou. Tělesné ostatky kněžny Ludmily nechal kníže Václav převést do kostela sv. Jiří na Pražském hradě (19. října 925); kostel sloužil jako místo posledního odpočinku prvních Přemyslovců. Již v průběhu 11. století byla Ludmila považována za svatou.


922

Bavorský vévoda Arnulf táhl do Čech.

922-925

Vlády se ujímá nejstarší Vratislavův syn VÁCLAV [922/925 až 929 nebo 935]; byl hluboce oddán křesťanství (na Pražském hradě nechal zbudovat rotundu zasvěcenou saskému patronu sv. Vítu). Václav opustil dosavadní přemyslovskou politiku, orientující se na Bavory, a přiklonil se k Sasku (králi Jindřichu I. Ptáčníkovi se podařilo postupně spojit jednotlivé země rozpadlé východofranské říše a položit základy Římskoněmecké říše). Václavu je připisováno podrobení se římskoněmeckému tlaku slibem poplatku (tzv. daň míru - tribut pacis): 500 hřiven stříbra a 120 volů.


925-927

Spor mezi knížetem Václavem a kouřimským velmožem Radslavem; ten se nakonec dobrovolně podrobil Václavovi a uznal jeho svrchovanost.


929

Vojenská výprava Jindřicha I. Ptáčníka (spolu s jeho rivalem, bavorským Arnulfem) do Čech, aby si vynutil poplatky.

929 (nebo spíše 935)

28. září

Zavraždění knížete Václava ve Staré Boleslavi z popudu jeho bratra Boleslava, jenž neskrýval výhrady vůči Václavově vládě (rozdílné názory na politiku země vůči Říši, náboženské spory a jistě i Boleslavova touha po moci). Šlo o první známý atentát na českého panovníka, který byl brzy ověnčen mučednickou svatozáří (někdy mezi léty 972-975, kdy bylo v Praze založeno biskupství); církev potřebovala domácího světce konajícího zázraky. Svatováclavská tradice sehrála v českých dějinách neobyčejně významnou pozitivní roli, někdy však byla zneužívána k prosazování méně ušlechtilých postojů (ve své symbolice nabádala k pokoře až poraženectví pod pláštíkem křesťanské dobroty - to bylo zejména zneužíváno za protektorátu, kdy se svatováclavská tradice proměnila v ideologický nástroj fašistických okupantů a kolaborantů).

Po knížeti Václavovi nastoupil na knížecí stolec BOLESLAV I. zvaný Ukrutný [929 nebo 935-972].


935 (dříve uváděn rok 929)

Počátek čtrnáctiletého Boleslavova boje s Římskoněmeckou říší (s nástupcem Jindřicha, novým saským vládcem Otou I., 936-973); Otova vojska vtrhla dvěma proudy do Čech, byla však Boleslavem poražena. Následoval vpád Čechů do Saska a plenění Otovy země.


950


červenec

Nový vpád vojsk Oty I. (od roku 962 císařem) do Čech až k Praze; i když nebylo Boleslavovo vojsko poraženo (velel mu jeho syn Boleslav II.), český kníže "došel k moudrosti" (jak uvádí soudobý saský kronikář Widukind) a chtěl raději "nepokořen se poddati, než poražen milosti se doprošovati". Neznáme bližší podmínky míru, pravděpodobně byl obnoven dřívější poplatek Sasům; samostatnost českého knížectví zůstala zachována, bylo však obnoveno placení tributu.


955

10. srpna

Vojsko knížete Boleslava I. (v počtu zhruba 1000 bojovníků) se na straně Oty I. zúčastnilo bitvy s Maďary na řece Lechu (bavorském přítoku Dunaje); útočné kmeny kočovných Maďarů zde byly definitivně rozdrceny, usadily se v karpatské kotlině a přešly k pokojnému, zemědělskému způsobu života.

Přibližně v téže době jedna část Boleslavova vojska vybojovala kdesi rovněž vítěznou bitvu s Maďary; potvrzení varianty o příslušnosti Moravy (po odchodu Maďarů) k přemyslovskému panství je zcela nejasné. Přemyslovci se rovněž zmocnili Slezska, území Vislanů a západního Slovenska. Tato expanze byla spojena s šířením křesťanství.

kolem 955

Boleslav zavedl ražbu nejstarších českých mincí - denárů; měly v průměru 20 mm a z libry stříbra (tj. z 408 g kovu) se jich razilo 240. Platilo se jimi do 13. století.


963-964

Sblížení Piastovce Měška (nejstaršího historicky doloženého polského panovníka) s Boleslavem I. vedlo k uzavření spojenecké dohody; Měšek byl ohrožován výboji markraběte Gera a saského hraběte Wichmana. Vzájemné kontakty zpečetěny sňatkem Boleslavovy dcery Doubravky (správněji Dobravy) s Měškem (965).


965-966

Prahu navštívil židovský obchodník a cestovatel Ibrahim ibn Jakub, který zanechal zprávu o svých dojmech: "Město Frága je zbudováno z kamene a vápna a je obchodem město ze všech nejbohatší... Jejich země je nejlepší ze zemí severu a potravinami nejbohatší... Památné je, že obyvatelé země Buima (Bohemia - Čechy) jsou snědí a ryšavost je u nich vzácná..."

60. léta

Při kostele sv. Jiří na Pražském hradě byl založen nejstarší klášter v Čechách. Konvent benediktinek spravovala dcera Boleslava I. Mlada (Marie), když opatskou berli přijala osobně od papeže Jana XIII.


972 (podle Kosmy 967)

15. července

Úmrtí Boleslava I.; za jeho vlády došlo k vnitřnímu upevnění českého státu (podrobil si většinu území v Čechách, byla vytvořena tzv. hradská soustava, budovaly se menší, ale silně opevněné hrady místo starých hradišť, byla zavedena "daň z míru" - tribut pacis, první státní daň, prosazovaly se zemské roboty) a k posílení církevní organizace (pokus o zřízení biskupství v Praze, rozvíjení kultu sv. Václava). Novým knížetem se stal jeho syn BOLESLAV II. zvaný Pobožný [972-999], opěvovaný Kosmou jako "muž nejkřesťanštější..., otec sirotků, ochránce vdov, utěšitel zarmoucených..."


973

březen

Na dvorském sněmu v Quedlinburgu přenechal řezenský biskup sv. Wolfgang Čechám (přes odpor své kapituly) církevní samostatnost; to znamenalo zřízení pražského biskupství (zahrnovalo Čechy, Slezsko, Krakovsko a území k řekám Bugu a Styru). Tomuto aktu předcházela (patrně) dohoda mezi Boleslavem II. a císařem Otou I. Pražská diecéze byla podřízena mohučskému arcibiskupství (do roku 1344), prvním biskupem se stal (975) saský mnich Dětmar (Thietmar), který ovládal slovanský jazyk a těšil se přízni Boleslava II. Dětmar byl slavnostně intronizován mohučským arcibiskupem Willigisem v chrámu sv. Víta. Brzy po založení biskupství byla u něj zřízena církevní škola (v letech 1008-1018 zde působil mistr Hubald).

973-974

Boleslav II. podpořil bavorského vévodu Jindřicha (zvaného Svárlivý) proti novému císaři Otovi II. ("odbojník" Jindřich byl 974 zatčen a uvězněn v Ingelheimu).


975

podzim

Vpád Oty II. do Čech (odveta za Boleslavovo spojenectví s vévodou Jindřichem); došlo k poplenění části země. Boleslav II. ještě téhož roku podnikl ničivý vpád do Bavor, zpustošil zejména statky Altaišského kláštera.


976

Nový odboj vévody Jindřicha (po útěku z vězení) proti císaři Otovi II.; po obklíčení v Řezně zamířil do Čech k Boleslavovi. Ota vpadl do Čech, avšak jedna část jeho vojska byla (v červenci) poražena u Plzně (dnešního Plzence). Zbytek Otovy výpravy odtáhl zpět, Boleslav II. odpověděl novým vpádem do Říše.

28. dubna

Na jednání církevních hodnostářů v sídle mohučského arcibiskupa Willigise se objevuje vedle pražského biskupa Dětmara, biskupa špýrského a wormského, i biskup moravský. Jeho jméno neznáme, jde však o doklad vlastní moravské diecéze, nezávislé na české (pražské).


977

červenec

Další vpád císaře Oty II. do Čech (ze severu od Saska) koordinovaný s útokem pomocných oddílů z Bavorska a Švábska (ty byly oslabené úplavicí). Boleslav II. nabídl smír, císař přijal (Boleslav slíbil obnovit "staré" svazky s Říší a dostavil se o Velikonocích 978 na dvorský sjezd v Quedlinburgu).


981

13. března

Zemřel kníže Slavník (jeho panství zabíralo většinu východních a jihovýchodních Čech - snad "Charvatské knížectví"); sídlem Slavníkovců byl hrad Libice nad Cidlinou. Od 30. let 10. století došlo k vytvoření pomyslné "přemyslovsko-charvatské" aliance (kníže Slavník se oženil s Přemyslovnou Střezislavou, snad sestrou Boleslava I.). Knížecímu páru se narodilo šest dětí (mj. i Vojtěch a Soběslav, který se pokusil o vlastní politiku a dostal se do konfliktu s Přemyslovci).

kolem 981

Boleslav II. ztratil území v povodí Dněstru s městem Przemyślem (obsadil Vladimír Kyjevský), podařilo se mu však udržet Krakovsko, Slezsko a snad i většinu Moravy.


982

19. ledna

Na starobylém hradisku Levý Hradec byl zvolen (přes své zdráhání) pražským biskupem (po úmrtí biskupa Dětmara roku 981) Slavníkovec Vojtěch (Adalbert); při návštěvě Uher pokřtil syna vévody Gejzy, pozdějšího uherského krále sv. Štěpána. Měl stálé neshody s domácím polopohanským prostředím a Přemyslovci (odmítl vystupovat v roli "kaplana" pražského knížete a snažil se dodat biskupskému úřadu plné vážnosti a politické důstojnosti), opustil Čechy a odešel do Itálie (vstoupil do benediktinského kláštera v Monte Cassinu). Pražskou diecézi dočasně spravoval mohučský biskup Volkold (zemřel v srpnu 992).


984

polovina roku

Boleslavovo české vojsko podpořilo snahy vévody Jindřicha Bavorského stát se císařem (po smrti Oty II. roku 983) a táhlo do Saska; při zpáteční cestě se Češi zmocnili Míšně (drželi ji až do roku 986).


988

Biskup Vojtěch opustil s nevlastním bratrem Radimem (Gaudenciem, pozdějším prvním polským arcibiskupem v Hnězdně) Čechy a uchýlil se do montecassinského kláštera v Itálii (později do řeckého reformního ve Valle Luce a nakonec do nejvýznamnějšího kláštera na Aventinu v Římě).


990

Boleslav II. se spojil s Lutici a vytáhl proti polskému knížeti Měškovi; ten krátce předtím zřejmě zabral a připojil k Polsku dolní a střední Slezsko. Měškovi přispěchalo na pomoc římskoněmecké vojsko (údajně 4 tisíce jezdců). Diplomatickým jednáním došlo nakonec ke smíru; Boleslav nechtěl riskovat nový konflikt s Říší.


992

Vojenské tažení Boleslava II. s výpravou Oty III. proti Polabským Slovanům.

Biskup Vojtěch přijal od Boleslava II. edikt, jímž mu bylo dovoleno podle "statutu kanonů" rozlučovat manželství, která byla uzavřena mezi příbuznými, stavět kostely a vybírat desátky; edikt je prvním (a nejstarším) dokladem "křesťanského právního zákonodárství" v Čechách, jež čelilo zemským pohanským zvyklostem.

konec léta

Z Čech vypraveno knížecí poselstvo do Itálie, jež mělo získat biskupa Vojtěcha návratu do vlasti (v čele stál libický Vojtěchův učitel Radla a mnich Kristián).


993

14. ledna

Založen první mužský klášter (a kostel sv. Benedikta, Bonifáce a Alexia) v Čechách v Břevnově u Prahy (u pramenů potoka Brusnice v lese zvaném Šárka) biskupem Vojtěchem; dvanáct mnichů benediktinské řehole bylo přivedeno Vojtěchem z Itálie. Nové rozpory mezi Přemyslovci a Slavníkovci přiměly Vojtěcha (994) k opětovnému odchodu do Říma (dospěl tam v létě 995).


995

28. září

Po dvoudenním obléhání dobyli Přemyslovci (snad za pomoci Vršovců) Libici nad Cidlinou a vyvraždili všechny přítomné Slavníkovce (včetně čtyř bratrů knížete Soběslava, který v té době v čele ozbrojených houfů pobýval za hranicemi a pomáhal císaři Otovi III. v boji s pohanskými Bodrci). Po zničení Libice následovalo zpustošení ostatních slavníkovských hradů a sídlišť (Libici dostali Vršovci). Čechy byly politicky sjednoceny a podřízeny vládě jediného panovníka.


997

23. dubna

Ve východních Prusích (v místě Cholin, východně od dnešního Gdaňska), kam odešel hlásat evangelium, zemřel mučednickou smrtí biskup Vojtěch; jeho tělo vykoupil Boleslav Chrabrý stejnou vahou zlata a dal je slavnostně pohřbít v mariánském chrámě v Hnězdně (1000).


999

7. února

Úmrtí knížete Boleslava II.; bývá označován za zakladatele jednotného českého státu a podporovatele křesťanství (uvedl do země benediktinský řád, došlo k založení prvních klášterů - ještě krátce před svou smrtí dal podnět k založení kláštera sv. Jana na Ostrově u Davle). Novým knížetem se stal nejstarší z trojice jeho synů BOLESLAV III. (zvaný Ryšavý) [999-1002]. Čechy se staly nadlouho jablkem sváru a procházely hlubokou krizí.

léto 997 nebo únor 999

Vojsko polského knížete Boleslava Chrabrého přemohlo českou posádku Krakova a hrad s okolní krajinou byl připojen k polskému státu; již předtím ztratili Přemyslovci Míšeň (obsadil ji markrabě Ekkehard za pomoci polského vládce Měška I.) a Slezsko (dostalo se do polského držení).


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.