F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

VII. Vláda Habsburků a protireformace - pokračování


1636


24. dubna

Jan Jiří převzal ve Zhořelci obě Lužice pod svou správu; tímto aktem byla Lužice definitivně oddělena od České koruny.

9. října

V Přerově zemřel Karel st. ze Žerotína, krátce předtím (19. září v Brně) i kardinál Dietrichštejn.

16. října

bitvě u Wittstocku (severozápadně od Berlína) porazil švédský generál Johann Banér císařskou a saskou armádu; Švédové opanovali severní Německo a pootevřeli si cestu do Čech. Obyvatelstvo pohraničních oblastí Čech muselo zásobovat habsburskou armádu v Sasku (v Ústí nad Labem, Litoměřicích a Děčíně vznikla velká proviantní skladiště).

10. prosince

V Brně byl zřízen královský tribunál Moravského markrabství v čele s hejtmanem; tribunál měl značnou politickou i soudní pravomoc na úkor zemských úřadů a zemského soudu. Zpočátku zasedal v Brně, v roce 1637 (za zemského hejtmana hraběte Salma) byl přeložen do Olomouce.

22. prosince

Ferdinand III. byl zvolen římskoněmeckým králem.


1637


15. února

Ve Vídni zemřel ve věku devětapadesáti let císař Ferdinand II.; vládu převzal jeho druhorozený syn FERDINAND III. [1637-1657]. V jeho osobě dosedl na trůn muž nepochybně schopnější, než byl jeho předchůdce, a také méně protičesky zaujatý. Na rozdíl od většiny Habsburků uměl dobře česky, často pobýval v Praze a zasloužil se o obnovu Pražského hradu.

jaro

Stavové Moravského markrabství podali novému císaři stížnost proti Obnovenému zřízení zemskému; žádali, aby zemské úřady byly obsazovány "osobami starousedlými" a aby zemská samospráva získala určitou autonomii. Císař jim jen připomenul povinnost držet se zřízení z roku 1628.


1638


Císař Ferdinand III. vyňal z pravomoci jezuitů Karolinum a obě světské fakulty (právnickou a lékařskou) postavil pod vlastní pravomoc.

24. března

Trestná výprava plukovníka Halbicha, vypravená proti odbojným vsetínským Valachům, byla v údolí Rokytnice obklíčena a zajata povstalci.


1639


duben

Švédský generál Johann Banér vnikl se svými vojsky přes Sasko do severních Čech; značně demoralizované švédské vojsko se uchylovalo k rabování a loupežím (přes generálovo provolání k českému lidu, jež slibovalo osvobození země a vybízelo k povstání - vydáno v Litoměřicích). Na Čechy dolehlo asi nejtěžší osmiměsíční období třicetileté války.

konec května

Švédové stanuli před Prahou, avšak město nedobyli (vyznamenala se studentská legie).

červen

Severovýchodní Čechy byly zaplaveny švédským vojskem; oddíly Zdeňka z Hodic pronikly až k Náchodu a hranicím Slezska. Švédové se také pokusili proniknout na Moravu (u Jihlavy), moravská zemská hotovost a studentská legie z Olomouce je však zastavila. Švédská vojska plenila i západní a jižní Čechy (Plzeňsko, Slánsko, Rakovnicko, Berounsko, Táborsko a Prácheňsko). Na severu Čech loupily jednotky generála Torstenssona, který předtím operoval v Lužici a ve Slezsku (přesunul se na Liberecko a Frýdlantsko).

září

Správa Čech svěřena císařovu bratru arciknížeti Leopoldu Vilémovi, pasovskému biskupovi. Po bok mu byl postaven generál Piccolomini; oba vystřídali generála Gallase.


1640


Z příkazu Ferdinanda III. byl vydán svod zákonů a dodatků k Obnovenému zřízení zemskému, který přinášel jistá práva českým stavům (pokud nešlo o záležitosti, jež se týkaly osoby a práv královských).

jaro

Švédové byli vytlačeni z Čech.

listopad-prosinec

Banérovo švédské vojsko táhlo do jižního Německa s cílem dobýt Řezno, kde zasedal říšský sněm, a zmocnit se císaře Ferdinanda III. Tento smělý plán však ztroskotal; krátce nato (v květnu 1641) Banér zemřel. Na jeho místo nastoupil 20. května 1641 maršál Leonard Torstensson, dosavadní generál - zbrojmistr.


1641


9. ledna

Vydán patent, jenž se snažil bránit narůstajícímu zbojnictví (zejména na Valašsku - Ondruška, Adamčík). Patent sliboval odpuštění a navíc ještě bohatou odměnu každému zbojníkovi, který zabije svého kamaráda - zbojníka; nepřinesl však žádný efekt.

konec roku

Královský tribunál (včetně zemských desek) byl z Olomouce přeložen do Brna, které se od t. r. stalo jediným hlavním městem Moravy. Bylo zřízeno pět krajů, při nich ustaveni krajští hejtmani a sekretáři; jednalo se o kraj Brněnský, Jihlavský, Znojemský, Hradišťský a Olomoucký. V čele správy zemských desek byl postaven nejvyšší zemský písař. Ze zemského soudu byl vyňat manský soud olomouckého biskupa, rovněž olomoucká univerzita měla svůj zvláštní soud.


1642


jaro

S reorganizovanou a doplněnou švédskou armádou pronikl Torstensson ze zimního ležení na Dolním Labi do tehdejšího Dolního Slezska.

květen

Švédská armáda dobývala slezská města - Velký Hlohov, Lehnici, Javor.

1. června

Bitva u Svídnice, v níž zvítězilo švédské vojsko nad císařskými oddíly sasko-lauenburského vévody Františka Alberta. Tímto vítězstvím si Torstensson otevřel cestu na Moravu (obsadil nejprve Opavu).

6. června

Švédové pronikli Moravskou branou k Holešovu, kde porazili císařské jednotky, které ve zmatku prchaly k Uherskému Hradišti.

15. června

Po čtyřdenní obraně se vzdala opevněná Olomouc; zemské úřady i s úředníky prchaly na jih země a do Vídně. Okupovaná Olomouc se stala vojenskou základnou Švédů až do roku 1650. V příštích dnech a týdnech byla obsazena další města střední a severní Moravy; z nich se Uničov stal druhým trvalým sídlem švédské posádky.

srpen

Postupný ústup Torstenssona s hlavní armádou do Slezska; císařské vojsko v čele s arcivévodou Leopoldem Vilémem vypudilo Švédy z moravských měst (Opavy, Litovle, Tovačova, Fulneku). Ze Slezska postupoval Torstensson přes Lužici do Saska.

2. listopadu

Breitenfeldu (poblíž Lipska) došlo k jedné z rozhodujících bitev třicetileté války, v níž bylo císařské vojsko rozdrceno Torstenssonovou armádou. Poražený Leopold Vilém ohlásil 9. ledna 1643 svou abdikaci na vrchního velitele; jeho nástupcem se stal Matyáš Gallas.


1643


leden

Valaši prostřednictvím svých hejtmanů a nekatolických kněží navázali přímé jednání se Švédy (mj. pomáhali zásobovat švédská vojska potravinami i zbraněmi).

duben

Z Budyšína přes Zhořelec do Čech vyrazilo Torstenssonovo vojsko na pomoc (od jara obléhané) Olomouci; prošlo Mladou Boleslaví, Mělníkem, okolím Prahy a zamířilo do východních Čech (sledováno císařskou armádou generála Gallase).

16. června

Torstensson dosáhl Svitav a táhl dál k Moravské Třebové a Olomouci (města dosáhl 22. června t. r.). Švédové rychle dobyli Prostějov, Plumlov, Kroměříž, Holešov a Lukov (mnohá z nich za pomoci Valachů, například Kroměříž). Na Valašsku se rozhořelo třetí povstání (1643-1644).

začátek září

Švédové dorazili k Mikulovu, obsadili Vyškov a učinili první pokus o dobytí Brna; dobývání města započalo 3. září, ale už 8. září bylo ukončeno. Torstensson dostal rozkaz od švédské vlády vrátit se do severního Německa, kde dánský král Kristián IV. vpadl do zad Švédům; Dánové (a také Poláci) přešli nečekaně na císařovu stranu (z obavy z rostoucí nadvlády Švédů v Baltském moři). Tím však byla zmařena naděje na spojení Švédů se sedmihradským knížetem Jiřím Rákóczim (vypověděl válku císaři) a jejich společný postup na Vídeň. Švédové vyklidili část obsazené Moravy (města Plumlov, Nový Jičín, Tovačov, Lipník, Přerov, Lukov, Holešov), své posádky ponechali v Olomouci, Šternberku, Uničově, Fulneku a Sovinci. Torstensson odtáhl do Holštýnska. Na Moravě utichl válečný ruch.

listopad

K okupované Olomouci přitáhl císařský generál Buchheim s úmyslem vyhnat z města Švédy.


1644


26.-27. ledna

Útok společného vojska (hraběte Rottala a generála Buchheima o síle asi 4 tisíc mužů) proti středisku povstalých Valachů - Vsetínu. Císařská trestná výprava rozpoutala na Valašsku krutý teror - vesnice byly vypalovány, povstalci mučeni a popravováni (odhaduje se na 150-200 popravených Valachů). Odpor Valašska byl definitivně zlomen do jara 1644.

únor

Zahájena blokáda a po ní několik pokusů císařských oddílů o osvobození Olomouce od Švédů (vojsku postupně veleli generál Buchheim, plukovník Richard, generál Ladislav z Valdštejna); akce skončily v březnu 1645 ústupem císařských jednotek.

prosinec

Zahájena mírová jednání ve vestfálských městech: katolickém Münsteru (Habsburci s Francií) a protestantském Osnabrücku (katolíci se Švédskem) o ukončení války; zprostředkovateli celé akce byli Benátčané a papežský nuncius Chigi. Zároveň se jednalo i v jiných evropských hlavních městech (mj. i ve Vídni). "Česká otázka" přes aktivity emigrantských skupin (nizozemské, lešenské, saské) zůstala mimo zájem jednajících stran.


1645


leden

Generál Torstensson vpadl se svým vojskem do západních Čech s cílem dobýt Vídeň (s pomocí vojsk Rákócziho).

6. března

Bitva u Jankova (na Benešovsku), snad nejkrvavější střetnutí za třicetileté války na našem území mezi švédským vojskem generála Torstenssona a císařskou armádou generálů Hatzfeldta a Götze (ten v bitvě padl). Vítězství Švédů bylo přesvědčivé; císařských vojáků padlo na 4 tisíce (ze 17 tisíc), Švédů asi 3 tisíce (celkem šestkrát více než v bitvě na Bílé hoře). Bitva u Jankova sice otřásla císařskou koalicí, avšak naděje na návrat české emigraci nijak neposílila. Zpráva o prohrané bitvě se jako lavina rozšířila po zemi a všude zavládl strach, co bude následovat. Cesta na Moravu byla pro Švédy volná.

březen-duben

Švédové dobývali města na jihozápadní a jižní Moravě (například Jihlavu 11. března, Znojmo 12. března, Lomnici 13. března), dostali se i do Dolních Rakous (Vídeň však jejich náporu odolala). 17. dubna dobyli Mikulov a odvezli odtud v 50 sudech bohatou knihovnu kardinála Dietrichštejna do Švédska. Na jihovýchodní Moravě odolalo Švédům opět jen Uherské Hradiště.

3. května-23. srpna

Obléhání Brna švédským vojskem generála Torstenssona; Brno se Švédům za 112 denního obléhání ubránilo. Zásluha přičítána veliteli obránců Raduitu de Souches a pomoci oddílů sedmihradského vévody Rákócziho. Torstensson odtáhl na jih do Židlochovic a odtud přes Mikulov do Rakous.

5. srpna

V Praze byl korunován českým králem nejstarší císařův syn Ferdinand IV.; stal se českým místodržícím. Vládu však nenastoupil, protože 9. července 1654 nečekaně zemřel. Jeho korunovace mu však zabezpečila místo na seznamu panovníků českého státu.

24. srpna

Jiří Rákóczi podepsal v Linci mírovou smlouvu s císařem Ferdinandem III., v níž bylo uherským protestantům přiznáno rovnoprávné postavení s katolíky a Rákóczimu byla zaručena držba sedmi východouherských stolic a vlastního panství Tokaj.

podzim

Návrat Torstenssonova vojska na Moravu, kde poplenilo Znojemsko a Jihlavsko a po zabezpečení švédských posádek v Mikulově, Znojmě, Jihlavě, Telči a Olomouci zamířilo do severních Čech a odtud do Slezska (ještě předtím se vzdal z důvodu nemoci Torstensson koncem roku 1645 v Lipsku vrchního velení nad švédskou armádou). Jeho nástupcem se stal polní zbrojmistr Wrangel (spolu s generály Königsmarckem a Wittenbergem).


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.