F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

VII. Vláda Habsburků a protireformace - pokračování


1630


6. července

Švédská armáda (asi patnáctitisícová) se vylodila v Pomořanech. Její vstup na evropské bojiště znamenal počátek tzv. švédské války (1630-1635). Švédsko si chtělo zajistit nadvládu nad Baltem, na jeho stranu přešla Francie, Sasko i Braniborsko. S velkými nadějemi vzhlížela na novou situaci česká emigrace.

13. srpna

Císař vydal rozhodnutí o sesazení Valdštejna z velení císařské armády.

podzim

Po katastrofě císařského sboru (pod velením Contiho v Pomořanech) se dostala do švédských rukou většina tohoto území. K odporu proti vládě císaře Ferdinanda a katolické Ligy se zvedla německá protestantská knížata; nový velitel císařského vojska a Ligy generál Tilly nemohl zabránit vytvoření nové protestantské fronty v Německu.


1631


Kardinál Dietrichštejn povolal na Moravu nový církevní školský řád piaristů a první jejich kolej zřídil na svém panství v Mikulově.

23. ledna

Uzavřena spojenecká smlouva mezi Švédskem a Francií; Francie přislíbila stálý finanční příspěvek na vedení války proti Habsburkům.

polovina června

Švédský král Gustav Adolf II. přijal ve Špandavě (u Berlína) v audienci české emigranty Jindřicha Matyáše Thurna a Jaroslava Sezimu Rašína; byly navázány první kontakty Švédů s Valdštejnem (zprostředkoval Rašín). Valdštejn požadoval za "přestup" ke Švédům armádní sbor o 10-12 tisíci mužů.

17. září

Bitva u Breitenfeldu (nedaleko Lipska), v níž utrpěla Tillyho císařská armáda těžkou porážku (její ztráty se odhadovaly na 12 tisíc padlých a raněných); vítězství umožnilo Švédům postoupit dále do nitra Německa. Král Gustav Adolf odmítl splnit Valdštejnovi svůj původní slib. K švédské armádě se připojil saský kurfiřt Jan Jiří se svou armádou; Sasové měli podle dohody proniknout Lužicí do Slezska.

počátek listopadu

Saská armáda pod velením generála Jana Jiřího Arnima změnila směr postupu a pronikla do severních Čech.

15. listopadu

Saské vojenské oddíly obsadily bez boje Prahu. Se saskými vojsky se vraceli do Čech mnozí emigranti a znovu se ujímali svých panství (Václav Vilém z Roupova, Ladislav Velen ze Žerotína); dne 20. listopadu dorazil do Prahy samotný kurfiřt Jan Jiří.

30. listopadu

Na podnět Václava Viléma z Roupova byly za velké účasti lidu sňaty ze Staroměstské mostecké věže hlavy popravených pánů z roku 1621 a pietně uloženy do Týnského chrámu.

prosinec

Saské panství se rozšířilo do východních Čech (až po Hradec Králové); česká šlechtická emigrace zvolila na sjezdu stavů direktory a zřídila rovněž konzistoř. Saská okupace však byla dočasná a nechtěla podpořit restauraci církevních a politických poměrů v Čechách.

15. prosince

Po předchozí tajné schůzce (30. listopadu) na trčkovském zámku v Kounicích se saským generálem Arnimem a zástupci české emigrace se Valdštejnův dvůr ve Znojmě stal hlavním štábem císařské armády. Dvojaká politika Valdštejna ho vynesla podruhé do čela císařských armád. Po celou zimu se zde intenzivně organizovalo nové císařské vojsko. Přitom Valdštejn (raněný ve své ješitnosti jak císařem Ferdinandem, tak i švédským králem) udržoval styky se Sasy.


1632


14. a 15. dubna

Bitva u řeky Lechu (poblíž městečka Rainu); poraženo ligistické vojsko, posílené císařským vojskem Aldringenovým (těžce raněn generál Tilly, 30. dubna zemřel).

15. dubna

Císařským patentem byl Valdštejn pověřen rozsáhlými pravomocemi; v té době měl připravené vojsko o 27 pěších a 27 jízdních regimentech (okolo 40 tisíc mužů): Valdštejn opět generalissimem.

23. dubna

Valdštejn odjel s celým dvorem ze Znojma do Čech s cílem vyhnat Sasy ze země; desetitisícová Arnimova armáda byla proti Valdštejnovým regimentům bezmocná. Valdštejn však s rozhodujícím útokem váhal a nabízel Sasům separátní mír; ti ho však odmítli.

konec května

Nastala postupná likvidace saských posádek v Čechách.

25. května

Saské pluky opustily Prahu; to znamenalo zmar všech nadějí stavovské opozice.

červen

Císařské oddíly vedené generálem Gallasem vytlačily saské vojsko z Čech a hlavní voj císařské armády pod Valdštejnovým velením postoupil do Bavor, obsazených z velké části Švédy; v polovině června obsadil Valdštejn Norimberk.

1.-4. září

Krvavá bitva Valdštejnova vojska u Fürthu (poblíž Norimberku) s oddíly Gustava Adolfa; švédské vojsko poraženo, první velký neúspěch Švédů.

16. listopadu

V ranních hodinách zahájena bitva u Lützenu (nedaleko Lipska). Císařská armáda v čele s Valdštejnem zastavila (díky nenadálému úspěšnému útoku sboru polního maršálka Pappenheima) švédské vojsko Gustava Adolfa; ten v bitvě zahynul, podobně byl smrtelně zraněn i Pappenheim. Habsburkům se vrátila vojenská iniciativa, bitva však skončila "nerozhodně".


1633


leden

Valdštejn vedl tajná jednání s nástupcem švédského krále, vůdcem říšské rady, kancléřem Axelem Oxenstiernou; současně vyjednával s Francouzi, jejichž zahraniční politiku vedl kardinál Richelieu.

11. února

Valdštejnův válečný soud v Praze odsoudil 16 obviněných důstojníků jeho vojska za dezerci v bitvě u Lützenu k trestu smrti; Staroměstské náměstí před radnicí se stalo svědkem jejich popravy.

15. května

Na zámku v Jičíně došlo k tajné schůzce Valdštejna s českými emigranty - Janem Warlichem z Bubna a Jaroslavem Rašínem; jako prostředníci Švédska a současně mluvčí českého exilu nabídli Valdštejnovi korunu Českého království, když zbaví zemi Habsburků. Projekt zrady byl projednán i se švédským říšským kancléřem Axelem Oxenstiernou. Do spiknutí se zapojily i Sasko a Francie; rozhodující role byla přisouzena Valdštejnovi.

17. května

Valdštejnovo (asi čtyřicetitisícové) vojsko vytáhlo přes Náchod do Slezska, které mělo být vysvobozeno od Sasů, Braniborů a Švédů.

6. června

Těsně před očekávanou bitvou u Dlouhé Olešnice bylo uzavřeno příměří mezi Valdštejnem a saským velitelem Arnimem.

12. června

Ve vojenském táboře u Dlouhé Olešnice tajně navštívil Valdštejna český emigrant Jindřich Matyáš Thurn (toho času švédský generál). Valdštejn se nedokázal odhodlat k rozhodné akci, váhal - "až přijde vhodný čas". Jeho vojsko zatím zůstávalo v nečinnosti v polním táboře u Svídnice.

18. srpna

Do Valdštejnova vojenského tábora dorazil polní maršálek Jindřich Šlik, kterého zde vyslal dvůr na inspekci; ve Vídni vládla nespokojenost s Valdštejnovým slezským tažením.

11. října

Bitva u Stínavy ve Slezsku, v níž bylo zhruba pětitisícové švédské vojsko vedené Thurnem a plukovníkem Duvalem poraženo Valdštejnovou císařskou armádou. Valdštejn dal propustit zajaté důstojníky (včetně Thurna) za cenu vydání všech švédských pevností ve Slezsku císařským.

14. listopadu

Po dobytí Řezna Švédy táhl Valdštejn přes Čechy do Bavor, aby odtud vyhnal vojsko Bernarda Výmarského; 26. listopadu dorazil do Plzně. Ve Vídni narůstala nespokojenost s Valdštejnem.

30. listopadu

Část Valdštejnova vojska (nedokonale zásobovaná a vyzbrojená) pod velením Ottavia Piccolominiho překročila česko-bavorskou hranici s cílem provést rychlou operaci proti Švédům; zastavila se ve Fürthu. Už 3. prosince však nastal ústup tohoto jízdního sboru zpět do Čech. Ve Vídni nastalo zděšení.

prosinec

Valdštejn se znovu pokusil o navázání tajných jednání, ale narazil na nedůvěru u saského vojevůdce Arnima a také u švédského generála Bernarda Výmarského.


1634


V proslulém holandském nakladatelství bratří Elsevírů v Leidenu vyšlo (jako 31. svazek) latinsky psané dílo českého exulanta Pavla Stránského O státě českém (Respublica Bojema), podávající ucelený a všestranný pohled na český stát a jeho předbělohorský vývoj. Shromáždil v něm údaje historické, zeměpisné, místopisné, státoprávní, fakta o obyvatelstvu, jazyku, stavech, panovnících, úřadech, náboženství apod. V Čechách vyšlo poprvé v německém překladu na přelomu 18. a 19. století, česky pak o sto let později.

13. ledna

Důstojníci Valdštejnovy armády složili svému veliteli přísahu věrnosti, tzv. revers. Současně však byli někteří z nich (Gallas, Aldringen a Piccolomini) získáni Vídní a prozradili konspirační plány svého velitele.

24. ledna

Císař Ferdinand II. zbavil Valdštejna hodnosti vrchního velitele císařských armád; jeho nástupcem byl jmenován hrabě Jan Matyáš Gallas.

18. února

Císař vydal proskripční dekret, kterým byl Valdštejn prohlášen za zrádce a rebela.

22. února

Valdštejn se zbytkem věrného vojska se dal na ústup do Chebu.

25. února

Albrecht z Valdštejna byl mezi desátou a jedenáctou hodinou večer zavražděn v purkrabském domě v Chebu; povražděni byli i jeho přátelé - Trčka, Ilov, Kinský, Niemann. Valdštejnův majetek (jeho hodnota se odhadovala na 15 milionů zlatých) byl zkonfiskován a přešel do rukou těch, kteří se podíleli na tragickém pádu tohoto nejbohatšího muže v Českém království (generálové Gallas, Aldringen, Piccolomini, Tiefenbach, Šlik a další).

2. března

Opavě složena u pěšího pluku přísaha věrnosti Valdštejnovi. Ve městě a okolí vypuklo povstání proti císaři.

18. března

Před Opavou se objevily pluky velitele císařských vojsk ve Slezsku generála Götze; 20. března město kapitulovalo, "rebelie" byla potlačena.

květen

bitvě u Lehnice dosáhla švédská vojska vítězství nad habsbursko-katolickým táborem.

léto

Sasko-švédský vpád do severních Čech; přes Litoměřice se spojená vojska dostala až před Prahu a do středního Polabí (vyplenila Nymburk). V polovině září se stáhla, naděje české emigrace na možný návrat opět pohasly. Švédské oddíly (velitele Banéra) podnikaly loupežné výpravy i na Moravu (na Jihlavsko).

5.-6. září

Porážka švédské armády u Nördlingenu (předtím se vzdala švédská posádka v Řezně). Švédové byli zatlačeni do dolního Pomohaní, císařské vojsko opanovalo jižní Německo; bylo to poslední vítězství, jehož společně dosáhla vojska španělská a vojska rakouských Habsburků. Bezprostředním důsledkem bitvy bylo vytvoření tajné ligy v Ebersdorfu (31. října 1634); ta měla navázat úzkou spolupráci mezi Španělskem, Rakouskem a katolickými říšskými knížaty (tedy v podstatě šlo o program staré Ligy, která se rozpadla počátkem 30. let).


1635


30. května

Podepsán tzv. pražský mír mezi císařem Ferdinandem II. a saským kurfiřtem Janem Jiřím; brzy k němu přistoupila i další říšská knížata (mj. i Braniborsko) a města. České emigraci však nepřinášel nic. Nejvýznamnější změnou bylo odstoupení Horní a Dolní Lužice Sasku (jako dědičné léno je měl saský kurfiřt již v zástavě od roku 1624), za něž slíbil kurfiřt přispět k vypuzení Švédů z Říše. Z náboženských otázek byly potvrzeny výsledky augšpurského míru (1555) a vykonání restitučního ediktu bylo odloženo o 40 let; Slezsku přinesl mír zhoršení, poněvadž se augšpurské vyznání povolovalo jen Vratislavi a knížectvím břežskému, lehnickému a opolskému, která nebyla pod přímou kontrolou České koruny. Francie, která zaznamenala výrazné oslabení protihabsburské koalice, vstoupila již 19. května t. r. do války proti Španělsku, když koncem dubna uzavřela se Švédskem spojeneckou smlouvu. Francouzská vláda kardinála Richelieua uzavřela již 25. února 1635 novou alianční smlouvu s Nizozemím a v létě t. r. dohodu se Savojskem, Mantovou a Parmou. Nastala poslední fáze třicetileté války - švédsko--francouzská (1635-1648), plná loupeživých tažení za kořistí, jež pustošila celou střední Evropu.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.