F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

VII. Vláda Habsburků a protireformace - pokračování


1624


Do Vídně přemístěna Česká dvorská kancelář.

Zřízeny královské protireformační komise (z osob duchovních i světských), které prováděly rekatolizaci země.

U kostela P. Marie Vítězné na Malé Straně v Praze byl založen první klášter bosých karmelitánů.

12. března

Císař Ferdinand II. Habsburský povýšil Valdštejnovo Frýdlantsko na knížectví; už 7. září 1623 byl Valdštejn "knížetem z Frýdlantu". Dne 4. ledna 1627 bylo pak knížectví ještě povýšeno na vévodství.

29. března

Zvláštním císařským patentem (na naléhání nuncia Caraffy) se nařizovalo, aby za měšťany byli přijímáni jenom katolíci, a naopak aby královští rychtáři vyloučili ze stavu měšťanského všechny osoby, které byly do něho přijaty buď v době povstání, nebo bez královského svolení, pokud by se nestaly katolíky. V Čechách byl patent vyhlášen 9. dubna, o něco později i na Moravě.

9. dubna

Katolické náboženství bylo v Čechách prohlášeno za jedině povolené (ostatní vyznání byla považována za kacířská).

8. května

Uzavřena vídeňská mírová smlouva mezi Gáborem Bethlenem a Habsburky, která potvrzovala závěry mikulovského míru (z 6. ledna 1622).

18. května

Nekatoličtí duchovní vypovězeni císařským patentem z Čech; 12. října t. r. i z Moravy. Provedením tohoto dekretu byli pověřeni kníže Lichtenštejn a arcibiskup Arnošt Albrecht Harrach.


1625


březen

Jednota bratří konala poradu v Doubravici (nedaleko labských pramenů). Bylo rozhodnuto emigrovat do zahraničí po skupinách (ne jednotlivě).

Ve Vídni se ustavila z císařova rozkazu komise (v čele s Lichtenštejnem a Valdštejnem), která měla navrhnout revizi zemského zřízení v Čechách.

22. března

Kardinál Dietrichštejn vydal dekret, který nařizoval nekatolíkům "obrátit se do svatodušních svátků na víru katolickou anebo se úplně netoliko z města, nýbrž z celé země moravské vystěhovati".

7. dubna

Schválen návrh Valdštejna na vybudování početné císařské armády z jeho vlastních prostředků; Valdštejn vytvořil silnou žoldnéřskou armádu (postupně dosáhla až 100 tisíc mužů).

16. května

Ferdinand II. zrušil úřad karlštejnského purkrabího a nechal převézt korunovační klenoty z Karlštejna do Prahy, kde je měl pod svou kontrolou.

25. července

Valdštejn byl jmenován generálem (generalissimem), tedy vrchním velitelem císařského vojska v Německu a Nizozemí.

léto-podzim

Vzbouření poddaných na Frýdlantsku, Jičínsku a Litoměřicku.

9. prosince

Tzv. haagskou dohodou byla vytvořena velká protihabsburská koalice, v níž spojili své síly Nizozemí, Anglie, Dánsko, Gábor Bethlen, Dolní Sasko a Fridrich Falcký (do budoucna se počítalo i s dalšími spojenci - Francií, Švédskem, Benátkami a Savojskem); dohodě předcházela spojenecká smlouva Anglie, Francie a Nizozemí (z 20. června 1624). S velkým zpožděním se vytvořil silný protihabsburský blok evropských mocností, o němž před lety snili odbojní čeští stavové. Velení nad koaliční armádou, rozdělenou do dvou sborů, bylo svěřeno hraběti Mansfeldovi a Janu Filipu Fuchsovi z Binbachu; vrchní velení převzal král dánský a norský Kristián IV. Nastalo období tzv. dánské války (1625-1629).


1626


Pavel Skála ze Zhoře začal psát v emigraci v Lübecku (a později ve Freiburgu) desetisvazkovou Historii církevní, sahající od dob apoštolských do roku 1639.

leden

Vydán patent zakazující oddávat nekatolíky.

Další vystoupení Valachů; pod velením Čejkovského z Víckova se povstalci zmocnili Holešova. Po příchodu dánského vojska na Moravu mu poskytovali službu jako průzkumníci.

duben

Měšťanům a ostatnímu lidu bylo nařízeno zvláštním patentem do dvou měsíců přestoupit ke katolickému náboženství; těm, kdo do té doby nepřestoupí, bylo dovoleno statek prodat, přičemž však čtvrtina trhové ceny musela být odevzdána královské komoře.

25. dubna

Valdštejnovo vojsko porazilo Mansfeldovu armádu v bitvě u Desavy (Dessau) na Labi severně od Lipska; ztráty Mansfeldovy se odhadovaly na 6 tisíc padlých, zatímco císařští měli jen 100 mrtvých vojáků.

srpen

Mansfeldovo vojsko (s mnoha exulanty) proniklo na Krnovsko, Opavsko a Těšínsko, dále postupovalo přes Lipník, Nový Jičín a Uherský Brod na Slovensko (k Trenčínu), kde se mělo spojit s Bethlenovou armádou. Gábor Bethlen chtěl ve spojení s Turky a Mansfeldem ohrozit Vídeň (šlo již o třetí vojenské vystoupení Gábora Bethlena). Toho využili Valaši druhému povstání, které trvalo 15 měsíců (1626-1627). Mansfeld se odebral na jih, v Bosně náhle onemocněl a 30. listopadu 1626 v Sarajevě zemřel.

27. srpna

Vojska dánského krále Kristiána IV. utrpěla krutou porážku u dolnosaského Lutteru armádou maršála Tillyho. Valdštejnovo vojsko se vypravilo v dalším roce do severního Německa, kde spojenými silami (s armádou Tillyho) vytlačilo do listopadu 1627 krále Kristiána IV. z Holštýnska, Šlesvicka, Jutska a Meklenburska.

2. září

Valdštejnovo vojsko dorazilo do Olomouce a dále táhlo přes Kroměříž k Uherskému Brodu a pak na Slovensko. Ke srážce s Bethlenem však nedošlo, poněvadž ten se svým vojskem ustupoval dál na východ, 10. října zahájil jednání ve Vídni o příměří a 20. prosince t. r. sjednal s císařem mír.

říjen

Valaši (v počtu asi 4 tisíc) pomohli dánskému vojsku plukovníka Jáchyma Mitzlaffa dobýt město Hranice. Do konce roku ovládl Mitzlaff spolu s Valachy celou severovýchodní Moravu a část Horního Slezska (Opavsko, Krnovsko, Těšínsko, Jičínsko a Valašsko k Holešovu).


1627


5. února

V Praze začala pracovat zvláštní protireformační komise.

10. května

Císař Ferdinand II. podepsal (koncem měsíce byly k dispozici první vytištěné exempláře) novou zemskou ústavu, tzv. Obnovené zřízení zemské (pro Čechy); byla vydána německy pod názvem Verneuerte Landesordnung des Erbkönigreichs Böhaimb, úřední překlad do češtiny nebyl ani celý vytištěn. Hlavní zásady: 1. místo dosavadního stavovství byl uzákoněn absolutismus; 2. Česká koruna byla vyhlášena za dědičnou (tedy nepřestala existovat) v habsburském rodě až do vymření mužského potomstva (posílena moc České královské - dvorské - kanceláře ve Vídni); 3. duchovenstvo zaujalo první místo v zemském sněmu (za ním teprve stav panský, rytířský a královská města - ta měla na sněmu jen jeden hlas); 4. katolické náboženství bylo prohlášeno za jediné povolené vyznání v českých zemích (ti, kteří se nechtěli "srovnat" s panovníkem ve víře, museli se vystěhovat ze země, ovšem s výjimkou poddaného lidu, který musel přestoupit ke katolictví buď po dobrém, nebo po zlém); 5. jazyk německý byl zrovnoprávněn s českým; 6. stavům bylo ponecháno povolování, rozvrhování a vybírání daní; 7. zemské úředníky směl jmenovat pouze panovník (jemu byli také zodpovědni). Ustanovení Obnoveného zřízení zemského se prakticky udrželo až do roku 1848.

léto

Na Čáslavsku, Kouřimsku a v Posázaví vypuklo nevolnické povstání.

Císařská armáda pod vedením Valdštejna a jeho generála Marradase nastoupila k mohutné ofenzivě směrem do Slezska; Valdštejnovy jednotky ovládly Moravu a pronásledovaly sbory dánského krále Kristiána IV. až k Baltskému moři.

31. července

Vydán mandát Ferdinanda II. nekatolickým stavům v Čechách, jenž jim nařizoval do šesti měsíců buď přestoupit ke katolické víře, nebo odejít do konce května 1628 ze země; na Moravě byl vydán podobný mandát 9. března 1628. Celkový počet pobělohorských exulantů nelze přesně uvést, odhaduje se, že odešlo až na 150 tisíc lidí. Středisky emigrace se staly v Sasku Pirna, Drážďany, Lipsko, v Polsku Lešno a Toruň, na Slovensku Skalica, Holič, Trenčín a Púchov. Mandát naléhal na ty, kteří se chtěli usadit ve Slezsku a v Lužicích, aby se stěhovali za hranice království.

srpen

Velké protifeudální povstání v okolí Kácova, Čestína, Uhlířských Janovic; rozšířilo se na Kouřimsko, Čáslavsko a do okolí Kutné Hory.

28. října

Po tvrdých represáliích císařského vojska proti povstalým Valachům (jen v Hranicích bylo popraveno 12 osob) složili jejich představitelé císaři Ferdinandu II. slib poslušnosti; zůstali však ozbrojeni.

21. listopadu

Korunovace Ferdinandovy manželky Eleonory Gonzagové českou královnou; o tři dny později se konala korunovace císařova syna Ferdinanda III. českým králem.


1628


4. února

J. A. Komenský se svou rodinou nuceně odešel do polského Lešna.

únor a březen

Probíhala poddanská povstání na Opočensku, Náchodsku a Hradecku.

březen

Vypuklo nevolnické povstání na Hradecku; tři proudy povstalců rozdrtily oddíly Albrechta z Valdštejna.

27. března

V Brně se konala poprava Václava Bítovského z Bítova, odsouzeného k smrti již 2. září 1622 za účast v protihabsburském povstání na Moravě.

duben

Císař Ferdinand II. jmenoval Valdštejna "císařským nejvyšším polním hejtmanem a generálem Oceánského a Baltického moře"; už koncem ledna mu postoupil císař vévodství meklenburské a v polovině února získal Valdštejn jako léno Zaháňsko. Začal tak upevňovat své postavení v Pobaltí a přikročil zde k budování císařského loďstva.

konec dubna-5. srpna

Valdštejnovo vojsko neúspěšně obléhalo hanzovní město Stralsund.

20. června

Na moravském sněmu ve Znojmě složily moravské stavy přísahu poslušenství nově korunovanému českému králi, Ferdinandu III., synovi císaře Ferdinanda II.

1. července

Na moravském zemském sněmu ve Znojmě bylo vyhlášeno Obnovené zřízení zemské (pro Moravu); Ferdinand II. současně potvrdil 140 listin a privilegií Moravy (26. června).


1629


Císař Ferdinand II. vydal dekret, kterým rušil dosavadní praxi přijímání do "šlechtického stavu" na stavovském shromáždění, jež bylo dosud podmínkou inkolátu. Nadále se získávalo "zemské obyvatelství" pouze panovnickým dekretem.

6. března

Císař Ferdinand II. vydal tzv. restituční edikt, podle něhož měly být katolické církvi vráceny všechny statky, jež jí patřily k roku 1555 (či k roku 1552); edikt současně zakazoval na území říše kalvínskou víru. Odpor proti němu vedl k sjednocení kalvinistů, luteránů i části katolíků (bavorských), nakonec byl odsouzen k tiché likvidaci (na sněmu v Řezně v červenci 1630).

11. června

Vstoupil v platnost tzv. mír lübecký (jednáno v Lübecku od ledna 1628 do května 1629, podepsán 22. května t. r.), kterým se definitivně rozpadla haagská protihabsburská koalice (zvlášť po vystoupení Anglie) a byla jím fakticky ukončena tzv. válka dánská. V mírové smlouvě se Kristián IV. zavázal, že se nebude vměšovat do říšských záležitostí, a naproti tomu císař od Dánska nepožadoval žádné územní ústupky a netrval ani na náhradě škod a výdajů.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.