F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

VI. Český stavovský stát a Habsburkové - pokračování


1619


20. března

Zemřel král a císař Matyáš I. (vymřela jím rakouská větev Habsburků v přímé linii po meči), vlády se ujal FERDINAND II. ŠTÝRSKÝ [1619]; to znamenalo definitivní konec možností o smír znepřátelených stran.

březen

V Praze zasedal zemský sněm, který schválil konfiskaci majetku zjevných odpůrců povstání (rozprodej církevních statků oddálil alespoň dočasně finanční krizi stavovského direktoria). Sněm rovněž vyšel vstříc požadavkům Slezanů.

duben

Stavové Horní Lužice se připojili k českému povstání (k česko-slezské konfederaci).

23. dubna

České vojsko vedené Matyášem Thurnem vpadlo na Moravu a přes Jihlavu a Moravské Budějovice dosáhlo Znojma; ve Znojmě se k Thurnovi připojila část moravské stavovské reprezentace. Thurn postupoval k Brnu.

2. května

Brně došlo k převratu (za pomoci Thurnova českého vojska); moravská protestantská šlechta v čele s Ladislavem Velenem ze Žerotína ovládla město.

4. května

Zahájen zemský sněm v Brně, který potvrdil svržení zemské vlády (Dietrichštejna z funkce velitele zemského vojska a zemského hejtmana Ladislava z Lobkovic). Bylo zvoleno třicetičlenné moravské stavovské direktorium (12 pánů, 12 rytířů a 6 zástupců královských měst) pro prozatímní řízení zemských záležitostí. Morava se připojila k českému povstání; moravští povstalci vydali svou Apologii, v níž vylíčili porušování práv a svobod císařským režimem.

2. června

Thurnovo vojsko posílené oddíly Moravanů a Slezanů stanulo před Vídní; marně však dobývalo město (nedostalo se mu podpory dolnorakouských stavů).

10. června

Buquoyovo vojsko zvítězilo nad Mansfeldovým stavovským vojskem v bitvě u Záblatí u Vodňan.

31. července

Stavovský generální sněm v Praze (zahájený 8. července) schválil novou ústavu České koruny podle nizozemského vzoru; obsahovala 100 článků, které se týkaly ústavního života celého českého státu (předpisy o vzájemných vztazích, společných otázkách finančních, ochraně evangelické církve, právech stavů, obraně státu apod.). Ústava měla charakter výrazně stavovský, protipanovnický, český stát se přetvořil ve volnou konfederaci pěti zemí (republik); český král byl jakýmsi svazovým prezidentem, jemuž mohli stavové vypovědět poslušnost. Naplnění se však tato ústava nedočkala.

5. srpna

Císařské vojsko v čele s Dampierrem (8 tisíc mužů) bylo poraženo v bitvě u Dolních Věstonic moravskými stavovskými oddíly (4 tisíce mužů) vedenými Bedřichem z Tiefenbachu a Ladislavem Velenem.

6. srpna

Počátek odboje sedmihradského knížete Gabriela Bethlena proti Habsburkům; během měsíce srpna navázány kontakty s českou vládou a jeho vojsko postupovalo Slovenskem (21. září t. r. byl Bethlen zvolen v Košicích hlavou uherského státu).

16. srpna

Hornorakouské a dolnorakouské stavy vstoupily do konfederace se stavy České koruny.

19. srpna

Ferdinand II. byl sesazen generálním sněmem zemí Koruny české z českého trůnu; návrhy na zvolení saského a savojského vévody neprošly, většina (36 šlechticů z 41) se nakonec přiklonila ke kandidatuře vůdce protestantské Unie v Německu, falckého kurfiřta Fridricha Falckého (příbuzného dánského krále Kristiána IV., nizozemského místodržícího Mořice Oranžského, a zejména anglického krále Jakuba I., s jehož dcerou Alžbětou Stuartovnou uzavřel 24. února 1613 sňatek).

26. srpna

Generální sněm zemí Koruny české zvolil třiadvacetiletého FRIDRICHA FALCKÉHO [1619-1620] českým králem; jeho volbou končila dosavadní vláda třiceti direktorů a nově zvolený král poté obsadil všechny nejvyšší zemské úřady svými přívrženci (nejvyšším kancléřem se stal Václav Vilém z Roupova).

28. srpna

Ferdinand II. Štýrský byl zvolen ve Frankfurtu římskoněmeckým císařem (získal i hlas českého krále jakožto prvního světského kurfiřta).

4. září

Na českém generálním sněmu bylo schváleno třicet tři článků doložky ústavy konfederace pro Moravu.

26. září

Po kratším váhání oznámil Fridrich Falcký českým stavům, že volbu za krále přijímá.

8. října

V Mnichově byla uzavřena tajná spojenecká smlouva mezi vůdcem katolické Ligy, vévodou Maxmiliánem Bavorským, a císařem Ferdinandem II.; Liga se zavázala poskytnout císaři značné vojsko (21 tisíc pěších a 4 tisíce jezdců). Již předtím se zavázal španělský král Filip III., že podnikne ze španělského Nizozemí diverzní útok proti Fridrichově Rýnské Falci a také papežská kurie přislíbila zdvojnásobit od jara 1620 svůj finanční příspěvek císaři.

18. října

Nizozemská vláda zamítla českou žádost o novou půjčku a o přímou vojenskou pomoc; také zasílání dříve dohodnutých měsíčních splátek (50 tisíc zlatých) od konce roku 1619 vázlo. Čeští stavové tak ztráceli nejvýznamnějšího spojence (anglický král Jakub I. se již předtím rozhodl nepodpořit nového českého krále Fridricha); povstání se dostávalo do izolace.

4. listopadu

Korunovace Fridricha Falckého v katedrále sv. Víta administrátorem Jiřím Dikastem a seniorem jednoty bratrské Janem Cyrillusem z Třebíče. Za tři dny byla korunována i jeho choť Alžběta Stuartovna.

konec listopadu

Vojsko Gábora Bethlena spolu s Thurnovými pluky (na 60 tisíc mužů) zatlačilo císařské jednotky u Vídně; z Polska však vpadly na Slovensko a zahájily proti Bethlenovi válku kozácké oddíly Jiřího Drugetha, a tak uherský magnát tajně zahájil jednání s Ferdinandem II. o příměří a stáhl svá vojska od Vídně. Bethlen tak zradil své spojence a umožnil Habsburkům, aby regenerovali své vojenské síly.


1620


V Praze na Starém Městě u kostela sv. Šimona a Judy byl založen nejstarší metropolitní konvent milosrdných bratří (řehole sv. Augustina).

15. ledna

Ujednání spojeneckého svazku mezi českými a uherskými odbojovými stavy na zasedání uherského sněmu v Prešpurku; 8. ledna t. r. byl uherským sněmem Bethlen zvolen "knížetem" uherským.

konec ledna

Cesta krále Fridricha Falckého na Moravu; u Polné překročil zemskou hranici a přes Třebíč a Moravský Krumlov dorazil 6. února do Brna (uvítání se odmítl zúčastnit Karel st. ze Žerotína), kde přijal hold moravských stavů. Následovala jeho cesta do Olomouce.

4. února

Uzavřeno příměří mezi Ferdinandem II. a Bethlenem (za cenu poskytnutých výhod sedmihradskému knížeti) na dobu od ledna do září 1620. Příměří způsobilo rozruch Fridrichova dvora.

březen

Na zasedání generálního sněmu zemí České koruny se dostavily delegace uherských, dolnorakouských a hornorakouských stavů a uzavřely smlouvu o vzájemné vojenské pomoci (konfederaci - confederatio) proti Habsburkům.

17. března

Za účasti stavovských komisařů byl v kobkách olomoucké radnice na mučidlech vyslýchán někdejší holešovský katolický děkan Jan Sarkander (podezírán z dohody s "lisovčíky", jak se tehdy označovali žoldnéři, kteří z Polska vpadli na Moravu a způsobili zde mnoho škod). Jan Sarkander byl obviněn z toho, že jim otevřel 5. února t. r. brány města Holešova. Katolický kněz však i při brutálním výslechu svou vinu popíral a zemřel na následky mučení. Pobělohorská katolická Morava získala svého mučedníka: papež Pius IX. jej roku 1859 zařadil mezi blahoslavené a papež Jan Pavel II. jej osobně v Olomouci v květnu 1995 svatořečil.

21. března

Saský kurfiřt Jan Jiří (snad ze zášti vůči Fridrichu Falckému, který získal českou korunu místo něho, a především ze ziskuchtivosti - snaha o ovládnutí Lužice a Slezska) se přiklonil (ač byl sám protestant) na habsburskou stranu a zavázal se k útoku proti lužickým a slezským stavům (za příslib zisku Lužice).

duben

Nastal rozklad českého stavovského vojska (od podzimu 1619 ho vedl rádce krále Fridricha, kníže Kristián z Anhaltu), který byl zažehnán získáním dvouměsíčního žoldu a příchodem posil z Nizozemí (jednalo se o dva pěší pluky - Setonův a J. A. Sasko-Výmarského a jeden pluk jízdní - Stirumův) a pomocného sboru uherských stavů. Z Anglie se do července 1620 dostavil pěší pluk Grayův.

květen

Propuklo povstání sedláků na Táborsku proti řádění žoldnéřských oddílů; k rolnickým nepokojům docházelo i na Žatecku (5 tisíc sedláků), Bechyňsku a Prácheňsku.

3. července

Francie zprostředkovala jednání mezi říšskou Unií a Ligou, které bylo uzavřeno v Ulmu smlouvou o neútočení; tato neutralizace Unie výrazně prospěla Habsburkům (umožnila Maxmiliánovi Bavorskému dokončit vojenské přípravy), oslabila pozici Fridricha Falckého.

24. července

Na pochod se vydala třicetitisícová armáda katolické Ligy (vedená Maxmiliánem Bavorským) směrem na Linec.

20. srpna

Kapitulace hornorakouských stavů (bez boje) před vojskem maršála Tillyho; to obsadilo hlavní opěrné body v Horních Rakousích. Potom pokračovalo v postupu do Dolních Rakous, aby se spojilo s Buquoyovou císařskou armádou.

22. srpna

Na shromáždění uherské protestantské šlechty v Banské Bystrici byl Bethlen provolán uherským králem; Sedmihradsko přistoupilo ke konfederaci a znovu zasáhlo do boje proti Habsburkům.

10. září

Maršál Ambrosio Spinola (ve španělských službách) zahájil útok proti Rýnské Falci; středoevropský konflikt nabýval širšího rozsahu.

13. září

Vojsko saského kurfiřta Jana Jiřího zaútočilo na Chotěbuz v Lužici; počátkem listopadu dolnolužičtí stavové kapitulovali, Hornolužičané ještě odolávali. Okupace Dolní Lužice dokončena koncem listopadu t. r.

16. září

Spojená armáda císaře (8. září u dolnorakouského Oberndorfu) pod Buquoyovým velením a katolické Ligy pod velením Maxmiliána Bavorského a jeho generála Tillyho zahájila tažení do Čech; 20. září překročila hranice u Nových Hradů a 22. září zamířila k Budějovicím. Stavovské vojsko Kristiána z Anhaltu a generála Thurna spěšně ustupovalo z jižní Moravy do Čech; jeho morálka a bojeschopnost klesala.

1. října

Direktorium vydalo výzvu k obraně vlasti proti vojsku Ligy a Habsburků.

počátek října

Císařští agenti navázali tajné kontakty s generálem Mansfeldem, jenž pobýval v Plzni; za finanční příslib zradil české povstání a uzavřel příměří. Císařské vojsko si zajistilo týl a zahájilo přímý útok na Prahu (u Rakovníka se 5. listopadu stavovské vojsko snažilo zastavit jeho pochod, ale bezúspěšně).

8. listopadu

Sychravá podzimní neděle (krátce po poledni) se stala na svazích Bílé hory před Prahou svědkem bitvy spojeného císařského a ligistického vojska (28 tisíc mužů) s českým stavovským vojskem (20 tisíc mužů). Špatně placené stavovské oddíly (byť v lepším strategickém postavení) byly zhruba po dvou hodinách poraženy, vojáci prchali do Prahy. U zdi obory Hvězda se jen statečně bil moravský pluk (naverbovaný z německých žoldnéřů) Jindřicha Šlika. Z celkem podřadné porážky (z vojenského hlediska) se stala "Bílá hora" tragickým symbolem a těžkým traumatem českých dějin. Vlády se opět ujal FERDINAND II. ŠTÝRSKÝ [1620-1637].


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.