F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech |
II. Slovanské osídlení do zániku Velké Moravy - pokračování |
květen-červen
Účast Čechů na vpádu srbských Slovanů do Durynska a Posálí proti slovanským kmenům, které byly věrné východofranské říši; vojenská výprava nebyla úspěšná.
červen
Arcibiskup Metoděj v Římě (spolu s ním i vůdce opozice Wiching a Svatoplukův vyslanec, velmož Žemižizn). Před papežem se Metoděj obhájil; dokladem toho je vydání papežského privilegia pro Svatopluka (z 29. června) Industriae tuae, které znamenalo Metodějovo vítězství a také kompromis s "latiníky": "...písmo slovanské vynalezené ubohým Konstantinem Filozofem... po právu schvaluje a přikazuje, aby se v témž jazyce hlásala sláva skutků Krista pána našeho..."; současně papež doporučil, aby se evangelium četlo ve všech kostelích na Velké Moravě napřed latinsky a potom pro "obecný lid" též slovansky. Papež zřídil na Moravě arcidiecézi v čele s Metodějem (byli mu podřízeni dva světící biskupové, z nichž jeden byl Bavor Wiching ve funkci nitranského biskupa - vysvěcen roku 880 v Římě). Současně papež potvrdil samostatné a nezávislé postavení Svatopluka a království Moravanů v křesťanském světě.
Ve druhé polovině roku 881 podnikl Metoděj na pozvání byzantského patriarchy Fotia cestu do Konstantinopole (Istanbulu); zde byl také přijat císařem Basileiosem I. Metoděj (patrně) vysvětlil Byzantincům, že Velká Morava patří do sféry papežské moci a její převedení pod moc patriarchy je nereálná. Cesta posílila Metodějovu pozici u Svatoplukova dvora.
léto
Svatoplukovo vojsko vtrhlo do Východní marky, kde hájilo zájmy římského císaře Karla III. Tlustého (839-888, císařem 881) a vystoupilo na podporu franského markraběte Aribona; při tom poplenilo území při řece Dunaji. Následovala i kořistná tažení Moravanů do Panonie.
882-883
Svatopluk ovládl Panonii (území vévody Arnulfa Korutanského, Karlomanova syna). Na podporu Arnulfa vystoupili Bulhaři; ti podnikli několik útoků na Velkou Moravu (zejména do Potisí).
březen-říjen
Metoděj přeložil z řečtiny do slovanštiny téměř celý Starý zákon (později i řadu dalších církevních a právnických textů, mj. moravskou verzi svodu církevního práva - Nomokanon).
snad 883 nebo 882-884
Kníže Bořivoj (podle Kosmy syn bájného - osmého pohanského Přemyslovce Hostivíta) přijal se svou chotí Ludmilou na Moravě z rukou arcibiskupa Metoděje křest (někdy je uváděn rok 874 nebo 880). Na Levém Hradci nechal Bořivoj postavit první kostel v Čechách - sv. Klimenta (spravoval ho moravský kněz Kaich). V Čechách došlo k povstání zaměřenému proti knížeti. Bylo vedeno jakýmsi Strojmírem. Bořivoj uprchl na Moravu, avšak po krátkém azylu se opět vrátil do Čech (mj. pak vybudoval v roce 885, případně o něco později, kostel Panny Marie na Pražském hradě); zřejmě se stal jakýmsi zástupcem Svatoplukovým v Čechách.
léto
Nový ničivý vpád Svatopluka do Panonie; došlo k bitvě u řeky Ráby, kde bylo franské vojsko poraženo a okolní území u Blatenského jezera popleněno.
podzim
Došlo k setkání římského císaře (881-887) a franského krále (od roku 882) Karla III. Tlustého se Svatoplukem "na hranicích Noriků a Slovanů" (snad na Monte Comianu u Vídeňského lesa, na hranicích Bavorů a Velké Moravy); tohoto setkání se patrně zúčastnil i arcibiskup Metoděj. Zde přijal císař Svatoplukovu přísahu a předal mu "v míru" Moravu, zatímco Dolní Panonii udělil Braslavovi a Bavory Arnulfovi. Tím byla uznána a respektována římským císařem subjektivita Svatoplukova postavení (a tím i Velké Moravy) v římském univerzu. Svatopluk byl tak králem nejen mocensky, ale též po způsobu římských králů.
Uzavřen mír mezi Arnulfem (vládcem Panonie a Korutan) a Svatoplukem; mír byl prohlouben příbuzenskými vztahy i křestní adopcí dětí a také tím, že Svatopluk si vzal za ženu Arnulfovu sestru Gizelu a byl kmotrem nevlastního Arnulfova syna Svatopluka, pozdějšího krále lotrinského a burgundského.
6. dubna
Zemřel arcibiskup Metoděj (úřad zastával v letech 869-885); svým nástupcem určil kněze Gorazda (římskou kurií však nebyl potvrzen). Podle Života Metodějova byl Metoděj uložen v synodním (též sněmovním, kapitulním) moravském chrámu "po levé straně ve zdi za oltářem sv. Bohorodičky"; jeho hrob nebyl dosud objeven (je řada lokalizací).
885-886
Vyvrcholil spor o nástupnictví po arcibiskupu Metodějovi; nitranský biskup Wiching sesadil designovaného moravského metropolitu Gorazda (Wiching dosáhl u nového papeže Štěpána VI. své jmenování církevním správcem celé Moravy). Papež vyslal na Moravu své legáty a současně požadoval, aby se Gorazd dostavil k němu do Říma. Ten však na cestu do Říma buď rezignoval, nebo k ní už neměl možnost (o jeho dalším osudu nic nevíme). Wiching otevřeně vystoupil proti slovanské liturgii, ta byla roku 885 bulou papeže Štěpána VI. zakázána a plně se prosadila bohoslužba latinská s německými kněžími. Za nepřítomnosti Svatopluka vypudil Wiching na 200 Metodějových učedníků z Moravy (nejdříve byli uvězněni); pak odešli do Bulharska (například Kliment se stal biskupem ve Velici, Naum učitelem v klášteře u Bílého jezera), Makedonie, Srbska, Chorvatska, Malopolska a také do Čech a na Rus; zbytek slovanských kněží byl prodán do otroctví (v Benátkách).
Zemřel kníže Bořivoj (bez dospělých nástupců), vlády v Čechách se ujal moravský Svatopluk.
První (snad) střetnutí Moravanů s kočovnými ugrofinskými Maďary, kteří pronikli ze stepí při Azovském moři do Karpatské kotliny a odtud se dostávali na území Velké Moravy a franské říše. Poprvé se objevili ve střední Evropě roku 862 (Bertiniánské letopisy), podruhé roku 881 u Vídně, zároveň s Kovary u Kulmitu (Iuvavské největší letopisy) a další zpráva je o nich z roku 892 (Fuldské letopisy); vojenská síla Maďarů činila na 20 tisíc jezdců.
Arnulf vytáhl na Velkou Moravu a zemi zpustošil.
kolem 22. března
Setkání Svatopluka s Arnulfem v Omuntesbergu (snad jde o lokalitu Omuntesdorf, ležící při vstupu do Horní Panonie, nebo mohlo jít o Amandhegy-Pannonhalma, tj. Horu sv. Martina); Svatopluk naléhal na Arnulfa, aby se na žádost papeže Štěpána VI. dostavil do Říma. Svatopluk tak vystupoval v zájmu papežství, což je dokladem významu jeho postavení a i jeho těsného vztahu k Římu. Zde také Svatopluk získal formální potvrzení své svrchovanosti nad "vévodstvím Čechů".
Král Arnulf vyslal své vyslance (byl mezi nimi i biskup Wiching, který za nového nepřátelství mezi Svatoplukem a Arnulfem uprchl z Moravy) k Moravanům, aby obnovili mezi Moravou a Říší mír.
Arnulf táhl z Ulmu na východ, ve Východní marce se chtěl sejít se Svatoplukem; ten však setkání odmítl. Arnulf se rozhodl s třemi ozbrojenými sbory vtrhnout do Svatoplukovy říše; v červnu přepadl (s Franky, Bavory a Alamany) Velkou Moravu a čtyři týdny zde (i za pomoci Maďarů) plenil. Maďaři se dostali do obklíčení, k jejich osvobození přispělo Arnulfovo vojsko.
září
Arnulf vyslal posly k bulharskému "králi" Vladimírovi s žádostí, aby nebyla dávána Moravanům možnost nakupovat sůl v sedmihradských dolech.
srpen
Další vpád (nepříliš úspěšný) Arnulfa na Velkou Moravu.
9. března (?)
Zemřel panovník (král) Velké Moravy Svatopluk, "muž mezi svými nejmoudřejší a velmi lstivého ducha"; (jeho smrt byla později opředena pověstí o "třech prutech" a o odchodu Svatopluka k poustevníkům na úpatí hory Zobor u Nitry - Kosmova kronika); nástupcem se stal jeho syn MOJMÍR II. [894-907?]. Po Svatoplukově smrti se Čechy odtrhly od Velké Moravy.
podzim
Mojmír II. uzavřel mír s Arnulfem.
Nové útoky Maďarů - poplenili Panonii, pronikli až do Bavor (Velká Morava ztratila Panonii).
červenec
Poslové českých kmenů v čele s knížetem Spytihněvem (snad za účasti Slavníkovce Vitislava) jednali na říšském sněmu v Řezně, kde slibem věrnosti franské říši formálně ukončili odtržení Čech od Velké Moravy a Spytihněv zde přijal křest. Čeští vévodové tak vstoupili opět do svazku s východofranskou říší (je pravděpodobné, že byla obnovena povinnost tributu Čechů). Kníže SPYTIHNĚV I. začal vládnout v Čechách [894/95-915]; v legendách označován za prvního křesťanského panovníka v Čechách, protože pokřtění Bořivoje Metodějem bylo zastáncům latinské liturgie proti mysli.
konec prosince
Poslové Moravanů navštívili Arnulfa na královském dvoře a žádali od něj, aby neporušoval mírové dohody tím, že poskytuje azyl utečencům z Velké Moravy (snad šlo o česká knížata). Arnulf dal poslům svůj souhlas ke spojenectví a přátelství.
V Řezně se znovu objevilo poselství "knížat Čechů", které si stěžovalo na útisk ze strany Moravanů.
červen
Arnulf přijal ve Wormsu "na milost" Svatoplukova druhého syna Svatopluka II.
srpen
Na dvoře Salc přijal Arnulf také posly Srbů, kteří dobrovolně přijali franskou svrchovanost, a tím odpadli od Velké Moravy.
Spory mezi Svatoplukovými syny Mojmírem II. a Svatoplukem II. přerostly v otevřený boj; na Svatoplukovu podporu vyslal Arnulf na Velkou Moravu markrabata Luitbolda a Aribona s bavorským vojskem. Vpád Bavorů značně poplenil zemi.
leden-únor
Další výprava Bavorů na Velkou Moravu (opakována ještě jednou v průběhu tohoto roku); při ní došlo k osvobození Svatopluka II., kterého jeho bratr Mojmír II. uvěznil (za pomoci zrady syna bavorského hraběte Aribona, který přeběhl k Moravanům). Svatopluk opustil Moravu a odešel do Bavorska.
Mojmír II. se pokusil o obnovu moravské církevní správy; ta po odchodu Wichinga k Arnulfovi (stal se jeho kancléřem) zůstala bez biskupa. Papež vyslal na Moravu arcibiskupa Jana a biskupy Benedikta a Daniela. Proti tomu vystoupilo opět salcburské arcibiskupství a zahrnulo Moravu žalobami, včetně obvinění ze spolupráce s Maďary.
Do království Moravanů vtrhli přes Čechy Bavoři, kteří se rovněž účastnili tažení proti Velké Moravě; tři týdny pustošili zemi.
Morava odvedla do Říma tzv. denár sv. Petra (určité množství peněz, a to i za minulé roky).
Maďaři na jižním břehu Dunaje uskutečnili (snad i s Moravany s oholenými hlavami) nájezd do Bavorska; to by svědčilo o dočasném moravsko-maďarském spojenectví.
Na říšském sněmu v Řezně byl uzavřen mír mezi Velkou Moravou a východofranskou říší (důvodem bylo asi nové nepřátelství Maďarů s Moravany). Na Moravu byli posláni pasovský biskup Richard a hrabě Oldřich, kteří žádali přísahu Mojmíra II. na uzavřený mír.
Maďaři vtrhli do jižní části východofranského území a pustošili Karantánii.
Morava přepadena Maďary, ale ti utrpěli porážku.
V Raffelstettenu (ve Východní marce) se prošetřovalo placení cel bavorskými a slovanskými kupci, kteří obchodovali v Čechách i na Moravě.
903 či 904
Moravské vojsko utrpělo velkou porážku od Maďarů.
Maďaři byli poraženi Moravany; přesto protáhli zemí (v červnu) do Saska.
Kmen srbských Glomačů (Daleminců), sídlící severně od Čech, uzavřel spojenectví s Maďary a povolal si je na pomoc proti Sasům. Maďaři na své cestě zpustošili Moravu.
Sňatek Spytihněvova osmnáctiletého bratra Vratislava s kněžnou Polabských Havolanů Drahomírou.
4. července (nebo 9. srpna)
Velká bitva u Brezalauspurcu (snad Bratislavy), v níž byli Bavoři (vedeni markrabětem Luitboldem) poraženi Maďary (Moravané se už neuvádějí). Velká Morava byla již zřejmě rozvrácena. Život na Moravě sice pokračoval, snad pod nějakými malými lokálními vládci.
Nový průchod Maďarů Moravou na pomoc Glomačům proti Sasům. Uvedené průtahy starých Maďarů přes Moravu jsou pouhou spekulací, nelze je prokázat.
V době velkého útoku Maďarů na Bavory existují v království Moravanů čtyři biskupství (arcibiskupství a tři biskupství). Morava si vykupovala mír poskytováním poplatku.
Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství
LIBRI.
