F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

VI. Český stavovský stát a Habsburkové - pokračování


1609


V Praze vyšlo dílo dvorního astronoma Johannese Keplera Astronomia nova (Nová astronomie), v němž prohloubil Koperníkovu heliocentrickou teorii a prolomil astronomické dogma, že všechny pohyby nebeských těles se musí dít po kružnicích (nahradil teorií o proměnlivém pohybu po elipsách, v jejichž jednom ohnisku je Slunce).

28. ledna

Zahájen český sněm v Praze, který předložil císaři Rudolfovi ke schválení Českou konfesi z roku 1575. Radikální katolická skupina v čele s kancléřem Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkovic, Vilémem Slavatou z Chlumu a Jaroslavem Bořitou z Martinic (posilovaná nunciem Cae¨tanem) odmítala přijmout ústupek v otázce náboženské svobody, a dokonce požadovala umlčet nekatolický odboj vojensky. Sněm byl 1. dubna rozpuštěn.

1. května

V Novoměstské radnici v Praze se sešel nový nelegální český sněm; opozice se proměnila v odboj. Stavové se dostavili s vojenskými oddíly a vyjednávali s Matyášem i protestantskými stavy v Německu.

24. června

České stavy rozšířily svá jednání o získání pomoci na stavy moravské a slezské, zvolily si třicetičlennou vládu direktorů (po deseti z každého stavu - panského, rytířského a městského) a vyhlásily zemskou hotovost každého pátého muže spolu s vypsáním nové berně na krytí válečných nákladů.

25. června

České stavy uzavřely se slezskými stavy konfederaci, jež navazovala na smlouvy uzavřené v roce 1608 v Prešpurku, Ivančicích a Štěrboholích.

9. července

Rudolf II. podepsal českým stavům (přes odpor některých katolíků) Majestát na náboženskou svobodu, jež povoloval třem stavům a jejich poddaným tzv. Českou konfesi z roku 1575 a dával stavům právo obsazovat dolní konzistoř (24 seniory) i správu univerzity; rovněž jim dovoloval volit ze svého středu sbor 30 defenzorů. Podle Majestátu nesměl být nikdo proti své vůli nucen k žádnému náboženství. Ve svých formulacích to byl nejliberálnější náboženský zákon v Evropě vůbec, navíc umocněn ještě tzv. dodatky - Porovnání (katolíků s evangelíky), Artykul o dání moci defenzorům a slibem nekonfiskování statků politickým odpůrcům. Jednota bratrská, luteráni i kalvinisté získali legální podmínky k náboženskému životu. Majestát měl po zapsání do zemských desek 22. července povahu zákona a vyjadřoval přesun mocenské převahy na stranu stavovské opozice.

20. srpna

Obdobný Majestát na náboženskou svobodu vydal Rudolf II. pro Slezsko; výslovně se zde povolovala svoboda luterského (augšpurského) vyznání. Obě náboženství - katolické i luterské směly užívat kostely i školy a konat bohoslužby. Slezské stavy si rovněž vynutily slib, že volba nejvyššího zemského hejtmana má být omezena na světská knížata. Obyvatelstvo loketského kraje a Kladska se spravovalo českým Majestátem. V Lužici nebyli evangelíci utiskováni, Morava měla zabezpečenou svobodu Matyášovými sliby.


kolem 1610


V českých zemích nastává období barokního stavitelství; přechodová fáze, prostoupená tzv. manýrismem, trvala zhruba do roku 1650. První církevní stavbou byl luteránský kostel Nejsvětější Trojice (dnes katolický P. Marie Vítězné na Malé Straně - Jezulátko - z let 1611-1613). První světskou stavbou se stala Matyášova brána na Pražském hradě z roku 1614.


1611


30. ledna

Čtyři pluky žoldnéřů (zhruba 10-12 tisíc mužů) bratrance císaře Rudolfa II., pasovského biskupa Leopolda (pod vedením plukovníka Raméa), vpadly u Vyššího Brodu do jižních Čech, obsadily Krumlov, Budějovice, Tábor, Beroun. V téže době byl do Prahy svolán sjezd českých stavů; současně byly korunovační klenoty přeneseny z Karlštejna do Prahy.

15. února

Útok Pasovských, které pozval do Prahy Rudolf, na Malou Stranu a Pražský hrad; na obsazení celé Prahy jim však síly nestačily. Ve Starém a Novém Městě pražském vedl útok pasovských k napadení katolických klášterů a ostrým protikatolickým útokům. Mnoho dnů byla Praha ve stavu obležení, Pasovští všude rabovali a drancovali. Začátkem března dorazily Praze na pomoc oddíly moravských stavů a krále Matyáše.

11. března

Poslední jednotky Pasovských tajně opustily Prahu; další měsíce (do července t. r.) však ještě loupily a devastovaly střední a jižní Čechy (Příbramsko, Táborsko, Třeboňsko) s odůvodněním, že nedostaly slíbený žold.

12. dubna

V Praze byl zahájen generální sněm Českého království, Markrabství moravského, knížectví slezských i obou Lužic; ujednána abdikace Rudolfa II. v Matyášův prospěch (18. března již dorazil přes Jihlavu do Prahy).

polovina května

Petr Vok dojednal podmínky odchodu pasovského vojska z jižních Čech; tzv. třeboňskou smlouvou byl žoldnéřům poskytnut generální pardon a částečně vyplacen žold, na který Vok věnoval 150 tisíc zlatých z rožmberského pokladu.

23. května

Slavnostní korunovace MATYÁŠE (I.) [1611-1619] českým králem; o svatodušním pondělí vykonal obřad kardinál Dietrichštejn (pražský arcibiskup Karel z Lamberka byl nemocen). Matyáš potvrdil všechny výsady, svobody a práva Markrabství moravského (dvorské kanceláři Koruny české byl moravskými stavy přidělen místokancléř), stavové slezští a lužičtí odmítli Matyášovi složit hold, dokud nesvolil zřídit zvláštní kancelář a ustanovení radů pro apelační soud. Matyáš přesídlil (roku 1612) do Vídně a roku 1617 ji oficiálně označil za nové politické centrum mocnářství. Praha ztratila statut císařské (a královské) rezidence. Vláda v Čechách přenechána místodržícím z řad katolické šlechty.

11. srpna

Rudolf II. byl donucen podepsat abdikační listinu; byly mu ponechány jeho tituly, Pražský hrad (jako doživotní sídlo), několik panství v Čechách, roční důchod 200 tisíc zlatých.


1612


20. ledna

V Praze zemřel císař Rudolf II. (v šedesátém roce života); byl posledním Habsburkem pohřbeným v chrámu sv. Víta v Praze.

26. května

Na zemském sněmu Moravského markrabství v Brně (za účasti arciknížete Maxmiliána, Matyášova bratra) potvrdily moravské stavy návrat Moravy do soustátí Koruny české (tento dokument byl předtím dohodnut na generálním sněmu v Praze a byl vlastně smlouvou mezi českými a moravskými stavy o vzájemném vztahu obou zemí). Jsou zde zakotveny snahy Moravanů o posílení zemské autonomie, přičemž současně je zdůrazněn nerozdělitelný svazek mezi Moravou a Čechami. Smlouva nebyla potvrzena panovníkem a nenabyla ústavní povahy.

červen

Volba a slavnostní korunovace Matyáše I. ve Frankfurtu císařem; se svým dvorem a s českou dvorskou kanceláří se odstěhoval do Vídně.


1614


leden

Hrozba nové války s Turky donutila Matyáše svolat český sněm do Českých Budějovic; na základě kompromisu s předáky opozice (Šlikem, Vilémem z Lobkovic a Václavem Vilémem z Roupova) povolil sněm jenom obvyklou berni za slib panovníka, že svolá do roka generální sněm.

červenec

V Linci se konal generální sněm Říše, zemí českých, uherských a rakouských s cílem získat souhlas stavů s vypsáním nových berní na válku s Turky; sněm však nesplnil Matyášovu naději. České stavy i moravské poselstvo v čele s kardinálem Dietrichštejnem a Karlem st. ze Žerotína se nepřipojily k podpoře císaře, kterou vyslovili stavové lužičtí, tyrolští a štýrští. Během sjezdu udělil Matyáš opavské vévodství Karlu z Lichtenštejna; proti tomu se postavili stavové vévodství a rovněž moravští stavové pohrozili na sněmu v Brně násilným zakročením proti odtržení Opavska. Císař realizaci svého rozhodnutí odložil. Němečtí a luteránští opavští měšťané naopak usilovali o připojení Opavska ke Slezsku.

září

Moravský zemský hejtman Karel st. ze Žerotína (zklamán poměry na Moravě) podal žádost o uvolnění z funkce; v únoru 1615 císař jeho žádosti vyhověl. Jeho nástupcem se stal Ladislav Popel z Lobkovic.


1615


15. června

V Praze jednal generální sněm o konfederaci zemí České koruny; Moravané, Slezané i Lužičané projevili značnou nelibost nad přístupem českých stavů. Obratným postupem Matyášových rádců bylo zmařeno jednání o konfederaci, podobně padl požadavek na zřízení krajských sjezdů a i žádost o obnovení smluv s některými panovníky. Sněm přijal zákon o ochraně češtiny jako státního jazyka; zákon stanovil: 1. každý nový osídlenec musel dát své děti učit česky; 2. osoba znalá češtiny měla přednostní právo dědické na nemovitosti; 3. u soudů byla určena jako jednací řeč čeština; 4. kdo se úmyslně vyhýbal češtině, měl být vyhoštěn ze země; 5. bez znalosti češtiny nemohl šlechtic dostat tzv. inkolát (právo obyvatelské). Sněm povolil na pět let dopředu berni a převzal i splácení části habsburských dluhů.


1616


8. ledna

Ve Svatováclavské kapli chrámu sv. Víta byla korunována manželka císaře Matyáše Anna Tyrolská za českou královnu.


1617


5. června

Český sněm přijal za budoucího krále jako jediného uchazeče a dědice trůnu Ferdinanda Štýrského (budoucího Ferdinanda II.), bratrance bezdětného Matyáše i Rudolfa (podobně i zbylých bratrů Albrechta a Maxmiliána).

29. června

Za asistence kardinála Františka Dietrichštejna se konala v Praze korunovace Ferdinanda za českého krále.

25. srpna

Na moravském zemském sněmu v Brně byl Ferdinand Štýrský přijat (ne zvolen) za budoucího markraběte, když Moravanům potvrdil všechna privilegia a svobody v dosavadním znění (osobně stvrdil 6. září t. r. v Brně). Podobným způsobem byl Ferdinand přijat za panovníka od sněmu slezského a obou lužických sněmů v září t. r.

prosinec

V Hrobech u Duchcova (v Krušnohoří) došlo ke stržení evangelického kostela, který byl postaven německými nekatolíky na arcibiskupském pozemku. To společně se sporem o kostel v Broumově (postaven na klášterním "zboží") vedlo k narůstání napětí mezi katolíky a evangelíky (docházelo k porušení zásad Majestátu).


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.