F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

VI. Český stavovský stát a Habsburkové - pokračování


1596


22. září

Společné vojsko česko-moravské hájilo uherskou pevnost Jager (Eger) proti tureckým oddílům sultána Mohameda III.; po třítýdenním obléhání se pevnost vzdala turecké přesile.

26. října

Vojsko arciknížete Maxmiliána se spojilo se sedmihradským vévodou Zikmundem Báthorym (ten mu však příliš nepomohl) a střetlo se s Turky v bitvě u Keresztése; císařská armáda čítající na 50 tisíc mužů utrpěla porážku.


1597


S povolením Rudolfa II. si začalo 24 hradních střelců budovat za severní zdí Pražského hradu své příbytky, dnešní proslulou Zlatou uličku.


1598


29. března

Nenadálým útokem se podařilo polnímu maršálkovi Adolfu ze Schwarzenberka dobýt pevnost Ráb.

1598-1599

Nástup katolických ("španělských") radikálů do nejvyšších úřadů v Čechách a na Moravě (za vydatné pomoci nového papežského nuncia Filipa Spinelliho; jeho "zásluhou" musel odejít z úřadu místokancléře císařův chráněnec a vlivný podporovatel evangelíků Kryštof Želinský ze Sobuzína). Již v roce 1598 se podařilo na Moravě dosadit do úřadu zemského hejtmana (po smrti Bedřicha ze Žerotína) katolíka Jáchyma Haugwitze z Biskupic, do zemského soudu bylo přijato několik katolických přísedících a zemským podkomořím se stal Zikmund z Dietrichštejna (Dietrichsteina). Nuncius Spinelli se postaral, aby olomouckým biskupem byl zvolen v roce 1599 (ve svých 29 letech) papežův chráněnec František z Dietrichštejna. V srpnu 1599 přiměl nuncius císaře Rudolfa, aby provedl radikální změny v hlavních zemských úřadech: nejvyšším kancléřem Českého království se stal Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic, 31letý horlivý katolík. Do popředí se rychle protlačili Vilém Slavata, Jaroslav Martinic, Karel z Lichtenštejna (Liechtensteina), jenž přestoupil ke katolictví roku 1599, a Ladislav Berka z Dubé (vystřídal v roce 1603 v úřadě moravského zemského hejtmana Haugwitze, který neosvědčil dosti horlivosti v boji s evangelickými stavy).


1599


Turci a Tataři zpustošili velkou část horních Uher v poříčí Váhu a Ipelu; oddíly Tatarů vnikly průsmykem Hrozenkovským na Moravu a poplenily území po Uherský Brod. Moravská vojenská hotovost (ležela táborem u Strážnice) je zahnala a u Javorníka pobila.

polovina září

V Praze řádil mor, císař Rudolf před ním uprchl do Plzně (trpěl duševní depresí); pobýval zde do začátku června 1600.


1600


Na moravském zemském soudu v Olomouci podal Karel st. ze Žerotína návrh, aby se jednání vedla jen "v jazyce přirozeném na Moravě", tj. v českém jazyce (namířeno proti přijetí kardinála Dietrichštejna do tohoto sboru).

Moravský podkomoří Zikmund z Dietrichštejna obžaloval Karla st. ze Žerotína z velezrady (pro urážku císařského majestátu a pro velezrádné spojení s Francií a falckým kurfiřtem); hlavní líčení proběhlo roku 1601 před zemským soudem v Praze, Žerotín se úspěšně obhájil.

8.-12. června

V Rejčkově koleji v Praze provedl lékař (slovenského původu) Ján Jesenský - Jessenius první veřejnou anatomickou pitvu lidského těla. V pozdějších letech byl rektorem Karlovy univerzity a patřil k významným činitelům stavovské opozice (popraven roku 1621 na Staroměstském náměstí).

15. července-15. srpna

V Praze pobývalo francouzské poselstvo krále Jindřicha IV.

kolem 1600

Ve Strašicích na Podbrdsku byla vybudována první vysoká pec v Čechách.


1602


Pro tisky znevažující protireformaci byl zatčen a vypovězen ze země pražský tiskař Sixt Palma Močidlanský.

Vojsko Rudolfa II. porazilo sedmihradského knížete Zikmunda Báthoryho a okupovalo Sedmihradsko; to se ocitlo pod habsburskou správou (správcem jmenován generál Jiří Basta). Protireformační habsburská nadvláda vedla k odboji, do jehož čela se postavil sedmihradský magnát Štěpán Bočkaj (říjen 1604).

2. září

Zvláštním císařským nařízením (na nátlak papežského nuncia) se zakazovala činnost českobratrských sborů (s odvoláním na svatojakubský mandát z 25. července 1508); bratrské sbory v Mladé Boleslavi a Týně nad Vltavou byly uzavřeny. Na statcích krále a některých katolických šlechticů bylo přikázáno poddaným přestoupit ke katolictví; zvlášť aktivně se choval Jaroslav Bořita z Martinic, pán na Smečně, který nařídil svým poddaným pod trestem vyhoštění, aby o Velikonocích přišli ke zpovědi a přijali svátost oltářní jen pod způsobou chleba.


1603


Na českém sněmu ostře odsoudil mluvčí jednoty bratrské Václav Budovec z Budova mandát proti českým bratrům.


1604


Nová redakce Zřízení zemského Markrabství moravského (vliv protireformační politiky katolické strany).


1605


počátek března

Na moravském sněmu ve Vyškově povolili stavové najímání císařského vojska určeného k boji proti Bočkajovi; současně zde došlo k obnovení krajských hejtmanů v brněnském, olomouckém a hradišťském kraji (byli vždy dva hejtmané - jeden ze stavu panského, jeden z rytířů).

1. května

Počátek vpádu vojsk sedmihradského knížete Štěpána Bočkaje na jihovýchodní Moravu (vypáleny vsi a městečka mezi Lanžhotem, Strážnicí a Zlínem). Bočkaj vyzýval moravské stavy, aby se k němu přidaly v boji za náboženskou svobodu, ale Moravané se s uherským povstáním odmítli spojit. Obrana země byla svěřena na zemském sněmu v Uherském Hradišti zemskému hejtmanu Karlu z Lichtenštejna; byla však nedokonalá. Bočkajovci pronikali na Moravu až do července t. r. (jejich postup zastaven s přispěním pomoci z Čech a Slezska).

září

Bočkajovo vojsko donuceno k ústupu až k Trnavě, zde začalo jednání o příměří (uzavřeno v říjnu t. r.).


1606


25. dubna

Ve Vídni se konala tajná schůzka všech mužských členů rodiny Habsburků (bez císaře Rudolfa), která vzhledem k zdravotním potížím Rudolfa uznala Matyáše za jeho nástupce.

23. června

Mírové ujednání mezi Štěpánem Bočkajem a Habsburky (zastoupeni arcivévodou Matyášem) ve Vídni; Bočkaj získal vládu nad Sedmihradskem a třemi východouherskými stolicemi, v Uhrách posílena moc stavů a obnoven úřad palatina. Zajištění náboženské svobody se týkalo jen šlechty a měšťanů. Na mírovou smlouvu navazoval i mír ujednaný s Turky, ale Rudolf II. odmítal obě smlouvy uznat (nechtěl přistoupit na požadavek náboženské svobody nekatolickým vyznáním). Vzrostla pozice Matyáše.

11. listopadu

Ujednán mír žitvatorocký (u ústí řeky Žitavy do Váhu u Komárna) s Turky na dvacet let (ukončena čtrnáctiletá válka); Turci si podrželi výboje a získali od Habsburků jednostranné odškodnění ve výši 200 tisíc dukátů. Bočkajovi zástupci se jednání zúčastnili jen jako pozorovatelé, sám J. Š. Bočkaj krátce nato, tj. 29. prosince, zemřel.


1607


Karel z Lichtenštejna byl zbaven hodnosti zemského hejtmana na Moravě.

konec prosince

Rozkol mezi Rudolfem a Matyášem se změnil v hlubokou státní a dynastickou krizi.

Na rosickém zámku Karla st. ze Žerotína se konala konspirační schůzka stavovských předáků z Moravy, Rakous a Uher.


1608


Tiskem vyšel cestopis českého šlechtice Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic o cestě do Palestiny a Egypta (roku 1598) s názvem Cesta z království českého do Benátek, odtud po moři do země Svaté.

1. února

Otevřené vystoupení arciknížete Matyáše proti císaři Rudolfu II. (staršímu bratrovi); Matyáš svolal do Prešpurku uherský sněm, na nějž přizval i rakouské stavy. Došlo zde k uzavření uhersko-rakouského stavovského spolku (tzv. konfederace), který zmocnil Matyáše, aby hájil platnost mírových smluv z roku 1606.

14. dubna

Ivančicích na Moravě se sešel sněm šlechty a prelátů; sesadil Ladislava Berku z Dubé z hejtmanského úřadu a zvolil do čela země výbor (direktorium, prozatímní vládu) za vedení Karla z Lichtenštejna. Hlavou poselstva k vyjednávání s Rakousy a Uhrami byl zvolen Karel st. ze Žerotína.

18. dubna

Uzavřena konfederační smlouva mezi Matyášem, Uhry, Rakušany a Moravou na ochranu míru s Bočkajem a Turky a proti císaři; stavové ji doplnili konfederační smlouvou na ochranu stavovských a náboženských svobod. Na ivančickém sněmu nebyli zástupci z Čech, Slezska ani Lužice.

8. května

Matyáš v čele vojska konfederace překročil česko-moravskou hranici; současně vyzval zvláštním manifestem české stavy k sněmování do Čáslavi (doufal, že se přidají k povstání).

26. května

Čeští stavové se místo v Čáslavi sešli v Praze; Karel st. ze Žerotína jako vyslanec konfederace vyzval české stavy, aby se přidaly na Matyášovu stranu. Ty mezitím získaly slib Rudolfa II., že všechny jejich požadavky (s výjimkou náboženské svobody pro evangelíky) splní, a proto Žerotínovu nabídku odmítly a zachovaly věrnost císaři.

konec května

Vojsko konfederace přitáhlo před Prahu a rozložilo se v táboře mezi Malešicemi, Měcholupy a Štěrboholy; k žádným bojům nedošlo.

25. června

Uzavřena libeňská smlouva mezi Rudolfem II. a Matyášem; Rudolf postoupil vládychtivému bratru Matyášovi Uhry, rakouské země a Moravu, když si ponechal formální vladařské tituly a přímou vládu nad Českým královstvím, Slezskem a oběma Lužicemi. Rudolf se zavázal ratifikovat vídeňský mír z června 1606. Za budoucího českého krále byl přijat Matyáš. Monarchie byla rozdvojena.

29. června

Štěrboholích byla uzavřena tajná smlouva mezi moravskými, rakouskými a uherskými stavy o vzájemné pomoci (případně i proti Matyášovi).

16. července

Zemský sněm v Olomouci schválil libeňskou smlouvu a zvolil moravským zemským hejtmanem Karla st. ze Žerotína (skončila vláda direktoria).

srpen

Na bartolomějském sněmu v Brně potvrdil Matyáš všechna privilegia a svobody Markrabství moravského (narušená Rudolfem II.).


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.