F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

V. Doba husitská a jagellonská - pokračování


1491


20. února

Jan Albrecht se vzdal nároků na uherský trůn ve prospěch bratra Vladislava II. Jagellonského.

7. listopadu

Po dvouměsíčním jednání došlo v Prešpurku (Bratislavě) k uzavření smlouvy mezi králem Vladislavem a Maxmiliánem Habsburským; Vladislavovi byly přiznány nároky na Uhry, Maxmiliánovi zůstaly Rakousy. Smlouva obsahovala i ustanovení, že vymře-li rod uhersko-českých Jagellonců, připadne uherská koruna Habsburkům.


1492


leden

Vojsko Jana Albrechta utrpělo porážku u Prešova; ukončen odboj mladšího Vladislavova bratra proti králi.


1493


Vladislav II. stanovil, že moravský zemský soud bude zasedat dvakrát ročně v Brně a Olomouci.

Trvale doložen úřad tzv. hejtmanství německých lén (Deutsche Lebenshauptmannschaft der Cron Böhmen); zprvu revidoval stav držby a staral se o možnost návratu odpadlých lén.


1494


Povstání poddaných na Zábřežsku na Moravě; Jiří Tunkl z Brníčka zvlášť usilovně vymáhal robotní povinnosti v souvislosti se zakládáním nových rybníků, zatopoval grunty poddaných a uvaloval na ně různé dávky. Povstání bylo sice rychle potlačeno, majitel panství však přišel o život.

Nespokojenci s vývojem v jednotě bratrské (po synodě v Brandýse a Rychnově) vytvořili tzv. Malou (menší) stránku, která setrvávala na zásadách Chelčického a kněze Řehoře; vůdci byli mlynář Jakub ze Strakonic a Amos z Uherského Brodu, po jeho smrti (1522) malostranský nožíř Jan Kalenec. Stoupenci sekty chtěli zůstat uzavřeni světu, žili ponejvíce v Praze a jižních Čechách. Sekta asi po padesáti letech zanikla (po smrti Kalencově roku 1542).

1494-1496

Povstání havířů v Kutné Hoře; 13. září 1494 se podařilo srocení havířů proti rozkrádání výtěžku dolování a snižování mezd ještě přemluvit k rozchodu, 10. července 1496 vytáhli ozbrojení havíři za město ke Kaňku. Byli však obklíčeni městským vojskem a deset z nich zatčeno, odvlečeno na hrad Křivoklát a Poděbrady a zde 5. srpna t. r. popraveno.


1495


Pod dojmem usmíření katolíků s kališníky (v Kutné Hoře v březnu 1485) zrušila papežská kurie zákaz obchodování s Čechy.

13. března

Na sněmu českém přijato usnesení o přednostním postavení češtiny v Čechách (zásluha Viktorina Kornela ze Všehrd). Pouze cizojazyčné písemnosti mohly být do zemských desek přepisovány původním jazykem (německým nebo latinským).


1496


červenec

Na Litoměřicku vypuklo nevolnické povstání proti Adamovi Ploskovskému z Drahonic; vzbouření nevolníci utiskovaní stále zvyšující se robotou dobyli tvrz svého pána a vynutili si propuštění z vrchnostenské pravomoci. Dobrovolně se pak poddali rytíři Daliborovi z Kozojed, který se jich zastal proti dřívějšímu pánu. Roku 1497 byl za tento čin Dalibor zajat, uvězněn ve věži Pražského hradu (dodnes se nazývá Daliborka) a o rok později popraven (13. března 1498).


1497


15. května

Král Vladislav vydal (po svém příjezdu do Prahy 27. února) nařízení o postavení Židů v zemi; bylo jim mj. dovoleno pobírat dvojnásobné úroky oproti ostatním věřitelům.

20. července

Vydáno rozhodnutí o vydávání zběhlých poddaných (doplněna podobná ustanovení z let 1479, 1485, 1487); bylo rozhodnuto, že poddaní zběhlí po roce 1466 a bezzemci zběhlí po roce 1479, mají být vydáni na požádání svého dědičného pána. Toto ustanovení bylo vloženo do Vladislavského zemského zřízení a stalo se po 11. březnu 1500 zákonem. Současně se král zřekl práva odúmrti na svobodných statcích.

léto

Na jednání českého zemského sněmu v Praze byly (s královým povolením) rozděleny nejvyšší zemské úřady mezi panský a rytířský stav a zcela se vymkly jeho pravomoci. Nejvyšší zemští úředníci byli delegováni ze stavovské obce a králi bylo upřeno právo je sesazovat. Mezi nimi se na přední místo v Čechách povznesl nejvyšší purkrabí (první zástupce krále), jeho zástupcem byl purkrabí Pražského hradu. Na Moravě a ve Slezsku zaujímal první místo zemský hejtman, v obojí Lužici byl zástupcem krále fojt.


1498


28. listopadu

Slezské stavy obdržely od krále Vladislava v Budíně "velké privilegium", podle něhož: 1. vrchním hejtmanem (zástupcem českého krále nad všemi slezskými knížectvími) měl být některý slezský kníže; 2. všechny spory mezi knížaty nebo i mezi nimi a králem měl soudit královský dvůr ve Vratislavi; 3. vojenskou povinnost měli Slezané jen v rámci své země; 4. přísahu věrnosti českému králi skládaly stavy ve Vratislavi (s výjimkou knížectví svídnického a javorského). Na nátlak českých stavů (viděly v tom porušení práv České koruny a ohrožení její celistvosti) bylo slezské privilegium po 12 letech králem zrušeno, spor však trval až do roku 1522. Ve Slezsku se ještě nevytvořila zemská správa jako v Čechách a na Moravě (situace v jednotlivých knížectvích byla rozmanitá).


1500


11. března

Český zemský sněm přijal tzv. Vladislavské zřízení zemské, souborný zákoník privilegií, nálezů zemského soudu a sněmovních usnesení (jakousi novou českou ústavu); redakci pořídil královský prokurátor Albrecht Rendl z Oušavy (se svým týmem na ní pracoval od roku 1497). Zákoník vyšel krátce nato tiskem. Těžce postihoval královská města, kterým bylo upřeno právo podílet se na zemské vládě a účast na sněmech byla vyhrazena jen pánům a rytířům; výjimkou byla situace, kdy se projednávaly záležitosti samotných měst, tehdy měli být zástupci měst přizváni (města tuto výjimku získala až roku 1508). Rovněž byla značně omezena královská moc. Šlechta zde naopak prosazovala svá práva na svobodné podnikání v těch oblastech, kde měla dosud monopol města. Proto zástupci měst s novým zemským zřízením nesouhlasili a nikdy je nepřijali.

3. dubna

Papež Alexandr VI. vyhověl Vladislavově prosbě a rozvedl jeho manželství s Beatricí Aragonskou.


1502


24. února

Vladislavské zřízení zemské bylo zapsáno do zemských desek a rovněž schváleno králem.

23. března

Podepsána svatební smlouva šestačtyřicetiletého krále Vladislava s Annou z Foix (řečenou Candale), sestřenicí francouzského krále, která se v květnu t. r. vydala z Francie do Budína; sňatek a korunovace se konala 29. září 1502 ve Stoličném Bělehradě.

25. července

Královská města vytvořila obranný spolek (městský svaz) proti šlechtě; spolek tvořilo 32 měst, která veřejně prohlásila, že neuznávají regentskou zemskou vládu panských hejtmanů ani rozhodnutí zemského soudu a odmítají účast na zemském sněmu. Současně si opatřila vojenskou hotovost o síle 8 tisíc mužů a slíbila si svornost a jednotu "až do těchto hrdel a statků".

15. listopadu

Uzavřena jednota (spolek) panského a rytířského stavu.


1503


5. července

Vydán Vladislavův mandát proti jednotě bratrské (týkal se však jen obsazování královské komory výlučně katolíky); nový útlak bratří vyvolala manželka krále Vladislava Anna, nepřítelkyně všeho kacířství.


1508


25. července

Svatojakubský zemský sněm přijal pověstný svatojakubský mandát namířený proti jednotě bratrské; bratrské sbory měly být zavřeny, knihy spáleny a lid hlásící se k jednotě napraven. Podobný zákon byl přijat v Olomouci pro Moravu na sv. Bartoloměje. Mandát zůstal nástrojem rekatolizačních opatření až do počátku 17. století, i když bratři nacházeli ochranu u mnohých feudálů a jejich pronásledování bylo povrchní. Mandát nebyl plněn (chyběla moc, která by jeho závěry mohla vykonat); jako mandát jej vyhlásil Vladislav II. 10. srpna t. r.

10. srpna

Král Vladislav potvrdil usnesení svatojakubského sněmu z 25. července t. r., jímž byl katolický pán Zdeněk Lev z Rožmitálu (nejvyšší purkrabí) a členové zemského soudu ustanoveni regenty (místodržícími) Království českého. Podobně byla zřízena regentská vláda i na Moravě. Současně svatojakubský sněm značně omezil pravomoc krále, když rozhodl, že jakékoli změny v zemské správě se mohou stát jen se souhlasem sněmu; roku 1512 byl pak Lev z Rožmitálu potvrzen králem za nejvyššího správce země.


1509


11. března

V Praze se konala korunovace Vladislavova syna Ludvíka (narozen 1. července 1506) za českého krále; Vladislav ujistil české stavy, že vedlejší země Koruny (Morava, Lužice a Slezsko) zůstávají i nadále trvalou součástí Českého království.

21. března

Do zemských desek vložen Vladislavův závazek, jímž přiznal právo sněmu volit krále.

prosinec

V Praze se konaly okázalé slavnosti při udílení českých lén v Bavořích falckraběti Ludvíkovi.


1510


11. ledna

Na Pražském hradě vydal král Vladislav majestát, v němž slíbil českým stavům, že žádné odumřelé slezské knížectví ani statky nemají už být propůjčovány v léno, ale že jich má užívat výlučně sám český král ke své Koruně, a současně Vladislav upravoval nástupnické poměry: kdyby jeho syn Ludvík zemřel bez dědiců, má po něm nastoupit jeho sestra Anna (narozena 13. července 1503).

10. března

V Olomouci potvrdil Moravanům král Vladislav (jménem svého syna) všechna jejich starodávná práva a svobody a rovněž celistvost Koruny české.


1511


únor, březen

Za svého pobytu ve Vratislavi hodlal král Vladislav II. Jagellonský (na nátlak uherských pánů) přijmout slib věrnosti od slezských stavů jako král uherský. Proti tomu se však rázně ohradily české stavy, takže nakonec Vladislav takový slib nežádal. Spor mezi Čechy a Uhry o příslušnost Slezska zůstal prozatím nevyřešen.

srpen

Kolísavý král Vladislav vydal v Budíně list, v němž znovu prohlásil Moravu, Slezsko a Lužice za nezaplacenou uherskou zástavu.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.