F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

V. Doba husitská a jagellonská - pokračování


1475


Kameník Václav ze Žlutic započal se stavbou reprezentativní Prašné brány, jež tvořila rozhraní mezi Starým a Novým Městem pražským; brzy převzal řízení stavby Matyáš Rejsek z Prostějova. Předlohou Prašné brány se stala Staroměstská mostecká věž Parléřova.

12. února

Na českém sněmu v Praze uzavřena dohoda o rozdělení vlády v zemích Koruny české: oba panovníci (Vladislav i Matyáš) si podrželi titul českého krále, přičemž Vladislav byl pánem Čech, Lužice, Svídnicka a Javorska a Matyáš měl vládnout na Moravě a ve zbytku Slezska. Tento princip přijal i moravský sněm v Brně 25. března t. r. za přítomnosti krále Matyáše.


1476


26. dubna

Dokončen nejstarší tisk na našem území - latinská Statuta Arnesti (Statuta arcibiskupa Arnošta z Pardubic), vytištěná v tiskárně pracující pod patronací pražské kapituly, umístěné dočasně v Plzni. Z této tiskárny vyšly i další tisky (například nejstarší český překlad Nového zákona a také Kronika trojánská, jež byla od Balbínových dob označována za nejstarší tisk, dnes je datována do pozdějších let).


1478


15.-28. března

Pod patronací moravského zemského hejtmana Ctibora Tovačovského z Cimburka proběhla v Brně jednání o podmínkách příměří mezi Vladislavem Jagellonským a Matyášem Korvínem; k potvrzení došlo na schůzce obou panovníků v Olomouci.

červenec

V pražském Karolinu se konal sněm kališnické strany, na němž byla provedena reorganizace konzistoře a k ochraně kališnických zájmů zvolen zvláštní sbor důvěrníků.

7. prosince

Na radnici v Olomouci došlo za účasti plnomocníků obou stran k vyhlášení smlouvy o příměří mezi Matyášem a Vladislavem Jagellonským; byl uznán dosavadní stav roztržení Koruny české. Navíc smlouva stanovila, že v případě, kdyby Vladislav zemřel bez dědiců a dříve než Matyáš, přičemž by Matyáš nebo jeho nástupce byl zvolen českým králem, měly by vedlejší země být bez výplaty spojeny opět s Čechami. V případě opačném mohly být vyplaceny jen po smrti Matyášově za 400 tisíc uherských zlatých. Navíc v Olomouci se Vladislav smířil s panskou jednotou, která podporovala Matyáše, a byly zrušeny papežské klatby uvalené na Čechy. Zároveň s těmito smlouvami byly provedeny změny v obsazení zemských úřadů, které znamenaly další posílení panstva na úkor nižší šlechty (a také vedly k dalšímu omezení královské moci královskou radou, jež byla nástrojem panské oligarchie; tradovalo se, že Vladislav na jednáních většinou spal a na všechno odpovídal slovem "bene", odtud byl posměšně nazýván králem "Dobře"). Smlouvy obnovily vnitřní mír.


1479


21. července

Při osobním setkání krále Vladislava s Matyášem v Olomouci došlo k potvrzení tzv. olomouckých smluv.

28. září

Král Vladislav svolal do Prahy tzv. svatováclavský sněm, na němž došlo ke smíření krále s panskou jednotou, jejíž členové jej uznali za svého krále; za to jim byly vráceny všechny statky, které od roku 1467 ve válce ztratili. Další nařízení se týkala zpřísnění pohybu tzv. ležáků, tj. středověkých bezdomovců (lidí nesvobodných), a uzákonění povinnosti navracení zběhlých poddaných jejich vrchnosti.


1480


léto

Do zemských desek na Moravě zapsán "zasedací pořádek" na jednáních zemského sněmu a rovněž stanovena zásada, že zápisy se smějí provádět jen jazykem českým; zásluhu na přijetí těchto zásad měl Ctibor Tovačovský z Cimburka. V Čechách tato praxe zavedena o patnáct let později (13. března 1495).


1481


1481-1490

Nejvyšší moravský zemský hejtman Ctibor Tovačovský z Cimburka zpracoval zřízení zemské (ústavu) Moravského markrabství - Knihu Tovačovskou.


1482


1482-1483

Na několika místech v Čechách se objevila morová epidemie, která také zasáhla Prahu.


1483


září

Velké bouře v Praze, při nichž lid zaútočil na městské radnice; na Starém Městě pražském byli konšelé uvrženi do vězení, na Novém Městě vyházeni z oken a pobiti (druhá pražská defenestrace). Podobně proběhlo i povstání na Malé Straně. Po opanování radnice se lid vrhl na nedávno obnovené kláštery (zejména klášter sv. Ambrože), mniši byli pobiti a rozehnáni, kláštery rozbořeny. Rovněž byla vypleněna a zpustošena židovská čtvrť. Samotný král se na rok vzdálil z Prahy.


1485


13.-20. března

Na kutnohorském zemském sněmu byl dojednán náboženský smír mezi kališnickou a katolickou církví, který zajišťoval v zemi rovnoprávnost obou církví. Smír byl dojednán na 31 let. Katolická strana uznala plnou platnost kompaktát jako základního zemského zákona. Šlo o významný počin v evropských dějinách, kdy mělo být v Čechách vytvořeno ovzduší relativního náboženského klidu. Na sněmu došlo také k "porovnání" mezi stavem rytířským a panským při obsazování zemských úřadů; ve dvacetičlenném tribunálu přiznali páni osmi rytířským přísedícím plnoprávné postavení.

6. června

V Praze obnovena (po dvacetileté přestávce) činnost zemského soudu; byl obsazen 12 členy panského stavu a 8 členy stavu rytířského.


1486


16. února

Ve Frankfurtu se sešel na podnět císaře Fridricha III. říšský sněm k volbě římskoněmeckého krále (navrhován byl císařův syn Maxmilián); mezi pozvanými kurfiřty však chyběl český král Vladislav; to bylo dokladem stále otřeseného postavení Českého království v Říši. Teprve po dvouletém vyjednávání dosáhl roku 1497 Vladislav narovnání s kurfiřty.

10. září

Na sjezdu obou českých králů (Vladislava a Matyáše) v Jihlavě svolil Matyáš, že bude ve vedlejších zemích Koruny české razit stejnou minci jako v Čechách (tedy téže váhy, zrna a stříže, jen s vlastním jménem). Tímto zdánlivě vstřícným krokem sledoval Matyáš snahu zajistit velké dědictví pro svého nemanželského syna Jana Korvína (zejména rozsáhlá slezská knížectví, jejichž správu, podobně jako i obou Lužic, značně zcentralizoval).

21. října

Tzv. smlouvou "jedenácti tisíc panen" (pojmenovanou podle data 21. října) byly na Moravě upraveny vztahy mezi městy a panským stavem (zejména v oblasti soudní); šlo o starší obdobu české smlouvy Svatováclavské (z roku 1517). Naproti tomu v Čechách se vztah mezi feudály a městy vyvíjel velmi bouřlivě.


1487


1. října

Vydáno sněmovní usnesení (již 14. března t. r. vepsáno do zemských desek) postihující poddané, kteří opustili svůj grunt; každý, kdo grunt opustil bez vědomí vrchnosti, měl být, ať dlel kdekoliv, vrácen pod trestem zpět (za zběhlého poddaného byl stanoven poplatek 10-20 hřiven stříbra). Napříště mohli poddaní opustit vesnici jen tehdy, jestliže dostali od vrchnosti tzv. výhostní list se svolením vrchnosti. Tak začal s novými formami hospodaření panského velkostatku probíhat paralelní proces utužování poddanských vztahů. Došlo rovněž k ukončení vleklého sporu o "sedání v lavicích", v němž si panský stav přes všechny ústupky nižší šlechtě zajistil zřetelnou převahu při soudních jednáních. Podobný spor probíhal od dob krále Jiřího na Moravě; zde se uzavřel v roce 1493 tzv. narovnáním, kdy páni postoupili rytířům šest z dvaceti soudcovských míst.


1490


6. dubna

Ve věku sedmačtyřiceti let zemřel ve Vídni král Matyáš Korvín; úmysl, aby se jeho nelegitimní syn Jan Korvín stal dědicem říše, se mu nezdařil. Po otcově smrti přišel Jan i o rozsáhlá území ve Slezsku (Hlohovsko, Zaháňsko, Olešnicko, kde byla vláda svěřena Vladislavovu mladšímu bratru Janu Albrechtovi), která získal roku 1487 na úkor synů Jiříka z Poděbrad; zůstalo mu jen vévodství opavské.

počátek června

Zástupci stavů Horní a Dolní Lužice se dostavili do Prahy a složili přísahu věrnosti králi Vladislavovi.

červenec

Stavové moravští a slezští se na společném sněmu v Šumperku usnesli, že složí hold králi Vladislavovi.

15. července

Uherské stavy zvolily Vladislava II. Jagellonského za svého krále; o svatoštěpánskou korunu se ucházel i Maxmilián Habsburský a Vladislavův mladší bratr Jan Albrecht. Uherská šlechta si vynutila na králi příslib, že vedlejší české země zůstanou až do výplaty 400 tisíc zlatých součástí uherského státu (pod "pečetí" uherského království). České stavy se proti této výplatě postavily na odpor, po celou dobu vlády Jagellonců zůstal tento problém otevřený (zlikvidován byl až po nástupu Habsburků na český trůn roku 1526). Nicméně roku 1490 došlo k vytvoření česko-uherského soustátí. Oba celky žily odděleně, de facto v personální unii, kde pojítkem mezi nimi byla osoba panovníka (ten přesídlil z Prahy do Budína).

21. září

Ve Stoličném Bělehradě se konala korunovace Vladislava II. Jagellonského uherským králem.

17. listopadu

Maxmilián Habsburský dobyl Stoličný Bělehrad a král Vladislav byl donucen se vzdát vlády v rakouských zemích.

podzim

V Brandýse nad Orlicí proběhla synoda jednoty bratrské, na níž byly přijaty nové zásady pro její členy: upustila od zásady dobrovolné chudoby členů jednoty, umožňovala jim zastávat úřady (jako například úřad konšela či rychtáře) a otevřela se ke vstupu do jednoty pro šlechtice i měšťany. Toto ustanovení bylo roku 1494 potvrzeno i na synodě v Rychnově nad Kněžnou a o dva roky později i v Chlumci nad Cidlinou, kde tzv. úzká rada byla obsazena "mladými" (zastánci změn a nového pokrokového směru v čele s Lukášem Pražským).

1490-1491

Velkou cestu do Středomoří, Svaté země (Palestiny) a severní Afriky podnikl náš přední humanista Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Rozešel se postupně se svými přáteli (Viktorin Kornel ze Všehrd aj.) jak pro náboženské rozpory (byl horlivým katolíkem), tak pro kritický postoj k vlastnímu národu a tvorbě v češtině (psal latinsky). Poté, co se nenaplnily jeho ambice v církevní kariéře, usadil se na svém hradě, kde se věnoval literární činnosti. Měl jednu z největších knihoven v celé Evropě (čítala na 750 knih antických i humanistických autorů) a dosáhl svou tvorbou evropské proslulosti.

1490-1502

Nejslavnější architekt české pozdní gotiky Benedikt Ried (Rejt) začal se stavbou Vladislavského sálu (délka 62 m, šířka 16 m, výška 13 m); působil i při dostavbě chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, zámku Blatná, hradu Švihov atd.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.