F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

II. Slovanské osídlení do zániku Velké Moravy - pokračování

852

Z nařízení krále Ludvíka se konala synoda církevních představitelů v Mohuči za řízení arcibiskupa Hrabana; zde byl mj. projednán únos vdané ženy Patrikovy jakýmsi Albgisem, který se s ní uchýlil do azylu na Moravu. O Moravě se na synodě hovořilo jako o zemi křesťanské (i když označené za "drsnou"). Z textu dekretu Mohučské synody (čl. 11) je zřejmé, že na Moravu sice moc krále ani synody nezasahovala, avšak v otázkách manželství prosazovala církev na Moravě analogické zásady jako u Franků.

852 či 853

Narodil se Bořivoj, první historický Přemyslovec, kníže Čechů.


853

Slované (mezi nimi i Moravané) se spolčili s Bulhary a povstali proti Ludvíkovi; byli však poraženi.

853-854

Rostislav obsadil území mezi Dunajem a Dyjí.


855

březen

Nový vpád bavorského vojska vedeného hrabětem Ernstem do Čech; výsledek tažení není známý.

srpen

Král Ludvík Němec se vypravil s vojskem na Moravu, zemi značně zpustošil, avšak výraznějšího úspěchu nedosáhl. Podle franského analisty byli Moravané opevněni "velmi pevnou hradbou" (nejspíše to mohly být Mikulčice), a tak musel Ludvík se svým vojskem bez úspěchu odtáhnout, nechtěl-li riskovat těžké ztráty. Jeho vojsko sice část Moravy poplenilo, ale nikoliv bez odplaty. Za ústupu ho Rostislav pronásledoval a za Dunajem (podél Vídeňského lesa) "zpustošil a spálil četná místa".


856

Nejstarší syn krále Ludvíka Němce - Karloman - dostal do správy franskou Východní marku; na Karlomanově straně stál též Brynno, "králek Venedů", který sídlil při Dunaji.

Značná část Čech byla (asi) podrobena Rostislavově moci.

srpen

Ludvík Němec táhl proti srbským Slovanům do Polabí; při zpáteční cestě se vracel (pravděpodobně) severozápadními Čechami, kde přinutil některé české vévody k uznání franské svrchovanosti.


857

Karloman "pustošil Moravu ohněm a mečem, sekal obilí, pálil pole a domy, odháněl stáda, odváděl do zajetí hochy a dívky, muže a ženy, obyvatele hradišť, rolníky, poddané i velmože". Pustošení se údajně týkalo území po Svratku (Švarcavu).

Franské vojsko (vedené biskupem Otgarem a palatiny Rudolfem a Ernestem) vtrhlo do Čech, obsadilo hradiště (civitas Wiztrachi) vévody Vistraha a vypudilo z něho jeho syna Slavitěha; ten se uchýlil k Rostislavovi na Moravu. Novým vládcem Vistrahova - Slavitěhova knížectví se stal Slavitěhův bratr (žil dosud ve vyhnanství u Čestibora Srbského); určení knížectví v Čechách není jednoznačné. Hledalo se dříve mylně na jihovýchodě Čech (Vitorazsko), poté se uvažovalo o území Lemúzů, které přímo sousedilo se Srbskem (tento názor podpořila i skutečnost, že v čele tažení stáli eichstättský biskup a syn správce České marky).


858

Král Ludvík připravoval tři vojenské výpravy do okolních zemí; jedna z nich (vedená synem Karlomanem) měla mířit na moravské Slovany, proti Rostislavovi. Z franské výpravy proti Moravanům sešlo, protože vojska zamířila proti západofranskému králi Karlu II. Holému. Karloman byl nucen uzavřít s Rostislavem mír a "znovu pak počali obnovovat pustiny Bavorů" (tj. místa zpustlá za minulých válek na území bavorské Východní marky, zejména na jih od Dunaje). Mírová smlouva byla obnovena a rozšířena roku 860.


861

Rostislav využil rozporů mezi Karlomanem a Ludvíkem Němcem a podporoval Karlomana v odboji proti otci. S Rostislavovou pomocí se Karloman zmocnil velké části Ludvíkova království až po řeku Inn. Rostislav rovněž táhl proti Pribinovi (Ludvíkovu příteli), který byl 6. července 861 zabit.


862

Poselstvo knížete Rostislava se dostavilo do Konstantinopole k byzantskému císaři Michalovi III. se žádostí o vyslání učitelů křesťanské víry: "Země naše je pokřtěna a není u nás učitele, který by nás vedl, vzdělával a vyložil nám svaté knihy. Neboť nerozumíme ani řeckému, ani latinskému jazyku... I pošlete nám učitele, kteří nám mohou vyložit slova knih i jejich význam..." Již předtím Rostislav (asi ze snahy vybudovat samostatnou moravskou církevní organizaci nezávislou na bavorském episkopátu) požádal papeže Mikuláše I. o vyslání učitelů křesťanství přímo z Říma; papež této žádosti nevyhověl.


863

polovina června (nebo podzim či jaro 864)

Císař Michal III. vyhověl Rostislavově žádosti a vyslal na Moravu misii vedenou soluňskými bratry Konstantinem (Cyrilem) a Metodějem, kteří znali slovanský jazyk. Ti zde zahájili epochální pastorační, literární i organizační práci úzce spjatou s mocenskými poměry. Konstantin byl nesmírně vzdělaný a filologicky nadaný a ještě před příchodem na Moravu sestavil slovanské písmo - "sclavinicae litterae", později nazvané glagolice (hlaholice) a přeložil do slovanštiny i některé církevní texty (část Starého zákona, texty řeckého církevního práva). Byzantská misie přinesla na Moravu i ostatky sv. Klimenta. Nejvýznamnějším činem bylo vytvoření literárního církevně slovanského jazyka a uvedení byzantského způsobu bohoslužby. Na Moravě byl vypracován i zákoník světského práva Zakon sudnyj ljudem. Z prostředí byzantského byl pravděpodobně na Moravu přinesen i symbol dvojramenného kříže.


864

srpen

Východofranský král Ludvík Němec vytáhl s vojskem z Tullnu přes Dunaj na Moravu a oblehl Rostislava v jakémsi městě (nazývaném Moravany Dowina, tj. dívka, dříve často lokalizovaném na Devín u Bratislavy). Rostislav se Ludvíkovi podrobil a se všemi svými velmoži mu potvrdil věrnost; přísaha věrnosti znamenala v podstatě slib, že Rostislav zanechá nepřátelství vůči Ludvíkově říši. Původní Ludvíkův plán zřídit novou marku Moravanů se však nezdařil: samostatné postavení Moravy a Rostislava zůstalo nedotčeno (tj. zahraničně politické postavení včetně vztahů k Byzanci a nedotčena zůstala i činnost byzantské misie). Podle Fuldských análů tutu věrnost Rostislav nikdy nezachovával.


865

snad duben (po Velikonocích)

Král Ludvík rozdělil jednotlivé země východofranské říše mezi své tři syny (sám si ponechal vrchní správu říše). Správu marek ležících v Podunají ("proti Slovanům") a Bavorsku získal Karloman.


866

Druhorozený syn krále Ludvíka Němce, jménem také Ludvík, těžce nesl, že mu otec odňal některá léna a převedl je na jeho bratra Karlomana. Zahájil odboj proti svému otci. Vyzval knížete Rostislava, aby se k němu připojil a vpadl se svým vojskem do Bavor. Rostislav na Ludvíkově odboji odmítl účast.


867-869

Cesta Konstantina a Metoděje z Moravy přes Blatengrad (zde se zastavili na dvoře Kocela, syna Pribiny) do Benátek a nakonec do Říma k papeži Hadriánovi II. Pod vlivem knihovníka Athanasia, Konstantinova přítele, byl nový papež získán pro slovanskou liturgii a slavnostně ji schválil. Po hebrejštině, řečtině a latině byl tak legalizován při bohoslužbě další liturgický jazyk - církevní slovanština. Papež také vysvětil Metoděje (dosud laika) i se skupinou moravských učedníků (Gorazda, Klimenta, Nauma) na kněze a nechal dokonce sloužit slovanské bohoslužby ve čtyřech římských kostelích. Konstantin onemocněl, vstoupil do jednoho z řeckých klášterů v Římě (pod mnišským jménem Kyrillos - Cyrillus), kde 14. února 869 ve věku 42 let zemřel; pochován je v kostele sv. Klimenta při pravé straně oltáře.


869

České kmeny za pomoci Srbů útočily na franské území (Bavorsko, Durynsko). Koncem roku jednáno o míru s Karlomanem.

srpen

Velké vojenské tažení (ve třech směrech) Ludvíka Němce proti západním Slovanům: 1. proti Srbům (vedl jeho starší syn Ludvík); 2. proti údělnému knížeti Svatoplukovi, Rostislavovu synovci, který vládl na Nitransku (vedl mladší syn Karloman); 3. proti Rostislavovi (vedl nejmladší syn Karel). Karlova výprava spálila Rostislavovo "nevýslovné opevnění, nepodobné starobylým" a poplenila celé jeho území. Také Karloman zničil Svatoplukovu zemi. Rovněž Srbové a Čechové byli poraženi a přinuceni k poslušnosti. Rostislavovi se však podařilo ze své pevnosti (jméno analista neuvádí, snad šlo o Mikulčice) uniknout a pokračovat v odporu proti Frankům.

podzim

Na naléhání panonského knížete Kocela (syna zavražděného Pribiny) byl Metoděj papežem ustanoven církevním správcem Panonie a Moravy se sídlem v Sirmiu (Sremska Mitrovica).

konec roku

Metoděj se ujal církevní správy v Panonii jako arcibiskup panonský a moravský. Morava tak byla vymaněna z působnosti fransko-bavorského duchovenstva.


870

Konflikty mezi Rostislavem a Svatoplukem (ten odtrhl počátkem roku Nitransko od moravského státu a uznal franskou svrchovanost) vyvrcholily zajetím Rostislava Svatoplukovou družinou a jeho vydáním Karlomanovi. V Řezně byl Rostislav (původně odsouzen k smrti) uvězněn, spoután řetězy, obviněn z porušení přísahy věrnosti, oslepen a poslán do kteréhosi bavorského kláštera. Karloman vtrhl na Moravu, obsadil tamější hrady a zmocnil se mojmírovského pokladu; správu země svěřil svým hrabatům (mj. Vilémovi a Engelšalkovi). Na Nitransku zůstal Svatopluk.

V době franské okupace byl arcibiskup Metoděj zajat pasovským biskupem a uvězněn ve švábském klášteře Ellwangen.


871

jaro

Svatopluk byl u Karlomana nařčen ze zločinu nevěrnosti a poslán do vězení. Moravané se domnívali, že Svatopluk zahynul a ustanovili za vládce Svatoplukova příbuzného, kněze (Slavomara či Spitimíra) - Slavomíra. Slavomírovy družiny útočily na hrady s franskými posádkami. Mezitím byl Svatopluk Karlomanem propuštěn a byl vyslán na Moravu v čele franské výpravy, aby potlačil moravský odboj. Svatopluk však přešel na stranu Moravanů a s jejich vojskem přepadl franské vojsko; Frankové utrpěli před "gradem Morava" těžkou porážku (v boji zahynuli i Vilém a Engelšalk). Vítězství Svatopluka znamenalo restituci samostatnosti moravského státu, vymanění se z podřízenosti franskému králi a pasovskému biskupovi. Panovníkem Velké Moravy se stal SVATOPLUK [871-894].

říjen

Franské vojsko vedené würzburským biskupem Arnem a hrabětem Rudolfem vpadlo do Čech odvetou za dřívější útoky Čechů na říšské území. Frankům se podařilo přepadnout v soutěsce nedaleko česko-moravského pomezí moravský svatební průvod, který vezl na Moravu dceru českého knížete (snad nazývanou Svatožizň). Útočníci se zmocnili bohaté kořisti (Fuldské anály hovoří o 644 koních s otěžemi a sedly).


872

květen

Král Ludvík poslal proti moravským Slovanům Durynky Sasy; pro nesvornost vetřelců se Moravané ubránili. Při novém vpádu v létě téhož roku pronikli Frankové pod vedením mohučského arcibiskupa Liutberta až do středních Čech (k řece Vltavě), kde se střetli s vojskem pěti českých knížat - (Zuentislava) Svatoslava, (Witislava) Vitislava, Herimana, (Spoitamara) Spytimíra a (Goriweje) snad Bořivoje; ten vládl asi od roku 867 jen středočeskému území (jde o první zmínku o Přemyslovcích, uvedena ve Fuldských análech). Jiná část franského vojska pod vedením biskupa Arna a opata fuldského kláštera Sigiharta pronikla na Moravu, kde však utrpěla těžké ztráty a jen s obtížemi se vrátila domů. Mezitím Svatopluk tajně vyslal početné vojsko k Dunaji, kde porazil bavorské bojovníky (uniknout se podařilo jen řezenskému biskupu Emrichovi).


873

Papež Jan VIII. počátkem roku zaslal po svém legátu, ankonském biskupu Pavlovi, východofranskému králi Ludvíkovi listy, v nichž žádal propuštění vězněného arcibiskupa Metoděje. Podobný přípis zaslal papež Karlomanovi, vévodovi Karantánie a Panonie, v němž ho žádal, aby nebránil Metodějovi vykonávat arcibiskupský úřad v Panonii. Současně však papež zakázal užívat slovanského jazyka při bohoslužbách. Propuštěný Metoděj na podzim dorazil na Moravu ke Svatoplukovi, který mu předal do správy veškeré moravské duchovenstvo včetně "veligradského chrámu" a "svěřil jeho péči kostely a kleriky ve všech městech".


874

Jednání Ludvíka Němce v bavorském Forchheimu se Svatoplukovým poselstvem vedeným knězem Janem z Benátek (patrně Svatoplukovým kancléřem). Svatopluk nabídl východofranskému králi věrnost a žádal za každoroční "poplatek králem ustanovený" ("tribut pacis") zachování míru mezi oběma zeměmi a zastavení nepřátelství (nikoliv uznání svrchovanosti). Tzv. forchheimským mírem vydobyl Svatopluk Velké Moravě prakticky úplnou nezávislost, došlo ke značnému vzrůstu Velkomoravské říše: získáno území na severu Moravy - Holasicko (Opavsko), dále Slezsko, Vislansko a kontrola nad Čechami. Svatoplukově říši se poddali i Polabští Slované (platili každoroční tribut). Ludvík vyslechl rovněž poselstvo Čechů.

Sňatek přemyslovského knížete BOŘIVOJE [kolem 870-888/889] s Ludmilou, dcerou knížete Slavibora z rodu Pšovanů.

874-879

Došlo k rozšíření území Velké Moravy o horní Odru a Vislu, část Potisí a Čechy (tam byl dosazen - na Levý Hradec - jako Svatoplukův místodržitel Bořivoj - podle Kosmy syn bájného Hostivíta, první známý Přemyslovec).


876

28. srpna

Zemřel král Ludvík Němec; při dělení říše mezi jeho tři syny dostal Karloman Bavory, Panonii, Korutany a také "království Slovanů, Čechů (a Moravanů)". V případě posledních dvou zemí šlo pouze o politické ambice východofranské říše (ne o skutečný stav).


879

jaro

Vrcholí spor mezi "latiníky" a Metodějem v otázce hlásání "slova božího"; Metoděj je u Svatopluka obžalován, proto Svatopluk vyslal k římskému papeži Janu VIII. poselstvo vedené Janem z Benátek; nejvyšší duchovní hlava římského křesťanského univerza měla tento spor rozřešit. V listě papeže Metodějovi (ze 14. června) je pozván do Říma, aby zdůvodnil své konání bohoslužeb ve slovanském jazyce (od roku 873 zakázané).


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.