F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

V. Doba husitská a jagellonská - pokračování


1468


leden

Jiříkův syn Viktorin vpadl se svým vojskem do Rakous proti císaři Fridrichu III., který se připojil ke katolické lize v České koruně; to uspíšilo dohodu císaře s Matyášem Korvínem (ten poslal císaři do Rakous pomocné vojenské sbory na pomoc proti českému vojsku).

31. března

Uherský král Matyáš Korvín vypověděl Jiřímu z Poděbrad válku. Započato křižácké tažení proti Českému království. Matyáš měl k dispozici převážně jízdní sbory, zatímco české vojsko tvořila zejména pěchota s pohyblivou vozovou hradbou. Válka měla od počátku poziční charakter a omezovala se na drobnější srážky a na obléhání hradů a měst.

květen

Matyášovo vojsko úspěšně bojovalo na jihozápadní Moravě; 14. května byla dobyta Třebíč (Jiříkův syn Viktorin se musel zachránit 6. června útěkem, většina jeho vojska byla však nucena kapitulovat).

léto

Matyáš oblehl obě Jiříkovy pevnosti na Moravě - Špilberk u Brna a hradiský klášter u Olomouce (Špilberk se vzdal po šestiměsíčním obléhání v únoru 1469, již předtím - 10. října 1468 - se rovněž vzdala posádka kláštera Hradisko). Vedle těchto nezdarů následovaly další: v Horní Lužici se vzdaly Vojerce (27. srpna), ve Slezsku Frankenštejn (17. září), v Čechách padla Polná (8. října). Proti králi vystoupili České Budějovice i Rožmberkové.

1. října

Výprava z Čech pod velením Kostky z Postupic skončila porážkou v bitvě u Zábřehu.

konec roku

Jiříkovo vojsko dosáhlo jediného významnějšího úspěchu v Čechách - dobylo Konopiště (obléháno od jara 1467). Na Moravě se podařilo zásahem Viktorinova vojska udržet jen Uherské Hradiště.


1469


počátek února

Vojsko krále Matyáše se v krutých mrazech vypravilo do Čech (cílem byl útok na Kutnou Horu), dostalo se však do obklíčení Jiříkova vojska u Vilémova v Železných horách.

27. února

Osobní schůzka králů Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína v Ouhrově; uzavřeno příměří se slibem Matyáše, že zprostředkuje dohodu s římským papežem a zanechá nepřátelství vůči Jiříkovi. Matyáš své závazky nedodržel.

24. března-22. dubna

Olomouci se uskutečnilo jednání obou králů (Jiříka a Matyáše), papežského legáta a zástupců zemí Koruny české. Podmínky katolické strany byly pro českého krále nepřijatelné; došlo jen k prodloužení příměří s Matyášem do konce roku 1469.

3. května

Hlasy katolického panstva vedlejších zemí Koruny české a také předáků jednoty zelenohorské byl v Olomouci v biskupském kostele zvolen za českého krále MATYÁŠ KORVÍN [1469-1490]. Z Olomouce odjel Matyáš do Vratislavi, kde přijal hold stavů slezských a lužických. Matyáš se však nikdy nestal legitimním králem.

5. června

Český sněm odmítl svévolnou olomouckou volbu Matyáše Korvína českým králem a na návrh Jiřího z Poděbrad uznal nástupnictví Vladislava Jagellonského, syna polského krále Kazimíra IV., s dodatkem, aby si Vladislav vzal za manželku Jiříkovu třináctiletou dceru Ludmilu (k tomu však nedošlo). Jiří se zřekl nástupnictví svých synů.

červenec

Znovu vypukla česko-uherská křížová válka. Jiří začal bojovat proti katolickým hradům v Čechách. Viktorin obnovil vojenskou činnost na Moravě.

27. července

Při cestě na pomoc obleženému Uherskému Hradišti byl Viktorin zajat ve Veselí nad Moravou a odvezen do uherských pevností (do Trenčína, pak na Visegrád). Jiří poslal na Moravu mladšího syna Jindřicha (dosud bojoval ve Slezsku a Horní Lužici), ten osvobodil Hradiště a porazil 2. listopadu t. r. u Uherského Brodu Matyáše, zpustošil celé okolí Trenčína a vrátil se k zimnímu ležení na Moravu.

během roku

Zemským sněmem přijat mincovní řád, jenž legalizoval oběh míšeňských grošů a stanovil jejich pevný kurs k pražským grošům: 2 groše míšeňské se rovnaly 1 groši českému. Tím měl mít český groš stejný obsah stříbra jako za dob krále Václava IV.


1470


jaro, léto

Několik drobných potyček Matyášova vojska s oddíly krále Jiřího (vedl hejtman Vlček z Čenova) na Moravě: u Hodonína (29. června), u Tovačova (12. července), osvobození Uherského Hradiště z uherského obležení. Odtud se české vojsko vydalo do Slezska.

polovina srpna

Matyáš využil nepřítomnosti krále Jiřího v Čechách a vpadl do východních Čech, dostal se až ke Kutné Hoře a Kolínu, zde však byl odražen (do čela českého vojska se postavila královna Johana z Rožmitálu, Jiříkova druhá manželka). Matyáš rychle ustoupil k Jihlavě a odtud přes Telč do Znojma.


1471


leden

Poselstvo saských vévodů Arnošta a Albrechta v Římě předalo papežské kanceláři návrhy na kompromis v trvajícím náboženském sporu; braly ohled na stávající situaci: nezdary křížové výpravy proti kališnickým Čechám, napjaté vztahy mezi Uhrami a Polskem, nový hrozivý nápor Turků, nechuť k válce v řadách českého katolického panstva (včetně jednoty zelenohorské) a také ve Slezsku.

22. února

Zemřel pražský arcibiskup Jan Rokycana; papežská stolice ho od zvolení do úřadu v roce 1435 odmítala schválit jako kališníka. Rokycana po sobě zanechal církev sjednocenou na mělkých základech polipanského kališnictví. Za administrátora tzv. dolejší konzistoře (u Týnského chrámu) byl zvolen M. Václav Koranda mladší.

22. března

Ve věku jedenapadesáti let zemřel po dlouhotrvající nemoci český král Jiří z Poděbrad; správcem království se bezprostředně po jeho smrti stala královna Johana a syn Jindřich (prozatímně). Vláda Jiřího ("husitského krále dvojího lidu", tj. katolíků a kališníků) dala zemi klid a ekonomickou prosperitu. Ke kandidátům na uvolněný trůn patřil Jiříkův zeť Albrecht Saský (24. dubna přitáhl do Prahy) a také Matyáš Korvín.

27. května

Na společném českém sjezdu ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře zvolili stavové podobojí i menší část katolické strany za českého krále VLADISLAVA II. JAGELLONSKÉHO [1471-1516], patnáctiletého nejstaršího syna polského krále Kazimíra; kandidatura Matyáše Korvína byla odmítnuta. Sněm tak respektoval přání zesnulého Jiřího. Vladislav byl po matce Alžbětě Habsburské pravnukem císaře Zikmunda. V jeho osobě dosedla na český trůn polsko-litevská dynastie. Na rozdíl od Matyáše Korvína byl právoplatně zvolen a přijat.

28. května

Uherský král Matyáš Korvín (kontrolující Moravu, Slezsko a Lužici) si dal papežem potvrdit předcházející olomouckou volbu (z května 1469) a v Jihlavě se nechal korunovat českým králem papežským legátem Rovarellim.

9. června

České poselstvo dorazilo do Krakova oznámit výsledek volby králi Kazimírovi IV.; předložilo mu 19 požadavků, z nichž nejdůležitější byl článek o zachování kompaktát. Dostalo se jim příslibu (mj. v zajištění smíru s Římem, ve splacení značných dluhů).

16. června

Vladislav Jagellonský byl prohlášen králem.

25. července

Se silným ozbrojeným doprovodem (bylo v něm podle dobových pramenů na 10 tisíc jezdců) se Vladislav II. Jagellonský vydal přes Slezsko a Kladsko (ve vstupu na Moravu mu zabránili Matyášovi stoupenci) do Čech. Do Prahy dorazil už 19. srpna.

22. srpna

Korunovace Vladislava Jagellonského na českého krále Vladislava II. ve Svatovítském chrámu v Praze polskými biskupy. Vládl však jen Čechám; značnou část Moravy, Slezsko a obě Lužice si podržel Matyáš Korvín. Nastalo období dvojkráloví.

2. října

Polský král Kazimír IV. zahájil vojenské akce proti Matyáši Korvínovi tažením do Uher; to však skončilo neúspěšně (především pro nedostatek peněz). Kazimírovi se přitom nabízela šance získat uherskou korunu pro svého druhého syna, prince Kazimíra (v Uhrách rostla nespokojenost s Matyášovou vládou, mluvčím opozice byl arcibiskup ostřihomský Jan Vitéz).


1472


31. března

V Budíně došlo k uzavření ročního příměří mezi Matyášem a Vladislavem; Matyášova moc byla oslabována jeho soupeřením s Habsburky v Podunají a osmanskou expanzí na Balkáně, takže neměl síly k vytlačení Jagellonců z Čech. Podrobnější úprava vzájemných vztahů byla smluvena v červnu 1472 v Německém Brodě.


1473


duben

Zástupci tří středoevropských králů - polského Kazimíra, Vladislava Jagellonského a Matyáše Korvína se setkali v Nise a dohodli se na novém příměří; stavové čeští a moravští se přitom shodli na paritním zastoupení (po čtyřech delegátech) k vykonávání zemské správy.

23. května

Zemský sněm v Benešově (zahájila královna Johana) určil čtyři zemské "ředitele": Hynka Poděbradského, Zdeňka ze Šternberka, Viléma z Riesenberka a Jana Zajíce z Hazmburka. Na krajské úrovni je měli zastupovat nově ustavení hejtmané. Těžiště Vladislavovy moci se přesunulo do rukou šlechty. Příměří bylo prodlouženo do 28. září 1474.

27. června

Za přítomnosti krále Matyáše zvolily moravské stavy v Brně své nejvyšší úředníky: Jindřicha z Lipé, Jindřicha Jičínského z Boskovic, Jana z Pernštejna a Ctibora Tovačovského z Cimburka. Tzv. nejvyšší hejtmani byli později zvoleni i ve Slezsku a v obou Lužicích.


1474


jaro-podzim

Matyáš porušil příměří dohodnuté v Nise a vyslal vojsko do Polska. Proti němu vytvořili Kazimír i Vladislav s císařem Fridrichem III. (v březnu 1474) branný spolek; císař uznal Vladislava za krále českého a říšského kurfiřta. K tažení do Polska v srpnu t. r. se připojili Jiříkovi synové: Viktorin, Jindřich a Hynek, držící Kladsko a knížectví münsterberské.

12. října

Spojené česko-polské vojsko porazilo v bitvě u Žvanovic (u Břehu) ve Slezsku Matyášovy jednotky; nakonec bylo 15. listopadu uzavřeno u vsi Muchoboru nedaleko Vratislavi příměří (do května roku 1477) mezi Matyášem a Kazimírem (16. listopadu se připojil i Vladislav).


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.