F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

V. Doba husitská a jagellonská - pokračování


1459


25. dubna

Na sjezdu v Chebu dosáhl Jiří z Poděbrad dohodou s vévodou saským Fridrichem přivtělení saských lén v Čechách do rámce České koruny. Jiří se přitom zřekl nároku na česká léna v Sasku, například na Pirnu (ve skutečnosti byla již od dob Václava IV. ztracena). Definitivní návrat uchvácených částí severozápadních Čech (hlavně Mostecka a Duchcovska) bylo důležitým úspěchem v boji za jednotu a celistvost zemí Koruny české. Současně došlo k uzavření přátelských smluv se saskými Wettiny a braniborskými Hohenzollerny, zpečetěné sňatky Jiříkových dětí s dětmi říšských knížat (syn Jindřich a Hynek, dcera Zdeňka), což znamenalo Jiříkovo mezinárodní uznání de facto.

31. července

Císař Fridrich III. udělil v Brně Jiřímu z Poděbrad České království v léno.

1. září

Stavové slezští složili hold Jiřímu z Poděbrad (s výjimkou metropole Vratislavi).

21. září

Krále Jiřího z Poděbrad uznali za svého pána v Horní Lužici.

2. prosince

Vydán královský patent, který zakazoval vývoz zlata, stříbra a všech českých peněz ze země a dovoz drobných mincí. Cizí kupci byli nuceni platit v Čechách zlatem, stříbrem nebo většími mincemi. Mincovní reformu pomohl Jiřímu uskutečnit italský humanista a finanční expert Antonius Marini z Grenoblu; své návrhy shrnul v memorandu Rada králi Jiřímu o zlepšení kupectví v Čechách.


1460


13. ledna

Německý patriciát ve Vratislavi uznal Jiříkovu volbu králem českým. Všechny země Koruny české byly opět sjednoceny pod vládou jednoho krále.


1461


únor

Sílící pozice Jiřího z Poděbrad v říši římskoněmecké (s přispěním aktivit významného německého diplomata a právníka Martina Maira) vedly k jednání v Chebu o korunu římskoněmeckého krále. Fridrich III. učinil Jiříka spoluvladařem a pověřil ho panováním v českých zemích.

15. března

Rektor pražské univerzity nechal zatknout několik studentů a mistrů, kteří byli podezřelí z hlásání zaniklého táborství. Následovaly zákroky krále i proti vzniklé jednotě bratrské (léta 1461-1462, 1467-1468); část bratří z Moravy se vystěhovala do Rumunska a Ruska.

15. května

Král Jiří vydal písemný slib českým stavům "o zachování všech jejich práv a svobod, a zvláště kompaktát".

červen

Sňatek dvanáctileté dcery Jiřího z Poděbrad Kateřiny s uherským králem Matyášem Korvínem (o tři roky později zemřela při porodu).


1462


31. března

Poselstvo krále Jiřího tlumočilo v Římě papeži slib poslušnosti českého panovníka a současně ho žádalo o potvrzení platnosti kompaktát a schválení Jana Rokycany na arcibiskupském stolci; Pius II. (vlastním jménem Aenneus Sylvius Piccolomini) označil kompaktáta za neplatná, když vyhlásil, že byla dána jen pro jedinou generaci husitů. Odmítl přijmout Jiříkovo poslušenství, dokud nevyplení bludy ze svých zemí.

květen

Na sjezdu v Hlohově uzavřel král Jiří s polským králem Kazimírem IV. smlouvu proti Turkům. Celou Evropou se nesla myšlenka velkého křížového tažení proti Turkům. Brzy potom vyslal Jiří poselstvo vedené Antoniem Marinim (vrátil se z Říma od papeže) do Benátek s nabídkou na podobnou smlouvu. V dalších měsících vedl Marini jednání o smlouvu evropských panovníků v Burgundsku, Francii i Uhrách.

10. srpna

V Praze se sešel sjezd českých předáků husitů i katolíků; král Jiří na něm vyhlásil svou věrnost kompaktátům a odsoudil postoj papeže Pia II.

říjen

Vojenským zásahem Jiřího z Poděbrad (jednotce velel Zdeněk ze Šternberka) byl osvobozen z potupného obležení ve Vídni císař Fridrich; jako výraz vděku bylo Jiřímu uděleno císařské privilegium, jímž se jeho synové Hynek a Jindřich povyšují na říšská knížata.

7. prosince

Osvobození císaře u Vídně se zúčastnily i moravské oddíly; jejich zásluhy byly odměněny císařským erbovním listem Fridricha III., kdy místo dosavadního stříbrno(bílo)-červeného šachování doprava hledící orlice s korunkou mohly nadále užívat heraldicky vznešenějšího šachování zlato-červeného.

během roku

Pražská univerzita se změnila v kališnické učiliště uzavřené domácím i zahraničním jinověrcům; domácí katolíci se museli spokojit s vyššími latinskými školami (ve velkých moravských městech, v Plzni, Českém Krumlově), anebo odcházeli do ciziny.


1463


konec března

Na příkaz papežského legáta vypověděl městský patriciát ve Vratislavi poslušnost králi Jiřímu a zahájil proti němu válečné tažení. Vratislav zůstávala dlouho osamocena, papeži se nepodařilo vyburcovat do boje s Jiříkem ani německá knížata.

červen

Doložen první spolehlivě datovaný text o projektu mírové unie čili ligy (vznikl snad již roku 1462); byl zapsán do register polské královské kanceláře. První verze počítala s vytvořením společných branných sil křesťanských zemí (pod vedením českého krále) proti Turkům a s osvobozením Jeruzaléma. Z této myšlenky protitureckého válečného spolku evropských zemí vznikla širší koncepce jakési Charty všeobecné mírové organizace evropských států; jednotlivé články se zabývaly mj. otázkami, jak odstranit války, jak mírově řešit spory mezi státy, jak trestat rušitele míru, a navrhovaly řešení: zřízení mezinárodního soudního dvora, vznik jednotného světového práva, zřízení jakéhosi "valného shromáždění" delegátů všech zemí atd. Podnět k vytvoření tohoto projektu patrně vzešel od Antonia Mariniho.

13. července

Král Jiří svolal do Brna "velký sněm" všech zemí Koruny české, který demonstroval příkré rozpory katolické a husitské strany.

srpen

Moravští stavové na pokyn krále Jiřího dobývali hrady Cornštejn a Reispurk moravského velmože Hynka Bítovského z Lichtenberka, který první nalezl odvahu k otevřenému odboji proti králi.


1464


počátek ledna

Za účasti Jiřího z Poděbrad se konal spojený zemský sněm a soud v Olomouci, který obnovil chod zemského práva a zápisy do zemských desek na Moravě.

13. ledna

Jiří z Poděbrad vydal v Olomouci listinu, v níž slavnostně proklamoval neoddělitelnost Čech a Moravy, přičemž Morava se zde neuvádí jako léno českého krále, ale jako rovnocenná země. Listina však byla zapomenuta a nevešla do kodexu zemských privilegií, vztah Čech a Moravy opět upadl do tradičního lenního pojetí.

16. května

Do Francie ke králi Ludvíku XI. vyjelo české poselstvo v čele s A. Marinim s pověřovacími listinami tří panovníků (českého krále Jiřího, polského Kazimíra IV. a uherského Matyáše Korvína), aby mu předalo návrh na vytvoření spolku křesťanských králů za předsednictví Francie. Intriky papežské stolice způsobily, že Karel XI. projekt odmítl; jediným pozitivem této mise byla přátelská smlouva s Francií, jež měla být mocenskou protiváhou formující se protičeské opozice.

15. června

Papež Pius II. povolal Jiřího z Poděbrad před církevní soud (do 180 dnů); 15. srpna však zemřel.

16. listopadu

Král Jiří z Poděbrad vyslal poselstvo vedené jeho švagrem Lvem z Rožmitálu k panovníkům západoevropských zemí; dva roky trvající okružní jízda měla získat českému králi přízeň evropských panovníků v době jeho sporů s římskou církví (agitovalo ve Francii, Anglii, Španělsku, Portugalsku). Cestu popsal člen poselstva Václav Šašek z Bířkova ve svém Deníku, děje barvitě přetlumočil A. Jirásek v knize Z Čech až na konec světa.


1465


počátek února

Král Jiří svolal zástupce duchovenstva obou směrů, kteří spolu pět dní před ním a před zástupci stavů i měst disputovali o závažných otázkách vzájemných sporů (učení Viklefovo, kompaktáta, přijímání podobojí); k dohodě se opět nedospělo.

2. srpna

Nový papež Pavel II. obnovil půhon vůči Jiříkovi, který pro něj znamenal dostavit se do 180 dnů před římský kuriální tribunál, jinak mu hrozila exkomunikace z církve se všemi z toho plynoucími důsledky.

28. listopadu

Na sjezdu u Zdeňka ze Šternberka na Zelené Hoře u Nepomuku byla založena skupinou šestnácti (vesměs katolických) pánů tzv. jednota zelenohorská, namířená proti králi Jiřímu. Jejich aliance brzy našla spojence ve Vratislavi a v některých katolických a německých městech (Plzeň, Brno, Jihlava, Znojmo aj.).


1466


23. prosince

Papež Pavel II. uvalil na Jiřího z Poděbrad papežskou klatbu, prohlásil ho za kacíře a sesadil jej z trůnu. Všichni jeho poddaní byli tím zbaveni vůči němu poslušnosti. Současně vyhlásil proti kališnickým Čechám křižáckou výpravu.


1467


30. března

Za vůdce katolického odboje v Čechách proti Jiřímu z Poděbrad potvrdil papež Pavel II. Zdeňka ze Šternberka jako hejtmana jednoty zelenohorské.

22. dubna

Po marných pokusech odvrátit válečný konflikt vypověděl Jiří z Poděbrad odbojníkům válku. V Čechách vypukly boje mezi králem a jednotou zelenohorskou (vzájemné obléhání hradů, tvrzí a měst); v létě se podařilo Jiřímu zdolat odboj. Občanská válka skončila příměřím.

červen

Většina moravských měst přešla na stranu jednoty zelenohorské (ve Vyškově vytvořen branný spolek Olomouce, Brna, Znojma a Jihlavy spolu s olomouckým biskupem Tasem). Na Moravě velel královskému vojsku Jiříkův syn Viktorin.

16. června

Viktorinovo vojsko porazilo oddíly Vratislavských u Frankenštejna.

během roku

jednotě bratrské začali sami světit kněze, čímž fakticky došlo k vytvoření samostatné církve.

Král Jiří vyňal Kutnou Horu ze soudní pravomoci Jihlavy a přikázal obnovit ražbu pražského groše (realizováno od podzimu 1469).


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.