F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

V. Doba husitská a jagellonská - pokračování


1437


25. ledna

Král Zikmund udělil (po předchozím smíru) Táboru privilegia královského města; na znamení zvláštní přízně povolil táborským užívat v městském znaku černou císařskou orlici, která tak nahradila rudý kalich.

únor

Zikmund dobyl Hradec Králové, kde se shromáždili poslední stoupenci radikálního husitství vedeni knězem Ambrožem. Město musel opustit i Jan Roháč z Dubé; uchýlil se na hrad Sion (nedaleko Kutné Hory).

květen

Hrad Sion obležen Zikmundovými oddíly i vojskem nejvyššího hofmistra království, Hynkem Ptáčkem z Pirkštejna.

červenec

České poselstvo v čele s Příbramem a Prokopem z Plzně se vydalo do Basileje na jednání koncilu; dekret vydaný 23. prosince jednostranně znehodnotil přijatá jihlavská kompaktáta.

6. září

Dobytí hradu Sionu, Jan Roháč (prohlášený za zemského škůdce) byl zajat a po mučení byl 9. září na Staroměstském náměstí se všemi svými 52 druhy popraven.

9. prosince

Po spěšném odchodu (nebo útěku) z Čech (po nepříliš úspěšné vládě) zemřel ve Znojmě král Zikmund na cestě do Uher, kde bylo jeho tělo pochováno. Jeho smrtí vymřel lucemburský rod vládnoucí u nás 127 let. Dědičkou se stala Zikmundova jediná dcera Alžběta, provdaná za Albrechta Habsburského.

27. prosince

Na zemském volebním sněmu v pražském Karolinu byl zvolen tzv. rakouskou stranou (katolickým a husitským panstvem v čele s Jindřichem z Rožmberka a Menhartem z Hradce) rakouský vévoda, římskoněmecký a uherský král ALBRECHT II. HABSBURSKÝ českým králem [1437-1439]; stoupenci kalicha (jádrem byla východočeská šlechta v čele s Hynkem Ptáčkem z Pirkštejna) demonstrativně opustili sněm a brzy vystoupili s protikandidátem.

30. prosince

Zemský sněm zvolil šest pánů, přívrženců krále Albrechta, za správce království na dobu, než se sám ujme vlády; byli to Oldřich z Rožmberka, Menhart z Hradce (nejvyšší purkrabí), Aleš Holický ze Šternberka, Hanuš z Kolovrat, Mikuláš Zajíc z Hazmburka a Zikmund z Vartemberka.


1438


31. ledna

Praze bylo vyzrazeno a potlačeno spiknutí proti králi Albrechtovi; vůdcové opozice byli zatčeni. Táborskému hejtmanovi Bedřichu ze Strážnice se nepodařilo zmocnit města. Umírnění utrakvisté plně ovládli Staré i Nové Město na dalších deset let (přešli na prohabsburskou a katolickou stranu).

29. května

Na sněmu v Mělníku se stoupenci kalicha (z řad opoziční šlechty a měst) dohodli přijmout za českého krále prince Kazimíra, dvanáctiletého bratra polského krále Vladislava III. Jagellonského.

29. června

V Praze se konala korunovace Albrechta II. Habsburského za českého krále (jako Albrechta I.).

11. srpna

Albrechtovo vojsko se střetlo u Tábora s oddíly utrakvistické strany Hynka Ptáčka posílené polským kontingentem; po pětitýdenním marném obléhání města odtáhlo zpět do Prahy.

22. září

Část Albrechtova vojska za velení Fridricha Saského a Jakoubka z Vřesovic se střetla u Želenic se západočeskou hotovostí polské strany; vojsko Albrechtových odpůrců utrpělo těžkou porážku. Velké ztráty na lidech utrpěla města Žatec a Louny (přestala hrát samostatnou politickou roli).

podzim

Kazimírova strana chtěla odčinit neúspěchy v Čechách a ještě v září přitáhlo polské vojsko do Slezska; Albrecht neváhal a v říjnu se tam odebral i on se svými oddíly. K většímu střetnutí však nedošlo, Poláci se stáhli. Podařilo se uzavřít příměří (do června 1439), Albrecht strávil zimu ve Vratislavi. Slezské stavy uznaly Albrechta za krále. Panská skupina Hynka Ptáčka z Pirkštejna upustila od polské kandidatury a uzavřela s Albrechtem separátní mír.


1439


červen-listopad

V Čechách vypukla morová epidemie, která si vyžádala na 50 tisíc životů.

červenec

Albrecht II. Habsburský vyrazil s uherským vojskem proti Turkům; v jihomaďarských bažinách onemocněl úplavicí.

28. října

Při zpáteční cestě z neúspěšného tažení proti Turkům zemřel král Albrecht Habsburský v Langendorfu u Ostřihomi; v Českém království nastalo bezvládí. Teprve po jeho smrti se narodil královně-vdově syn Ladislav (odtud zvaný Pohrobek - od latinského Postumus). Druhý kandidát na český trůn, princ Kazimír, vzal zpět svou kandidaturu, když se stal roku 1440 velkoknížetem litevským.


1440


29. ledna

Obě hlavní politická seskupení v zemi ("polská a habsburská" strana) se dohodly v tzv. mírném listě na rozdělení moci a zároveň na způsobu nové volby krále; ta byla svěřena sboru 46 volitelů (18 pánů, 14 rytířů, 14 měšťanů). Mírný list upravoval také otázku Rokycanova arcibiskupství, dodržování kompaktát a jihlavských Zikmundových zápisů. Úřad zemských desek byl až do volby příštího panovníka uzavřen. Vládu v zemi si rozdělily jednotlivé šlechtické a mocenské skupiny prostřednictvím tzv. landfrýdů (či sněmíků), tj. krajských politických svazků pánů, rytířů a královských měst (sdružovaly jak kališníky, tak i katolíky). Sjezdy landfrýdů v čele s hejtmanem nahrazovaly ústřední zemskou vládu. Mírný list byl do značné míry úspěchem Ptáčkovy strany.

březen

Ve východních Čechách vznikl spolek čtyř východočeských landfrýdů: hradeckého, chrudimského, čáslavského a kouřimského, s kterým zachovával společný postup i kraj mladoboleslavský (zde byl jedním z hejtmanů Jiří z Poděbrad). Do čela spolku byl zvolen hejtman Hynek Ptáček z Pirkštejna.

20. června

V Praze proběhla další královská volba; 46 volitelů se rozhodlo pro bavorského vévodu Albrechta (synovce královny Žofie, manželky krále Václava IV.); ten však přes několikadenní přemlouvání korunu nepřijal.

léto

Královna-vdova Alžběta povolala českého vojevůdce Jana Jiskru z Brandýsa, aby hájil práva Ladislava Pohrobka na uherský trůn (jmenovala ho šarišským županem a kapitánem východoslovenských měst) proti Vladislavu III. Jagellonskému, který byl 17. června 1440 korunován uherským králem.

29. července

Pokus o povstání stoupenců "polské strany" na Novém Městě pražském, vedené Janem Koldou ze Žampachu; záhy bylo odhaleno a zneškodněno.


1441


srpen

Na sjezdu v Čáslavi byl (po smrti svého odpůrce M. Křišťana z Prachatic) uznán arcibiskup Jan Rokycana (stále dlící v Hradci) správcem "veškerého východočeského kněžstva".

září-říjen

Pokus o náboženské sblížení mírných utrakvistů v čele s M. Janem z Příbrami a M. Prokopem z Plzně se stranou podjednou; pro neústupnost metropolitní kapituly k dohodě nedošlo.


1442


19. prosince

Zemřela královna-vdova Alžběta, poručnictví nad Ladislavem Pohrobkem se ujal jeho strýc, římskoněmecký král Fridrich III. Štýrský; byla mu nabídnuta česká koruna, ten ji však odmítl.


1443


8. července

Ve farním kostele v Kutné Hoře proběhlo "hádání" - synoda o sporných církevních otázkách mezi stranou táborskou a stranou J. Rokycany.

léto

Jednání ve Vídni o vzájemných vojenských potyčkách na moravsko-rakouské hranici, které zejména oslabovaly vzájemný obchod.


1444


31. ledna

V Praze se konal zemský sněm, který: 1. uznal nároky čtyřletého Ladislava Pohrobka na český trůn; 2. schválil stanovisko Jana Rokycany jak o reálné přítomnosti Kristově v svátosti oltářní, tak i v jiných otázkách (o zachování sedmera svátostí, očistci, vzývání svatých, postech, pokání, užívání ornátů). Tím bylo učení táborských rozhodně odsouzeno, ti se však (vedeni biskupem Mikulášem z Pelhřimova) nemínili podřídit; ve svých názorech vycházeli z Mikulášova díla Vyznání a obrana Táborů (vzniklo roku 1431).

27. srpna

Zemřel Hynek Ptáček z Pirkštejna, do čela východočeského landfrýdu byl postaven v září t. r. čtyřiadvacetiletý příslušník mocného panského rodu kališnických pánů z Kunštátu Jiří z Poděbrad.


1445


jaro

Sedlák Jakub si vystavěl na poli u Stadic, které údajně oral bájný Přemysl Oráč, chýši a prohlašoval, že je bohem vyvolený selský král; zřídil si radu čtyř starců a získal i písaře, který vydával manifesty a listy. Když začali přicházet stále noví poutníci, zasáhla okolní šlechta - "stadický král" byl internován v Roudnici a pak v Praze.

květen

Ladislav Pohrobek byl přijat za uherského krále jako Ladislav VII.


1446


leden

Po složitých jednáních ve Znojmě byl uzavřen na moravsko-rakouské hranici mír.


1448


květen

Mise kardinála Carvajala v Praze, jež se znovu pokusila o smír Čechů s církví; skončila úplným fiaskem. Jan Rokycana byl odmítnut jako nejvážnější uchazeč na stolec pražského arcibiskupství.

22. června

Na sjezdu v Kutné Hoře se ustavily východočeské landfrýdy v jednotu poděbradskou, k níž se záhy přidaly i jiné kališnické spolky; za jejího správce byl zvolen Jiří z Poděbrad.

3. září

Nenadálým nočním přepadem se Jiří z Poděbrad zmocnil Prahy (předstíral, že u Kačiny na Kutnohorsku shromažďuje vojsko k tažení do Saska); Menhart z Hradce byl zatčen a uvržen do vězení stejně jako předáci patriciátu. Dobytím Prahy se mocenská převaha přesunula zcela na stranu jednoty poděbradské, Jiří z Poděbrad se začal titulovat správcem Království českého. Do Prahy se zároveň 5. září vrátil Jan Rokycana, který se opět ujal správy kališnické církve.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.