F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

V. Doba husitská a jagellonská - pokračování


1432


10. února

V Praze proběhl svatodorotský sněm, jehož se zúčastnili zástupci všech husitských stran; byla přijata dohoda o započetí předběžných jednání s basilejským koncilem.

jaro

Husité se na své výpravě do Uher zmocnili Skalice, Trnavy, v druhé polovině roku měli své posádky i v Žilině a na několika okolních hradech. Uskutečnili také vpád do Rakous (přes Moravu).

Další husitské vojsko vpadlo přes Slezsko do Braniborska Lužice.

8.-18. května

V Chebu proběhlo jednání mezi husity (Prokop Holý, Jan Rokycana, Petr Payne) a zástupci basilejského koncilu, na němž bylo husitům slíbeno, že budou moci na koncilu přednést a hájit svůj program ("soudcem" mezi oběma stranami bude bible); výsledky tohoto jednání (tzv. soudce chebský) patřily k největším diplomatickým úspěchům husitů vůbec.

31. srpna-6. září

Kutnohorský sněm zvolil hlavní účastníky delegace husitů na basilejský koncil.

27. listopadu

Husité se pokusili o povstání v Bratislavě; jejich stoupenci ve městě jim měli otevřít městské brány (zejména Laurinskou); plán však byl prozrazen a vůdce, moravský rytíř Petr Kutěj, byl zajat a zahynul ve vězení.

prosinec

Patnáctičlenné husitské poselstvo v čele s Prokopem Holým se vydalo na cestu do Basileje.


1433


16. ledna-8. dubna

Probíhala veřejná disputace na basilejském koncilu o čtyřech artikulích pražských: obhajobu přijímání podobojí převzal Jan Rokycana, zástupce sirotků, bakalář Oldřich ze Znojma vykládal artikul o svobodném hlásání slova božího, Mikuláš Biskupec z Pelhřimova, zástupce táborské obce, zdůvodnil artikul o trestání smrtelných hříchů a Angličan M. Petr Payne, viklefista, hájil artikul o kněžské chudobě, vyhlašující v podstatě sekularizaci církevního majetku. Slyšení nepřineslo žádný pozitivní výsledek, husité byli zklamáni. Byla uzavřena dohoda, že jednání budou dále pokračovat v Praze (s českým poselstvem odjížděli z Basileje i vybraní zástupci koncilu v čele se španělským kanonistou Janem Palomarem). Jednání v Praze trvalo dva měsíce, nevedlo však k cíli.

jaro

Spanilá jízda husitů do Rakous, z Moravy do Horního Slezska a na Slovensko (na Spiš, dobyli Kežmarok, na Šariš a do Liptova).

31. května

V Římě byl Zikmund slavnostně korunován císařem Svaté říše římské (stal se tak třetím Lucemburkem nosícím tento titul a čtvrtým, který získal titul král římský).

červen

Jiné oddíly husitů (pod vedením Jana Čapka ze Sán) pronikly přes Dolní Slezsko do Nové Marky a Pomoří proti řádu německých rytířů (k Baltu).

červen-červenec

V Praze se konal celozemský sjezd, kde se mj. hodnotily výsledky basilejských jednání.

červenec-květen 1434

Pod plzeňskými městskými hradbami se utábořilo pět husitských vojsk s cílem vyhladovět město; docházelo ke konfliktům mezi oblehateli a okolím (ti působili značné škody celému okolí při shánění zásob). Narůstala touha po smíru s církví, po návratu k spořádaným poměrům v zemi. Celé obléhání bylo vysilující, neúspěšné a demoralizující.

podzim

Neúspěšný návrat husitského oddílu hejtmana Jana Parduse "ze spížování" v Bavorsku; jeho několikatisícová jednotka byla rozprášena u vsi Hiltersriedu.

11. listopadu-22. prosince

V Praze proběhl svatomartinský sněm podobojích, na němž byl za zemského správce zvolen Aleš Vřešťovský z Riesenburka, aby zemi "uvedl v poklid, svornost, lásku a jednotu křesťanskou"; "k ruce" mu byla zvolena dvanáctičlenná rada, v níž byli zástupci měst v menšině (dostali se do čela umírněnější). Vyslanec koncilu Jan Palomar předložil sněmu návrh smlouvy o všech čtyřech artikulích; povolovalo se přijímat podobojí způsobou, ale jen dospělým, v ostatních třech artikulích byly ústupky jen nepatrné. Pro tuto smlouvu se ujal název kompaktáta. Došlo i k pokusům obnovit krajskou správu, čímž by se rušila působnost jednotlivých husitských oblastí. Na sněmu byli zastoupeni i Moravané.


1434


počátek března

V bavorské Koubě (blízko hranic) se setkal papežský auditor Jan Palomar s delegací českých pánů (tajných porad se zúčastnil i táborský hejtman Přibík z Klenového) a domluvil s nimi (za peněžní pomoc) brannou dohodu proti bratrstvům. Panská koalice se tím stmelila a začala se dále mobilizovat.

6. května

Vojsko panské jednoty vedené Menhartem z Hradce spolu se Staroměstskými se zmocnilo náhlým útokem Nového Města pražského (spojence sirotků a táborů). Prokop Holý se zachránil útěkem k polním vojskům před obléhanou Plzní. Došlo k upevnění panské jednoty (pánů katolických, kališnických a pražanů), jakmile se zmocnila klíčové pozice - celé české metropole.

30. května

Nedaleko Českého Brodu, u vesnice Lipany, došlo k rozhodující bitvě polních vojsk táborů a sirotků pod vedením Prokopa Holého (zvaného Velikého) s oddíly panské jednoty v čele s Divišem Bořkem z Miletínka; obě vojska byla vyzbrojená vozovou hradbou i podrobnou znalostí taktiky husitského boje (vojsko táborů čítalo 15-18 tisíc pěšáků, 700 jezdců, 400 vozů, panská jednota nasadila okolo 25 tisíc pěšáků, 1200 jezdců a asi 700 vozů). Početní převahou i lstí bylo radikální křídlo českého husitství poraženo, Prokop Holý i se svými hejtmany zahynul. Rozhodující politická moc v zemi se dostala do rukou panské jednoty. Šlo o vítězství Čechů nad Čechy! Táborský svaz se však udržel ještě několik let jako nábožensko-politický spolek se svými kněžími i hejtmany (zpočátku s Janem Roháčem z Dubé).

24. června-3. července

Zemský správce Aleš z Riesenburka svolal do Prahy valný sněm (tzv. svatojánský) českých a moravských stavů, na němž bylo dohodnuto nabídnout císaři Zikmundovi českou korunu (bylo vysláno poselstvo do Řezna). Zástupci táborského a sirotčího bratrstva byli nuceni se vzdát obnovy polních vojsk i svých mandátů a museli přijmout důsledky krajského zřízení (zřízena instituce krajských hejtmanů). Sněm vyhlásil roční příměří v zemi.

22.-29. srpna

Na říšském sněmu v Řezně jednalo české poselstvo se Zikmundem o uznání kalicha pro celou zemi (nikoli tedy jen pro husity); po týdenním jednání se nedospělo k žádnému závěru.

9. září

Moravané (včetně panských stoupenců kalicha) uzavřeli v Brně landfrýd s Albrechtem II. Habsburským, přijali ho za svého pána a on jim potvrdil privilegia; smlouvu pečetil i olomoucký biskup Konrád ze Zvole a opavský vévoda Václav.

říjen

Na zemském sněmu v Praze Rokycanova strana upustila od požadavku (všeobecného) zavedení přijímání podobojí a žádala jen: 1. určení kostelů v Čechách a na Moravě, kde bude možné kalich přijímat; 2. provádět volbu pražského arcibiskupa a biskupa olomouckého na zemských sněmech.

21. prosince

Na sněmu táborského a sirotčího bratrstva v Táboře uzavřelo čtrnáct táborských měst dohodu "o jednotě v boji za společné zájmy a za všechny čtyři artikuly", nejen tedy za kalich (s tím se spokojila "lipanská koalice"). Uvnitř svazu existovaly však rozličné názory na taktiku a volbu prostředků; mluvčím svazu se stal Jan Roháč z Dubé.


1435


březen

V Praze se konal svatovalentinský sněm, který zformuloval požadavky podobojích ve vztahu k Zikmundovi i církvi. S rozhodnutím souhlasilo deset táborských měst, Roháčův Tábor s dalšími třemi městy rozhodně odmítal Zikmundovo nástupnictví.

květen-červenec

Brně probíhalo čtvrté kolo jednání legátů basilejského koncilu (v čele s auditorem Palomarem) s "Čechy" i za účasti Zikmunda Lucemburského a markraběte Albrechta o konečném znění kompaktát; opět však nedošlo k dohodě, Zikmund však ukázal snahu ke kompromisu.

srpen

Po několika vojenských neúspěších táborů (ztráta hradů Ostromeče, snad i Příběnic, obležení Lomnice a Kolína) utrpělo jejich vojsko největší porážku od Oldřicha z Rožmberka u Křeče; posílilo se umírněné křídlo, do čela se dostal Bedřich ze Strážnice.

21. října

Univerzitní mistr (od roku 1430) Jan Rokycana byl zvolen českým sněmem za společného pražského arcibiskupa katolíků i kališníků (od roku 1429 byl administrátorem utrakvistické církve); vedle něho byli zvoleni dva biskupové Martin Lupáč Václav z Mýta. Volbu provedlo osm volitelů ze stavu světského a osm z duchovenstva; Zikmund ji potvrdil královským majestátem v červenci 1436 se slibem, že se vynasnaží o jejich uznání. V této funkci však Rokycana nebyl nikdy oficiálně papežem potvrzen.


1436


29. února

Na sněmu v Praze vyslechnuta zpráva poselstva, které jednalo se Zikmundem; bylo rozhodnuto vyslat delegaci na jihlavský sjezd.

5. června-5. července

Na jihlavském sněmu Království českého a Markrabství moravského došlo k dohodě husitů s basilejským koncilem a se Zikmundem; jihlavské náměstí se stalo před císařem svědkem slavnostního vyhlášení kompaktát. Ta ve své podstatě představovala uznání čtyř artikulů s dodatky a omezeními, které byly tak rozsáhlé, že z artikulů si podržel platnost jen článek o kalichu (a to i s omezením, takže neměl být například podáván dětem a kněz měl vždy upozornit, že i podjednou způsobou je přítomen Kristus). Přes tuto dohodu zůstávala nejasná i řada otázek liturgických a organizačních. V českých zemích však vznikl stav dvojí víry, jaký neměl obdoby v celém západokřesťanském světě - "kacíři" mohli svobodně vyznávat svou víru. Na sněmu tak došlo k završení zápasu husitů od basilejského slyšení v roce 1433.

20. července

Císař Zikmund schválil požadavky "české strany" jako předpoklad jeho uznání za českého krále: 1. respektování nově vzniklé situace (nebude navrácen zabraný majetek církevní ani královský a budou přiznány zvýšené stavovské nároky); 2. vyloučení cizinců ze zemských úřadů a zákaz návratu uprchlých patricijů; 3. návrat Moravy do zemí Koruny české; 4. uznání kompaktát, jež se stala zemským zákonem.

14. srpna

ZIKMUND LUCEMBURSKÝ byl v Jihlavě přijat za českého krále [1436-1437].

23. srpna

Král Zikmund přijel do Prahy a o tři dny později zde přijal slib poslušnosti pražských měst.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.