F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

IV. Léta panování Lucemburků - pokračování


1397


11. června

Na zasedání královské rady na Karlštejně byli zákeřně zavražděni čtyři přední členové Václavovy administrativy a královi milci. Jejich vrahové (údajně spojenci moravského markraběte Jošta) tento svůj hanebný čin vysvětlili králi jako nutnost, aby zabránili jejich údajně připravovanému atentátu na samotného Václava. Král Václav IV. poté jako odpověď na tento čin vypověděl Jošta z Prahy a odňal mu i vládu nad obojí Lužicí.

prosinec

Porýnští kurfiřti předložili v Říši Václavu IV. soupis požadavků a stížností; týkaly se jeho nedůslednosti v řešení říšských problémů, církevní politiky (zejména v otázce papežského schizmatu), ale i jeho postoje proti bratrovi Zikmundovi.


1398


konec března

Setkání Václava IV. s francouzským králem Karlem VI. Šíleným a jeho poručníkem Ludvíkem Orleánským (Karel byl psychicky nemocný) v Remeši, na němž se jednalo o odstranění schizmatu; schůzka nepřinesla valný výsledek (na závěr došlo k uzavření vzájemné "spojenecké smlouvy"). Vláda v království svěřena markraběti Prokopovi (do srpna 1398).


1400


20. srpna

Protilucemburské nálady a nespokojenost s dosavadní vládou Václava IV. v Říši vyvrcholily sesazením českého krále z říšského trůnu; na sněmu v Rhens byl neúplným sborem kurfiřtů (čtyřmi porýnskými kurfiřty) o den později nahrazen Ruprechtem Falckým. Ten začal takřka bez odporu obsazovat české korunní statky v Horní Falci.

kolem 1400

Nejvyšší český zemský sudí Ondřej z Dubé sepsal Zemská práva česká; představovala moderní právní knihu, jež podporovala krále v jeho boji s panstvem.


1401


květen

Vojska míšeňského markraběte Viléma (příbuzného Lucemburků) vpadla na Mostecko, které značně zpustošila.

červenec

Obležení Prahy míšeňským vojskem, které podpořil moravský markrabě Jošt (a také za podpory nového římskoněmeckého krále Ruprechta Falckého). Jošt utvořil branný spolek s panskou jednotou v Čechách a s míšeňskými markrabaty.

září

Král Václav IV. se sice ubránil, ale přistoupil k dalšímu kapitulačnímu kroku: odevzdal vládu v Čechách tzv. radě čtyř (předním členům panské jednoty - arcibiskupu Olbramovi, Jindřichu z Rožmberka, Otovi z Bergova a Janu Krušinovi z Lichtenberka).


1402


4. února

Schůzka Václava IV. a Zikmunda v Hradci Králové, na níž Václav písemně přenechal vládu v Českém království Zikmundovi pod podmínkou, že sám zůstane do konce života formálně panovníkem jak v českém státě, tak i v Říši. Zikmund nabídl Václavovi pomoc v jeho úsilí o dosažení císařské koruny a okamžitě začal "panovat" v zemi (drancoval královské statky, dosazoval své lidi na hrady apod.). Markrabě Prokop se měl vzdát svého majetku na Moravě a obdržet za to knížectví svídnické a javorské a podržet si hrabství kladské.

6. března

Zikmund vydal rozkaz staroměstskému purkmistrovi, aby zatkl Václava IV. a přivedl ho na Hrad; později byl Václav odvlečen do Vídně k Habsburkům. Vlády se ujala panská opozice v čele s Otou z Bergova a Jindřichem z Rožmberka.

14. března

Kazatelem v kapli Betlémské se stal M. Jan Hus.

počátek června

Společnou akcí Jošta a Zikmunda byl zajat markrabě Prokop, když byl vylákán z hradu Bezdězu; vězněn ve Vídni a Bratislavě.

prosinec

Zikmund oblehl Kutnou Horu a vynutil si zaplacení vysokého výpalného; poté několik měsíců drancoval zemi.


1403


28. května

Na Karlově univerzitě byly odsouzeny Viklefovy věroučné články (45 článků); šlo o první výrazný veřejný projev náboženských a sociálních rozporů a jasný útok německé většiny proti české reformní univerzitní straně.

11. listopadu

Král Václav IV. (dosud vězněný ve Vídni) vyvázl ze zajetí, navrátil se do Čech a sesadil Zikmundem dosazenou vládu. V Kutné Hoře bylo pak uzavřeno přátelství mezi králem Václavem a oběma moravskými markrabaty; Jošt byl jmenován hejtmanem Českého království (definitivně se odklonil od Zikmunda).


1404


léto

Zikmund spolu s Albrechtem IV. Rakouským oblehli Znojmo, ale po dvou měsících jejich vojska odtáhla, protože v nich vypukla úplavice, kterou onemocněli i Zikmund a Albrecht (ten dokonce zemřel).


1405


5. května

Ozbrojené povstání řemeslníků v Budyšíně; obsadili radnici a drželi město. Byla zvolena nová městská rada. Vzpouru potlačil král Václav IV., odsoudil k smrti všechny členy rady a řadu měšťanů. Obnovil patricijskou městskou radu, zrušil práva cechů, která jim udělil roku 1391.

4. září

Na útrapy svého věznění zemřel v kartuziánském klášteře v Králově Poli u Brna moravský markrabě Prokop. Na základě smlouvy s Václavem IV. z 21. prosince 1405 se stal jediným pánem Moravy Jošt.


1406


Markrabě Jošt a Leopold IV. Habsburský, vévoda Rakous, uzavřeli smlouvu o vzájemné pomoci proti lapkům.


1407


Došlo k výrazné devalvaci pražského groše (snížil se jeho kurs vůči dukátu).


1408


Konflikt českých mistrů s pražským arcibiskupem Zbyňkem Zajícem z Hazmburka vyvrcholil zákazem kněžských úkonů mistry.

duben

Mistr Stanislav ze Znojma (z pražské univerzity) byl obviněn římskou kurií (na základě udání svého německého kolegy Jana ze Štěkna), že je hlavou sektářské skupiny, jež hlásá Viklefovy "bludy". Tehdy se Stanislav zalekl a své názory odvolal.

20. května

Na pokyn z Říma měl "český univerzitní národ" odsoudit Viklefovy články; vydané prohlášení sice zavrhlo "vyňaté věty", ale současně připustilo, že nemusí být vždy chápány jako heretické (kacířské).

srpen

Pražští faráři obvinili Jana Husa u pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce ze tří bludů.


1409


18. ledna

Václav IV. vydal v Kutné Hoře (podepsán ve Vlašském dvoře) mandát, známý jako Dekret kutnohorský, jímž se z moci českého krále zásadně změnily poměry na pražské univerzitě (velký podíl na jeho vydání měl Jan Hus, Jeroným Pražský a Jan z Jesenice). Zatímco dosud každý ze čtyř národů měl jeden hlas, nyní získal český národ tři hlasy a ostatní národy (polský, saský a bavorský) dohromady jeden hlas. Vydání dekretu souviselo s tím, že Václav potřeboval podporu české části univerzity pro svůj postoj k řešení papežského schizmatu (měl se projednávat na koncilu v Pise v březnu 1409); koncil měl volbou nového papeže odstranit schizma (dvojpapežství) a současně podpořit Václava při jeho snaze po znovuzískání římskoněmeckého trůnu. Jako výraz nesouhlasu opustila v květnu 1409 značná část cizích mistrů Prahu a odešla na jiné univerzity, především na nově založenou univerzitu v Lipsku. Důležité bylo i rozhodnutí, že každý nový rektor (podobně jako student přijímající gradus) musí složit slib věrnosti králi a království; první takový slib složil M. Jan Hus jako rektor (stal se jím na podzim 1409).

jaro

Na koncilu v Pise (zahájen 25. března) byl Václav IV. uznán za římskoněmeckého krále (odmítnut Ruprecht Falcký); český panovník však nedokázal (jako obvykle) tento diplomatický úspěch zužitkovat.

20. prosince

Nový papež Alexandr V. (zvolený koncilem v Pise) vydal (na žádost pražského arcibiskupa) bulu - zákaz kázání v soukromých kaplích v Čechách (tedy mimo farní, klášterní a biskupské kostely); opatření bylo namířené zejména proti kazatelské činnosti M. Jana Husa v Betlémské kapli. Ten však neuposlechl a kázal zde dále.


1410


16. června

Pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka vydal příkaz shromáždit Viklefovy spisy a knihy "na něm závislé". O měsíc později (16. července) nechal tyto zabavené knihy na dvoře svého malostranského paláce veřejně spálit.

20. června

M. Jan Hus přečetl v Betlémské kapli apelaci, kterou zaslal římské kurii (připojili se k ní další členové univerzity) odmítající ničení Viklefových knih a zákaz kázání v soukromých kaplích.

15. července

U Tannenberka čili u Grunwaldu došlo k rozhodné bitvě mezi armádou řádu německých rytířů a polsko-litevským vojskem. Jeden z padesáti praporů spojenecké armády se skládal z českých a moravských žoldnéřů najatých Janem Sokolem z Lamberka; byl mezi nimi i Jan Žižka z Trocnova.

18. července

Arcibiskup pražský vyhlásil na Jana Husa klatbu (arcibiskupskou), k níž se v srpnu 1410 připojil i papež Jan XXIII., který jej současně předvolal ve lhůtě dvou měsíců před kuriální soud. Hus se však do Říma nedostavil.

20. září

Po smrti Ruprechta Falckého (18. května 1410) zvolila část kurfiřtů římskoněmeckým králem Zikmunda Lucemburského (byl již králem uherským).

1. října

Většinou kurfiřtů (o hlas více než Zikmund) byl zvolen ve Frankfurtu nad Mohanem římskoněmeckým králem moravský markrabě Jošt jako Zikmundův protikandidát. Rozhodující hlas získal od Václava IV. za slib, že ho bude uznávat za "staršího krále římskoněmeckého a budoucího císaře". V letech 1410-1411 užívali tak titulu římskoněmeckého krále tři Lucemburkové: Václav IV. (uznaný koncilem v Pise), Zikmund a Jošt.


1411


18. ledna

Na brněnském Špilberku zemřel markrabě Jošt (snad otráven), muž "velice zchytralý, ziskuchtivý, lakomý a zemí žádostivý", ale také "nejučenější kníže svého věku"; odešel poslední moravský skutečně v zemi sídlící a vládnoucí markrabě. Římskoněmeckým králem se stal (po dohodě s Václavem) Zikmund Lucemburský (korunován 8. července 1414).

březen

Na příkaz papežské kurie byl M. Jan Hus prohlášen za odpadlíka (vyhlášena nad ním klatba); Václav IV. stál na straně Husově a celého českého reformního hnutí (do roku 1412).

léto

Na zasedání zemského soudu (za účasti krále Václava IV.) byl vydán dokument přesně vymezující soudní pravomoc církve (omezoval církevní moc soudní a majetkovou).

28. září

Zemřel pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka v Prešpurku (Bratislavě), jeho nástupcem se stal Albík z Uničova, osobní lékař krále Václava IV. a později i Zikmunda. Na arcibiskupský stolec usedl za pomoci Václava IV., ačkoliv neměl ani nižší kněžské svěcení. Už koncem roku 1412 předal svůj úřad (bez papežova souhlasu) Konrádovi z Vechty.


1412


květen

Protiodpustkové bouře v Praze (ve městě začali působit prodavači odpustků vyslaní papežem Janem XXIII.), po nich došlo k definitivní roztržce Stanislava ze Znojma a Štěpána z Pálče (děkana teologické fakulty) s Janem Husem (podle Husa "... ze strachu před papežem a kardinály neodvážili se veřejně vyznat..."). Hus vystupoval proti odpustkům z betlémské kazatelny i pražské univerzity.

červenec

Nové protiodpustkové bouře přinesly zatčení tří řemeslnických tovaryšů, kteří byli přes prosbu Husovu a dalších univerzitních mistrů popraveni. Král Václav se rozešel s Husem, nemínil trpět v Praze anarchii. Vydal zákaz demonstrací (z prodeje odpustků měl přislíbený finanční podíl).

polovina srpna

Papežský legát přinesl z Říma novou (zostřenou) klatbu na Husa (exkomunikace se vztahovala i na ty, kdo se s Husem stýkali); na Prahu byl uvalen interdikt (zákaz církevních obřadů a úkonů). Hus odešel (v říjnu) na venkov, kde napsal řadu prací (Postila, O svatokupectví, De sex erroribus, De ecclesia) a kázal v okolí Kozího Hrádku (v jižních Čechách) a od léta 1414 (po krátkém pobytu v Sezimově Ústí) odešel na hrad Krakovec nedaleko Rakovníka (až do října 1414).

prosinec

Na pražské univerzitě vystoupil český právník a diplomat Jan z Jesenice a v pojednání Souhrnná obrana pře M. J. Husi vyložil, že papežská klatba nad Husem nemá právní základ, a je tedy neplatná.


1413


jaro

M. Jan Hus se nakrátko vrátil do Prahy, několikrát vystoupil v kapli Betlémské.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.