F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

II. Slovanské osídlení do zániku Velké Moravy

II. Slovanské osídlení do zániku Velké Moravy

(polovina 5. století-počátek 10. století)
úvod

pol. 5. stol. - poč. 6. stol.

Nastalo putování germánských Langobardů - "dlouhovousých" (z dolního Polabí a Moravy) do oblastí Dolních Rakous; v nových sídlech vytvořili po roce 510 mocnou říši v čele s králem Wachem (snad zasahovala i do části Moravy). Dokladem jejich přítomnosti u nás je například mohyla Žuráň u Brna, pokládaná za hrobku královské rodiny.

poč. 6. stol.

Postup Slovanů do českých zemí (pravlastí byla pravděpodobně oblast mezi horním a středním Poodřím a středním Podněpřím); první zmínky (značně mlhavé) o Slovanech u antických autorů z 1. století n. l. (označují se jako Venedi-Veneti, později Anti - východní nebo Sklavini, Sklavi, Slavi - západní Slované). Slovanské obyvatelstvo přicházelo v několika vlnách z různých směrů.


kolem 512

Germánští Herulové táhli z jihu (z dolnorakouského Podunají) na sever (do svých původních domovů ve Skandinávii); podle zmínky byzantského dějepisce Prokopia vedl jejich návrat "přes všechny slovanské národy" - tedy jistě i přes území Čech a Moravy (údaj často označován za nejstarší historický doklad o přítomnosti Slovanů v blízkosti českých zemí).


531

Říše germánských Durynků (se střediskem na Unstrutě) na severovýchod od Čech podlehla franské expanzi a stala se součástí franského území; tím se Čechy dostaly do přímého sousedství Franků.

od pol. 6. stol.

Stupňuje se usídlování Slovanů v našich zemích (zejména po definitivním odchodu Langobardů do Podunají - roku 568 se vydali do Itálie) - od konce 6. století se stávají Slované jedinými pány českých zemí. Nejstarším projevem jejich hmotné kultury na českém území je keramika tzv. pražského typu (nálezy z okolí Prahy, Kolínska, Poděbradska a také z Přítluk na Moravě). Slovanské osídlení ve střední a východní Evropě doložil dějepisec gótského původu z 6. století Jordanes - k roku 551 mluví o středoevropských Sklavenech, potomcích Venedů.

60. léta 6. stol.

Kořistnické nájezdy Avarů (nomádských turkotatarských kmenů); cestou ze středoasijských oblastí na západ se pravděpodobně dostávali do styku se Slovany na území Čech a Moravy (archeologicky doloženo ojedinělými nálezy na Moravě). Nadvládu avarských kočovníků zakusili i "naši" Slované, i když nelze přesně vymezit hranici přímé avarské moci. Nejvíce údajů o této době přináší manuskript zvaný Historia Francorum (z poloviny 7. století), zrozený v Burgundsku a označovaný jako kronika mnicha Fredegara. Slované byli pokládáni za "pacholky" (postavení ne nepodobné otrokům), museli platit Avarům roční tribut. V bojích stáli v první řadě.


622-627

Došlo (snad) k "druhému" příchodu Slovanů do Čech (historicky nedoloženému, asi "od Dunaje" - z Panonie), podle tradice (u Kosmy a Dalimila) se stěhoval Chorvát nebo Čech se šesti bratry z Bílého Chorvatska.


623-624

Pod vedením franského kupce SÁMA (z kraje senonského) byl zahájen odboj blíže neurčených západoslovanských kmenů proti avarské nadvládě (snad někde v povodí Moravy). Fredegar k tomu uvádí: "Když Vinidové viděli Sámovu schopnost, vyvolili si ho za krále a on jim šťastně kraloval třicet pět let. Za jeho vlády svedli Vinidové mnoho bojů s Huny (Avary) a díky jeho rozvaze a schopnosti Vinidové Huny vždy přemohou. Sámo měl dvanáct manželek z rodu Vinidů a měl od nich dvaadvacet synů a patnáct dcer." Územní rozsah tzv. Sámovy říše [623-658] není přesně znám; jádro říše snad leželo na Moravě či na západním Slovensku, náležely k ní patrně Čechy a možná i alpské kmeny.


631

Podle Fredegara došlo na území Sámovy říše k oloupení a pobití mnoha franských kupců; tato událost se stala záminkou (spolu s neúspěšným jednáním vyslance Sycharia) franskému králi Dagobertovi, aby vyslal proti Sámovi velkou vojenskou výpravu (složenou z Franků, Alamanů a Langobardů), která čtyřmi směry vtrhla do země. U pevnosti Wogastisburgu (jeho lokalizace není ustálená - snad v okolí Kadaně, v Pomohaní poblíž Wogastesrode či na vrchu Rubín) však byla výprava poražena; bitva prý trvala tři dny. Slované pak vtrhli do Durynska a jiných krajin franského království (k Sámovi se připojil srbský vévoda Dervan).


633-636

Nové vpády Sámova vojska do Durynska; útoky byly zastaveny až vévodou Radulfem, franským správcem Durynska.


658 nebo 659

Úmrtí Sáma ukončilo vstupní kapitolu dějin "našich" Slovanů. Poté zprávy o nich až do sklonku 8. století naprosto umlkají (po celých 129 let). Teprve expanze franské říše do Bavorska a Podunají za vlády Karla Velikého (768-814) vyvolala nový zájem cizích kronikářů o situaci u západních Slovanů.


743

Slované (patrně z hornorakouského Podunají a Čech) bojovali po boku bavorského vévody Odila proti Frankům na Lechu.


788

Druhý z vládců karolinské dynastie, franský král Karel Veliký, zřizuje v severním Bavorsku tzv. Českou marku, tj. vojenskou hraniční oblast (jakési militarizované pásmo franské říše) proti Čechám.


791-795

Řada vojenských tažení franského vojska do Podunají proti Avarům (ve franském vojsku bojovali i Slované); došlo k rozvrácení avarské říše. Avaři uznali franskou svrchovanost, začali přijímat křesťanství a postupně podléhali asimilaci. Roku 795 se vojenské výpravy proti Avarům zúčastnil i vévoda Vonomír. Jde o první konkrétní zmínku o českých Slovanech ve franských pramenech.

konec 8. stol.

Po konání biskupské synody v létě 796 na břehu Dunaje začalo (patrně) pronikat křesťanství do našich zemí (příchod prvních misií z "Vlach a Řecka").

V Čechách působila (asi od počátku 9. století) bavorská misie řezenská (kapitula u sv. Emmerama). Na Moravě to byla (z přelomu 8. a 9. století) bavorská misie z Pasova, která později pronikla i do Nitranska (kníže Pribina, kolem roku 828 vysvěcení kostela v Nitře).


kolem 800

První kostely v Mikulčicích a Modré u Uherského Hradiště.


805-806

Tři franské vojenské skupiny podnikly výpravu do Čech a někde u řeky Agary (Ohře) oblehly blíže neurčený hrad Canburg (asi u obce Kanina u Kokořína nedaleko Mělníka); výprava byla neúspěšná (byl při ní zabit bájný slovanský vévoda Lech).

Franská analistika však v těchto letech uvádí podrobení Čech Karlem Velikým; Čechové (v análech se nazývají Cichu) se zavázali platit tribut (pravděpodobně od roku 807 nebo ještě později). Jeho příjemcem byla Pipinova část říše sousedící bezprostředně s Čechami (Bavorsko).


806

V zákoně Karla Velikého Ordinatio imperii o uspořádání vlády ve franské říši nejsou mezi zeměmi, nad nimž uplatňoval svrchovanost franský vládce, uváděny Čechy ani Morava.


814

Umírá císař Karel Veliký a vládu ve franské říši přebírá jeho syn Ludvík Pobožný; v oslavném životopise Karlově (sepsaném z piety v souvislosti s pohřebními obřady) se mezi zeměmi, které prý Karel Veliký ovládal, uvádějí také Čechy.


817

Východní část franské říše (patřilo k ní Bavorsko, Korutansko, Čechy a Slované žijící na východ od Bavorska) byla přidělena nejmladšímu ze synů Ludvíka Pobožného Ludvíku Němcovi (dostal "Baioariam et Carentanos et Boheimos et Avaros atque Sclavos").


822

listopad

Po skončení podzimních lovů se císař Ludvík Pobožný odebral k přezimování do Frankfurtu nad Mohanem, kam také svolal říšský sněm, jehož se zúčastnili i vyslanci západních Slovanů (Obodritů, Srbů, Veletů, Čechů, Moravanů), Praedenecentů a v Panonii sídlících Avarů. Jde o první zmínku o Moravanech v historických pramenech. To svědčí o tom, že se některé slovanské kmeny dostaly do formální podřízenosti na říši franské (snad v podobě placení pravidelného tributu).


831

Podle pasovské tradice pokřtil biskup Reginhard (někdy označovaný jako apoštol Moravanů) "všechny Moravany".


833

MOJMÍR (Moimay, Moymar) [830-846], první historicky známý moravský panovník (podle něj pojmenování vládnoucí dynastie na Velké Moravě) vypudil z Nitry knížete Pribinu (přesněji Priwinu), snad údělného knížete moravského, a připojil Nitransko k Moravě. Mojmír je označován za zakladatele mocné středoevropské říše - Velké Moravy; tak označil tento stát v polovině 10. století vzdělaný byzantský císař Konstantin VII. Porfyrogennétos. Za Mojmírovy vlády došlo k přijetí křesťanství (pasovskými kněžími).


837

Vypuzený Pribina uprchl k panonskému knížeti (správci) Ratbodovi a po dočasném pobytu u Bulharů a pak u chorvatského knížete Ratimora nalezl milost u franských vládců a bylo mu svěřeno na franské říši závislé knížectví v dolní Panonii u Blatenského jezera (840); tam vybudoval své sídlo - pevnost Mosapurc, Blatengrad, dnešní Zalavár. Pribina vládl v Dolní Panonii mezi horní Rábou a dolní a střední Drávou.


843

srpen

Po smrti císaře Ludvíka Pobožného propukly ve franské říši boje mezi jeho syny Lotharem, Ludvíkem a Karlem, které vedly k rozdělení říše na tři části tzv. smlouvou verdunskou - říši západofranskou, východofranskou a Itálii s Lotharingií (územím mezi západofranskou a východofranskou říší). Dědicem a vládcem východních oblastí se stal Ludvík Němec (843-876), tvrdý a bojovný panovník, pobývající nejčastěji v Řezně. K říši východofranské, která sousedila se západoslovanskými kmeny, náleželo Sasko, Durynsko, Alamánie, Austrasie a království Avarů. Doba jeho vlády byla téměř trvalým konfliktem s Mojmírovou říší a stálým zasahováním do vnitřních poměrů Velké Moravy.


845

13. ledna

Křest čtrnácti "boemanských vévodů" (či knížat, patrně kmenových) i s jejich družinami na dvoře Ludvíka Němce (za jeho účasti) v Regensburgu (Řezně). Křest měl pravděpodobně zabránit očekávané válce s Ludvíkem Němcem a byl nepochybně spojen s nějakou dohodou, jíž Čechové znovu uznali závislost na Říši.


846

polovina srpna

Ludvík Němec vytáhl s vojskem proti moravským Slovanům, kteří "chtěli odpadnout", uspořádal a urovnal zde vše podle svého uvážení a vévodou jim ustanovil ROSTISLAVA (Rastislava) [846-870], "synovce Mojmírova". Mojmírův další osud není znám, lze usuzovat, že to byla jeho smrt, která vedla Ludvíka k zásahu na Moravě. "Poté se vrátil přes Čechy s velkou nesnází a velkou ztrátou svého vojska", jak uvádí Fuldské letopisy. Nelze vyloučit, že o moravských rozbrojích byl Ludvík informován na sněmu v Paderbornu roku 845. Letopisci nazývají Moravany nejčastěji Vinidy a o Rostislavovi se mluví nejednou jako o "králi vinidském".


847

Vpád franských vojsk do Čech, Češi vydali franskému panovníkovi rukojmí.


848

polovina srpna

Vojsko Čechů vpadlo na říšské (franské) území odvetou za předchozí útok Franků; vpád byl však neúspěšný. Byli poraženi synem Ludvíka Němce.


849

Nové velké franské tažení do Čech ("České marky"). Na čele franských vojsk stála říšská hrabata Ernst a Thakulf (správce Srbské marky). Tažení nebylo úspěšné, Frankové museli vrátit zajatá rukojmí. České kmeny se uvolnily ze závislosti na východofranské říši a vyhnaly německé misionáře.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.