F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

IV. Léta panování Lucemburků - pokračování


1360


léto

Karel IV. vyslal "trestní expedici" proti svému zeťovi Rudolfu IV. Habsburskému (ten se na základě falzifikátů dovolával zvláštních výsad, mj. se prohlásil za lombardského krále).

1360-1361

Zahájena stavba "hladové zdi" v Praze na Petříně, jež snad měla zmírnit následky živelných pohrom a velkého hladomoru v Čechách.


1361


26. února

Karlu IV. a Anně Svídnické se narodil v Norimberku syn Václav IV. (dědic trůnu).


1362


leden

Karel IV. mobilizoval své vojsko, aby čelil hrozícímu vpádu armád velké uhersko-polsko-rakouské koalice (vojenský střet byl nakonec zažehnán díky Karlově diplomacii, napětí na hranicích však trvalo do jara 1363).


1363


V souvislosti s katastrofální neúrodou v roce 1361 a následnými morovými epidemiemi došlo k přijetí několika opatření proti cechům (zejména v některých moravských městech); zakazovalo se například, aby řemeslníci vzájemnými úmluvami zdražovali výrobky.

18. března

V Norimberku uzavřena smlouva Karla IV. s Otou Braniborským a Ludvíkem Římanem, podle níž by v případě, že by se sourozenci nedočkali mužských potomků, připadly Branibory po jejich smrti České koruně; Karlovu synu Václavovi byl přiřčen titul braniborského markraběte.

21. května

Sňatek sedmačtyřicetiletého Karla (již čtvrtý) s vnučkou polského krále Kazimíra, šestnáctiletou Eliškou Pomořanskou (11. června t. r. se konala její korunovace). Sňatkem rozbita protilucemburská koalice středoevropských států a obnoven mír s Polskem. O Elišce se traduje, že oplývala neobvyklou sílou - získala přezdívku "lamželezo".

25. června

Korunovace dvouletého Karlova syna Václava za českého krále.

29. září

Na pozvání Karla IV. a Arnošta z Pardubic přišel do Prahy řeholní kanovník, augustinián Konrád Waldhauser z Waldhausenu v Horních Rakousích; jako Němec (neznající česky) kázal v kostele u sv. Havla, potom v Týně (kde se stal farářem) proti rozmařilosti a mravní lehkovážnosti.

12. prosince

Polský král Kazimír a vévoda Bolek Svídnický zprostředkovali mír mezi českým státem na jedné a Uhry a Rakousy na druhé straně.


1364


10. února

V Brně došlo ke smírčímu jednání mezi Karlem IV. Rudolfem IV. Habsburským, které uzavřelo letitý vzájemný konflikt; Karel přiřkl Habsburkům právo na připojení Tyrol k rakouskému vévodství (zůstaly součástí Rakouska do současnosti, s výjimkou jihu) a uzavřel s ním mírovou smlouvu a dědickou dohodu: v případě vymření jednoho z obou rodů měl na jeho místo nastoupit rod druhý (Rudolf se však ze smlouvy dlouho netěšil, protože v roce 1365 náhle zemřel). Právě na tuto dynastickou smlouvu se Habsburkové při svém pozdějším usilování o český trůn odvolávali.

30. června

V Roudnici zemřel (byl pak převezen do Kladska) první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Jeho nástupcem byl zvolen 12. července t. r. Jan Očko z Vlašimi (od roku 1351 biskup olomoucký); 18. září 1378 jej jmenoval papež Urban VI. (v Římě) jako prvního z Čechů kardinálem. Nástupcem Jana Očka v Olomouci se stal biskup litomyšlský Jan ze Středy (pozvedl dále kult sv. Cyrila a Metoděje).

Karel IV. po složitých kombinacích získal (zakoupil) území Dolní Lužice (inkorporační listinou v roce 1370 přivtělil toto území k českému státu).


1365


květen

Císař Karel IV. se sešel v Avignonu s papežem Urbanem V. a jednal s ním o dvou významných otázkách: 1. o plánu na novou křížovou výpravu, která by osvobodila Jeruzalém z rukou Turků (Karel taktizoval, nakonec z výpravy sešlo); 2. o problému navrácení Svaté stolice z Avignonu do Říma (Karlova snaha o ukončení "avignonského zajetí" a vymanění papežů z trvalého vlivu francouzských králů).

4. nebo 18. června

Karel IV. korunován v Arles od místního biskupa králem arelatským (Království burgundské).


1366


jaro

Zásnuby českého prince, pětiletého Václava, s třináctiletou neteří bezdětného uherského krále Alžbětou.

30. července

Císař Karel IV. založil univerzitní kolej (stala se nejvýznamnějším ústavem Karlovy univerzity) a věnoval jí knihovnu s téměř dvěma tisíci svazky.


1368


začátek dubna

Z Prahy vyjel Karel IV. s královnou Eliškou a velkým zbrojním průvodem do Říma ke korunovaci jeho čtvrté choti.

říjen

Vstup Karla IV. do Říma a setkání s papežem Urbanem V.; ve svatopetrském chrámu došlo (1. listopadu) k císařské korunovaci Elišky Pomořanské. V Římě se Karel zdržel do léta 1369 (při dobré shodě s papežem).


1369


červenec

Karel IV. řešil otázku dědictví po jeho zemřelé třetí ženě Anně Svídnické (dosud spravoval Annin strýc, vévoda Bolek II.); po jeho smrti bylo nutné řešit vysoké dluhy na těchto lénech. Karel si dal zemským sněmem povolit mimořádnou berni a vykoupil (kromě dalších lén) javorské svídnické knížectví pro syna Václava (od té doby také vévodu svídnického a javorského); příslušné odstupné získala i dcera Eliška. Tak se dostalo poslední slezské knížectví bezprostředně pod českou vládu.


1370


jaro

Počátek expanze českého krále do Branibor (s cílem vysunout lucemburské državy až k Severnímu moři); české vojsko vtrhlo do braniborského sousedství (do Lužice) a odtud ohrožovalo Otu Braniborského, dokud nepotvrdil platnost dřívějších dohod (z 18. března 1363).

29. září

Karel IV. realizoval rodové spojení s bavorskými Wittelsbachy: oženil v Norimberku devítiletého syna Václava s dcerou vévody Albrechta, se čtrnáctiletou Johannou Bavorskou. Svatba byla doprovázena smlouvami o spojenectví.

kolem 1370

Narodil se Jan Hus (asi v jihočeském Husinci u Prachatic); snad v roce 1371 nebo 1373.


1371


26. března

Jan Jindřich vydal poslední testament, podle něhož starší syn Jošt měl získat titul "dominus, marchio et princeps" země Moravy, další dva synové Jan Soběslav a Prokop (vedle majetku) si podrželi markraběcí titul, ale museli složit slib lenní poslušnosti Joštovi.

červen, červenec

Vojenský vpád Karla IV. do Branibor přinesl českému vojsku jen částečný úspěch.

16. října

Karel IV. uzavřel v Pirně příměří s králem Ludvíkem I. Uherským (a po smrti krále Kazimíra roku 1370 i králem polským), markrabětem Otou Braniborským a knížaty bavorskými i arcibiskupem salcburským.


1372


25. dubna

Se souhlasem Karla IV. byla založena v Praze samostatná právnická "univerzita" s vlastní jurisdikcí (odtržením od Karlovy univerzity); zanikla na počátku husitských válek.

Jan Milíč z Kroměříže založil svůj "Jeruzalém" - ústav pro pražské nevěstky (šlo o zhruba 27 domků, kde bylo shromážděno na 200 těchto "kněžek lásky"). Milíč se snažil, aby "působením kázání jeho na pokání se daly".


1373


2. října

Od Oty Braniborského získal Karel IV. Braniborsko, roku 1375 vydal pro ně Landbuch a přenesl rezidenci do Tangermünde. V lucemburské moci zůstalo do roku 1415, kdy je Zikmund postoupil Hohenzollernům (prodal za 400 tisíc zlatých).


kolem 1374


Přibík Pulkava z Radenína napsal latinsky Českou kroniku za podpory a přímé spolupráce samotného Karla IV.; kronika líčí dějiny od stavby babylonské věže až po smrt královny Elišky Přemyslovny, Karlovy matky (záhy byla přeložena i do češtiny).

1374

Uzavřeny smlouvy se Švédskem, Habsburky a Wittelsbachy.

Karel IV. začal vyvíjet diplomatický tlak (sliby, podplácení, přemlouvání) na říšská knížata, aby přijala jeho syna Václava za římskoněmeckého krále.


1375


12. listopadu

Zemřel moravský markrabě Jan Jindřich (mladší bratr Karla IV.); zanechal po sobě dobré dědictví, hospodářsky konsolidovanou Moravu, v níž vládl pořádek a klid. Když po něm nastoupili jeho synové Jošt a Prokop, rozpoutaly se mezi nimi spory a hádky, jež přerostly v otevřené ozbrojené střety.


1376


10. června

Po složitých jednáních byl ještě ne patnáctiletý syn Karla IV. Václav společně s manželkou Johannou Bavorskou zvolen a korunován ve Frankfurtu nad Mohanem římskoněmeckým králem (volbu prosadil Karel IV., aby tak zajistil svému rodu vládu nad Říší).


1377


Po smrti opavského vévody Mikuláše II. došlo k rozdělení Opavska mezi tři jeho syny; vyvinulo se krnovské vévodství (s Bruntálem), Hlubčicko a vlastní Opavsko.

Po dvaceti letech se opět objevili v jižních Čechách (na Kozím Hrádku) valdenští.

19. října

Sestavena definitivní verze poslední vůle Karla IV. (předcházela varianta z 21. prosince 1376), v níž země Koruny české byly rozděleny: Václav měl vládnout v Čechách, Slezsku, Budyšínsku a Dolní Lužici a současně byl i lenním pánem Moravy, Opavska a lén v Říši; Zikmund měl dostat většinu Braniborska spolu s kurfiřtským hlasem; Jan Zhořelecko a zbytek Braniborska a nejmladší syn Jindřich (roku 1378 však zemřel) Lucembursko - to pak připadlo Václavovi.

konec roku

Karel (třebaže postižen nemocí) nastoupil cestu do Francie.


1378


leden

Císař Karel IV. navštívil v Paříži francouzského krále Karla V. z Valois a jednal s ním o možném budoucím rozdělení Evropy; podle uzavřené dohody se měla země Ludvíka I. z Anjou, krále polského a uherského, rozdělit mezi českého a francouzského panovníka: k Českému království mělo být připojeno Polsko a k Francii Uhersko.

31. ledna

Při návratu z Francie se Karel IV. zastavil v Lucembursku a uzavřel dohodu s nevlastním bratrem Václavem Lucemburským (ten neměl po šestadvacetiletém manželství s Johannou Brabantskou mužské potomky) o nástupnictví českých králů v Lucembursku.

2. listopadu

Vydán nový mincovní řád, který mj. stanovil, že z jedné hřivny se má razit 70 grošů (každý groš po 12 haléřích); od roku 1300 totiž došlo k výraznému poklesu hodnoty české hřivny (k roku 1370 to činilo až 90 grošů oproti původním 60-64 grošům).

29. listopadu

Kolem sedmé hodiny večer zemřel ve věku šedesáti dvou a půl roku na Pražském hradě český král a římskoněmecký císař Karel IV., který sehrál v našich dějinách nesporně významnou a pozitivní roli. Byl státníkem mimořádného vzdělání, celoevropského rozhledu a rafinované diplomatické obratnosti, který udivoval organizačními schopnostmi. Povznesl český stát na vrchol jeho života politického, sociálního i kulturního. Již nad rakví jej označil kazatel a přední český učenec světového jména M. Vojtěch Raňkův z Ježova (ve shodě se středověkými zvyklostmi) za Otce vlasti (Pater patriae).

30. listopadu

Samostatné vlády v českém státě a v Říši se ujal sedmnáctiletý VÁCLAV IV. [1378-1419], osobnost značně rozporuplná, mnohdy až chaotická, bez jasné koncepce vlády v době krajně nevhodné mezinárodní i vnitropolitické situace.

Arcibiskup pražský Jan Očko z Vlašimi (18. září t. r. jmenován papežem Urbanem VI. kardinálem) se zřekl svého úřadu.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.