F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

IV. Léta panování Lucemburků - pokračování


1347


26. ledna

Papež Kliment VI. svolil k žádosti českého krále Karla, aby bylo v Praze založeno generální studium o čtyřech fakultách - univerzita.

jaro

Český král Karel vpadl do Tyrol, aby zde pokořil jednu z bašt císaře Ludvíka IV. (tažení nepřineslo očekávaný úspěch, Tyroly již byly pevně v rukou Markéty a jejího nového manžela Ludvíka Braniborského).

2. září

Na Pražském hradě se konala korunovace Karla Lucemburského a Blanky z Valois za české vladaře; šlo o první korunovaci, při níž bylo použito nové královské koruny. Na paměť korunovace byl na Novém Městě pražském založen chrám Panny M. Sněžné (den po korunovaci).

říjen

Karlovo mocné vojsko zamířilo přes Domažlice k bavorskému pomezí, aby se střetlo s císařem Ludvíkem IV.; ten však byl 14. října postižen mrtvicí na lovu medvěda. Karel se tak stal nejen formálně, ale i fakticky pánem evropského křesťanstva. Vojenské Karlovo tažení se přeměnilo v triumfální objížďku německým jihozápadem a Porýním.

21. listopadu

Karel založil na pozdějším Novém Městě pražském klášter na Slovanech (emauzský) pro mnichy slovanského obřadu (benediktinů východního obřadu, vypuzených z Dalmácie a Chorvatska). Karel hodlal navázat na starou domácí cyrilometodějskou tradici; klášter se měl stát zároveň střediskem pro misijní činnost mezi sousedními nevěřícími a rozkolnými Slovany na pomezí a v okolí Čech. Klášter byl vysvěcen 29. března 1372.


1348


Reforma moravského zemského soudnictví přinesla reorganizaci správy markrabství (dosud roztříštěná do několika provincií - krajů) do dvou zemských soudů v Brně Olomouci. Od tohoto roku se zemské soudy i zemské sněmy konaly střídavě dvakrát do roka v Brně a Olomouci a v obou městech se vedly tzv. zemské cúdy, tj. zemské desky, od roku 1642 sloučeny v Brně (až do roku 1850).

březen

Do Prahy svolán králem Karlem IV. generální sněm říšských knížat; několikatýdenní jednání bylo zakončeno vydáním třinácti listin, které se staly na příští staletí základem struktury českého státu a jeho poměru k Říši. Potvrzovala se všechna privilegia pro český stát vydaná Karlovými předchůdci (ve funkci římskoněmeckých králů); tj. privilegia, která uvolnila české země z pravomoci říšských institucí a ponechala v platnosti jen volnou lenní vazbu českého krále na císaře. České království (dostává se mu oficiálně již dříve užívaného názvu Corona regni Bohemiae) je organizováno jako pevný a suverénní lenní svazek zemí.

8. března

Karlem IV. vydána zakládající listina Nového Města pražského (obdařeno stejnými městskými právy jako Staré Město); od počátku mělo převážně český a řemeslnický charakter (na rozdíl od Starého Města, kde převažovali Němci).

7. dubna

Karel IV. jako český král vydal zakládací listinu pražské univerzity (později ji potvrdil i z titulu římskoněmeckého císaře), první vysokou školu tohoto druhu ve střední Evropě mající všechny čtyři fakulty: artistickou (tj. filozofickou), právnickou (ta se roku 1372 osamostatnila), lékařskou a bohosloveckou (teologickou). Pražskému učení byla vzorem v jeho dalším utváření (po stránce ústavní a správní) především pařížská univerzita. Brzy se rozdělila na čtyři národy: český (včetně scholárů z Uher a Sedmihrad), bavorský, polský (včetně Litvy, Pruska, Slezska a Lužice) a saský. Učitelé byli zpočátku většinou cizinci, hlavně Němci, ale dobře se uplatňovali i Češi. Za nejnižší fakultu se považovala fakulta artistická (svobodných umění), na níž se vyučovalo tzv. trivium (gramatika, rétorika, logika neboli filozofie) a quadrivium (matematika, aritmetika, geometrie a muzika). Po absolvování artistické fakulty se přecházelo na zbývající tři fakulty. Formální hlavou univerzity byl kancléř - pražský arcibiskup, výkonným činitelem pak volený rektor, v čele fakult stáli děkani.

Vydána také listina (pečetěná říšskými knížaty), která potvrzovala dosavadní rozdělení Moravy na tři lenní útvary (feudum insigne): markrabství, biskupství a opavské vévodství. Přitom všechny tři podléhaly České koruně a českému králi jako "utile et immediatum dominum" (nikdo jiný, včetně císaře, neměl nad moravskými knížectvími žádné právo). Ten jediný měl právo dosazovat všechna knížata. Podobně byla včleněna do České koruny slezská knížectví i Horní a Dolní Lužice (celkem vydal Karel s datem 7. dubna 1348 jedenáct listin, kterými určoval poměr Českého království k Říši a vedlejších zemí k Čechám).

5. června

Karel udělil Habsburkům jejich země v léno.

10. června

Na příkaz Karla začal Matyáš z Arrasu se stavbou Karlštejna, který se měl stát místem ochraňujícím české i říšské korunovační klenoty, sbírku ostatků svatých, důležité státní listiny (Svatováclavský archiv), případně i zemské desky. Stavba hradu byla dokončena roku 1357.

22. listopadu

Uzavřena smlouva mezi českým králem Karlem a polským panovníkem Kazimírem.

1348-1350

Velká morová epidemie ("černá smrt") zasáhla České království (více na Moravě - Brno, Znojmo - než v Čechách); zavlečena do Evropy janovskými kupci.


1349


Karel vydal listinu, kterou založení pražské univerzity potvrdil z moci římskoněmeckého krále.

Pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic byl vydán nový církevní zákoník (Statuta Arnosti), který měl upevnit pořádek v církvi (platil několik století).

4. března

Po smrti své první manželky (Blanky z Valois, 1. srpna 1348) se Karel oženil podruhé s Annou Falckou, dcerou Rudolfa II. Falckého (jeho velkého odpůrce).

červenec

Janu Jindřichovi byl povolen papežem Klimentem VI. rozvod s Markétou Tyrolskou. Koncem roku 1349 vstoupil do druhého manželství s Markétou, dcerou vévody Mikuláše II. Opavského.

25. července

Korunovace Karla římskoněmeckým králem v Cáchách.

26. prosince

Karel předal svému bratru Janu Jindřichovi (podle závěti Jana Lucemburského) Moravské markrabství jako dědičné léno se vším příslušenstvím. Jan Jindřich se zavázal Karlovi slibem lenní poslušnosti a tělesné oddanosti a dostal sám slib ochrany.

Na Moravě zaveden svátek sv. Cyrila a Metoděje (9. březen).


1350


Karel IV. dosadil v Praze zástupce cechů do městských rad (už v roce 1352 je znovu nahradil zástupci městského patriciátu).

leden

Markrabě Jan Jindřich a Markéta Opavská se ujali vlády na Moravě; jejich sídelním městem se stalo Brno, rezidencí markraběcí dům a hrad Špilberk, loveckým hradem Veveří.

Došlo ke smíru mezi Karlem a Wittelsbachy, kteří vrátili tzv. svátostiny Svaté říše římské (tj. ostatky svatých a korunovační klenoty Karla Velikého), které byly od dob vlády Ludvíka IV. v jejich opatrování.

červen, červenec

V Praze se objevil římský tribun Cola di Rienzo, setkal se s Karlem a snažil se jej získat pro tažení do Itálie, k přesídlení do "věčného města" a k obnovení slávy a moci antického Říma; Karel však jeho návrhy odmítl.


1351


Říšské insignie přivezeny do Prahy.

Smlouva českého krále s vévodou rakouským Albrechtem II., jež oba panovníky zavazovala, že neposkytnou na svém území azyl odbojným šlechticům druhé země.

V Českých Budějovicích byl doložen první tovaryšský "cech" - soukeničtí tovaryši.


1352


únor

Karel vytáhl do pole proti Rožmberkům, "nepokojným poddaným svým"; boj skončil kompromisem. I v dalších letech (například v roce 1356) se opakovaly spory a nepokoje.


1353


Karel zakoupil řadu drobných lén (například Donaustauf u Řezna), měst a hradů v Horní Falci, v souvislém řetězu sahajícím až do blízkosti Norimberku (tzv. Nové Čechy).

Karel pobýval spolu s Janem Jindřichem na diplomatickém kongresu většiny středoevropských panovníků ve Vídni.

27. května

Karel uzavřel v Budíně třetí manželství (2. února 1353 zemřela královna Anna Falcká) se čtrnáctiletou Annou Svídnickou, dědičkou posledního piastovského údělu, který dosud zůstal mimo dosah české svrchovanosti. Knížectví svídnické javorské bylo (nepřímo) připojeno k České koruně.


1354


podzim

Cesta Karla s oddílem 300 jezdců do Říma na císařskou korunovaci.

Českým lénem se stalo Lucembursko, kde vládl Karlův bratr Václav Lucemburský. Další léna získal Karel v Duryňsku, Pomohaní a ve Švábsku.


1355


5. ledna

Karel byl v chrámu sv. Ambrože v Miláně korunován železnou lombardskou královskou korunou.

5. dubna

Korunovace Karla ve Svatopetrském chrámu v Římě na císaře Říše římskoněmecké (jako Karla IV.); společně s ním byla korunována i jeho nová manželka Anna Svídnická. Císař Karel IV. při této příležitosti potvrdil dědičné udělení Moravského markrabství Janu Jindřichovi se všemi právy, regáliemi a berněmi v celé zemi. Podle souvěké české teorie byly královláda a královská koruna převezeny do Čech z Moravy (teorie tzv. translatio regni), státnost Čech byla odvozena ze státnosti Velké Moravy.

září

Do Prahy svolán svatováclavský sněm.

6. října

Karel IV. vydal listinu, v níž odvolal platnost zemského zákoníku (nazvaného později Maiestas Carolina) pro odpor šlechty. Zákoník měl posílit královskou ústřední moc, pokoušel se odstranit pozůstatky ordálií při důkazním soudním řízení, zajišťoval nezcizitelnost královského majetku, snažil se usnadnit odchod poddaných do měst a posílit vliv krále na obsazování zemských úřadů. Tento návrh byl vypracován samotným císařem ve spolupráci s kancléřem Janem ze Středy (v letech 1364-1380 olomouckým biskupem). Karlův pokus spoutat ambiciózní českou šlechtu novými pravidly nevyšel (odmítl generální sněm).

Karel IV. získal Horní Falc (jako celek).


1356


Papež Innocenc VI. udělil pražským arcibiskupům výsadu trvalých papežských legátů (legatus natus) pro diecézi míšeňskou, bamberskou a řezenskou, tj. v oblastech, v nichž Karel IV. vlastnil drobná léna. Legační právo umožňovalo pražským arcibiskupům vykonávat zde moc zákonodárnou, soudní a vizitační.

Vážné spory Karla IV. s mocnými Rožmberky, jež málem přerostly ve válku.

Na dvoře Karla IV. pobýval slavný italský básník Francesco Petrarca.

10. ledna

Na římskoněmeckém sněmu v Norimberku (a zčásti v Metách - 25. prosince 1356) byla schválena Zlatá bula Karla IV. (23 kapitol). Tento základní říšský zákon stanovil nové regule pro volbu římskoněmeckých králů: zásadu podřízenosti menšiny většině (ze sedmi volebních hlasů kurfiřtů stačily nyní čtyři ke zvolení kandidáta); dosud nutná plná shoda (konsensus). Současně došlo k zásadní úpravě právního postavení kurfiřtů - stávali se jakýmsi poradním sborem římskoněmeckého krále. Ve vztahu českého státu a Říše potvrzovala bula jeho svébytnost a ojediněle privilegované postavení (na rozdíl například od Saska, Braniborska či Falce): svého krále si Češi vybírali sami, bez cizího zasahování, přičemž českému králi příslušelo první místo mezi světskými kurfiřty. V případě vymření mužských potomků platila pro český trůn ženská posloupnost; zajímavé bylo, že kurfiřti museli znát nejen němčinu a italštinu, ale i češtinu. Některá říšská knížata (bavorská odnož Wittelsbachů a Habsburkové) odmítala Zlatou bulu uznat. Hlavní ustanovení zákoníku platila až do zániku Svaté říše římské národa německého (1806). Psána byla latinsky.

9. října

Karel IV. přivtělil Slezsko ke Koruně české.


1357


27. března

Slavnostní otevření hradu Karlštejna za účasti Karla IV.

Zahájena stavba Karlova mostu v Praze (v blízkosti Juditina mostu postaveného roku 1167, zničeného povodní z roku 1342); stavitelem byl Petr Parléř z Gmündu.

1357-1362

Čechy zasáhla velká morová epidemie.


1358


Arcibiskup Arnošt z Pardubic poslal inkvizici na jih Čech (do píseckého a bechyňského kraje proti valdenským).

V Praze jsou poprvé uváděny (v našich zemích) gildy kupců.


1359


Karel IV. upravil řád majetkových transakcí a vedení zemských desek na Moravě a zřídil zde instituci zemského notáře.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.