F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

IV. Léta panování Lucemburků

IV. Léta panování Lucemburků

(počátek 14. století-počátek 15. století)
úvod

1306

počátek září

Novým českým králem byl provolán manžel Anny Přemyslovny, sestry Václava III., JINDŘICH KORUTANSKÝ [1306], syn drobného německého knížete Menharda z rodu gorických hrabat.

počátek října

Římskoněmecký král Albrecht I. Habsburský vtrhl se svým vojskem do Čech a 8. října vybudoval tábor u Loun; jeho syn Rudolf dorazil již předtím (1. října) přes Moravu do Prahy. Jindřich Korutanský mezitím uprchl s manželkou do Tyrol. Albrecht prohlásil České království za odumřelé říšské léno a udělil jej svému synovi. Pominul přitom právo české šlechty na volbu českého panovníka.

16. října

Českým králem zvolen RUDOLF I. HABSBURSKÝ [1306-1307]; ve stejný den si vzal za manželku vdovu po Václavu II., sedmnáctiletou Elišku Rejčku (z důvodu zachování nároků českého státu na Polsko). Rudolf potvrdil české šlechtě všechna privilegia včetně Zlaté buly sicilské.

listopad

Rudolf předal Rakousy a Štýrsko bratru Fridrichovi.

kolem 1306

Vznikl staročeský anonymní epos Alexandreida.


1307


leden

Na jednání ve Znojmě přiměl římskoněmecký král Albrecht české a moravské pány, aby přijali nové ustanovení o nástupnictví: v případě úmrtí Rudolfa bez přímých potomků by přešla Koruna na některého z jeho bratrů (na prvním místě byl Fridrich). Hrozilo trvalé pohlcení českého státu Habsburky.

jaro

Narůstaly rozpory mezi králem Rudolfem a opoziční zemskou skupinou kolem Viléma Zajíce z Valdeka.

3. července

Vojenská výprava nového českého krále proti odbojné šlechtě do západních Čech (proti Bavorovi ze Strakonic) přerušena náhlým úmrtím šestadvacetiletého Rudolfa (pro svou nadměrnou šetrnost byl v Čechách přezdíván "král Kaše") při obléhání Horažďovic (zachvácen úplavicí). Zemřel bez potomků a zanechal po sobě již podruhé ovdovělou Elišku. Albrechtovi I. Habsburskému se nepodařilo na uvolněný trůn protlačit některého ze svých dalších pěti synů (na prvním místě Fridricha - toho ale uznali jen moravští páni na čele s olomouckým biskupem Janem VI.).

15. srpna

Českým králem zvolen (podruhé) JINDŘICH KORUTANSKÝ [1307-1310]. Římskoněmecký král Albrecht I. Habsburský vyhlásil nad Jindřichem říšskou klatbu.

září

Albrechtovo vojsko vtrhlo přes Chebsko do Čech, vojsko jeho syna Fridricha od moravské Jemnice mu přispěchalo na pomoc; oba se spojili a oblehli Kutnou Horu a Kolín. Města se však ubránila a rakouská vojska ustoupila ke Znojmu.


1308


15. srpna

Po zavraždění krále Albrechta vlastním synovcem Janem Parricidou (1. května 1308) výrazně poklesl vliv Habsburků ve střední Evropě. Na příměří mezi Fridrichem a Jindřichem Korutanským navázala mírová smlouva mezi oběma protivníky, uzavřená ve Znojmě; za odškodné 45 tisíc hřiven se Fridrich vzdal všech nároků na český trůn a zavázal se Jindřichovi vydat všechna česká a moravská města a hrady, která dosud držel.


1309


Stavy v knížectví opavském se vzbouřily proti vévodovi Mikulášovi a vypudily ho ze země.

15. února

Napětí mezi patriciátem a panstvem přerostlo v krvavou srážku v Praze Kutné Hoře; došlo k zajetí příslušníků několika šlechtických rodů a jejich uvěznění. Patriciové (v čele byli kutnohorští Ruthardové a pražští Velfovci) žádali přístup k zemským úřadům. První vystoupení měst na politickém jevišti skončilo nezdarem.

srpen

Diplomatická mise cisterciáckých opatů Konráda Zbraslavského a Heidenricha Sedleckého v Heilbronnu u nového římskoněmeckého krále Jindřicha VII. Lucemburského (zvolen 27. listopadu 1308); Konrád nabídl Jindřichovi českou korunu pro jeho jediného syna Jana a s tím spojený dynastický sňatek s jednou ze čtyř dcer Václava II. Eliškou. Římskoněmecký král s rozhodnutím (téměř rok) váhal, měl obavy z anarchie v Čechách.


1310


Vedena nejstarší městská kniha (na Starém Městě pražském).

Ve Slezsku začínají vznikat landfrýdy měst (dohody o zachování míru - základ regionálních sněmů) jednotlivých knížectví.

31. ledna

Jindřich VII. Lucemburský se zavázal zachovávat práva a svobody Českého království, pokud si Čechové zvolí za krále osobu, kterou jim vybere (v té době ještě uvažoval o svém bratrovi Walramovi).

jaro

Nespokojenost české šlechty (v čele s Jindřichem z Lipé) s králem Jindřichem Korutanským přerostla v přímou vzpouru.

28. května

Eliška Přemyslovna, žijící na Pražském hradě spolu s králem Jindřichem Korutanským a královnou Annou, utekla z Prahy do Nymburka (Jindřich jí bránil v připravovaném sňatku s Janem Lucemburským).

29. června

Společný sněm zástupců duchovenstva, šlechty i měšťanstva v Praze; byla přijata dohoda o vyslání dvanáctičlenného poselstva k římskoněmeckému králi s novou nabídkou na sňatek Elišky Přemyslovny s Janem Lucemburským.

červenec

Jednání říšského sněmu ve Frankfurtu se zúčastnilo české poselstvo, složené ze zástupců české šlechty v čele s Janem z Vartemberka a Bohuslavem z Boru; Jindřich VII. vyslovil souhlas se sňatkem svého syna Jana s Eliškou Přemyslovnou a současně zbavil Jindřicha Korutanského českého trůnu.

18. července

Jindřich Korutanský nechal obsadit Kutnou Horu a Pražský hrad střežily jednotky Jindřicha z Aufenštejnu (velitele korutanských vojsk, které Jindřich povolal do Čech).

1. září

Sňatek osmnáctileté Elišky Přemyslovny se čtrnáctiletým Janem Lucemburským ve Špýru. Jindřich VII. udělil svému synu Janovi České království i Markrabství moravské lénem.

13. září

Jan Lucemburský získal od svého otce lénem hrabství lucemburské a krátce nato byl jmenován říšským generálním vikářem, tj. zástupcem Jindřicha VII. ve vládě v Říši.

14. září

Markrabě Fridrich Míšeňský obsadil nakrátko Prahu ve prospěch Jindřicha Korutanského.

1. listopadu

JAN LUCEMBURSKÝ [1310-1346], provázen Petrem z Aspeltu, překročil se svým vojskem české hranice (u Chebu) a směřoval ke Kutné Hoře (útok na město však byl neúspěšný).

28. listopadu

Janovo vojsko dosáhlo městských bran Prahy, 3. prosince byla Praha dobyta; krátce nato (9. prosince) se Jindřich Korutanský s Annou odebral do Tyrol. Jindřich užíval až do své smrti (2. dubna 1335) titulu "král český a polský".

Vánoce

Sněm v Praze, na němž slíbily české stavy věrnost novému českému králi a Jan Lucemburský naopak udělil šlechtě privilegium ("magnu chartu" - inaugurační diplom), přinášející značné ústupky z jeho panovnické moci: slíbil panstvu, že nebude podnikat vojenské zahraniční výpravy, na něž by žádal vojenskou zemskou hotovost, zavázal se nevymáhat od šlechty pravidelné daně (nezdanění dominikálu) a slíbil, že "žádného cizince neustanoví hejtmanem ani purkrabím nebo kastelánem v našich hradech, žádného úředníkem v Čechách nebo na Moravě nebo při našem dvoru".

kolem 1310

První zmínky o existenci cechů v Praze.

1310-1315

Připomíná se tzv. Dalimilova kronika, české, anonymní a veršované zpracování dějin Čech (v první části se opírá zejména o Kosmu, údaje z let 1125-1240 jsou značně nespolehlivé, v pokračování do roku 1315 se stala důležitým historickým pramenem). Její autor (uvádí se jakýsi boleslavský kanovník Dalimil Meziříčský) vystupuje ostře protiněmecky a jako zastánce a mluvčí české šlechty - a to i proti samotnému králi.


1311


Vedena nejstarší městská soudní kniha - Nového Bydžova.

7. února

Korunovace (ve Svatovítské bazilice) Jana Lucemburského (a jeho manželky Elišky) arcibiskupem mohučským Petrem z Aspeltu za krále českého.

29. března

Uzavřena smlouva v Pasově, podle níž se Fridrich I. Habsburský vzdal všech nároků na Moravu (podržel si pouze Znojmo a Pohořelice jakožto zástavu za finanční odstupné).

květen

Výprava krále Jana Lucemburského na Moravu; nejprve navštívil Olomouc (přijal hold "odbojného" biskupa Jana) a obnovil závislost Opavska na českém králi: Opavské knížectví bylo dáno Boleslavovi, vévodovi vratislavskému, zástavou za věno 8 tisíc hřiven stříbra, které mělo být vyplaceno jeho manželce Markétě, sestře královny Elišky Přemyslovny. Vypuzený vévoda Mikuláš zůstal tak až do své smrti (1318) bez země i bez poddaných.

18. června

Král Jan uspořádal v Brně zemský sněm všech tří stavů, na němž vyhlásil zemský mír a potvrdil moravská zemská privilegia, jež korespondovala se svobodami udělenými české šlechtě na "vánočním" sněmu v Praze (1310). Jan se ujal vlády na Moravě jako český král (markrabského titulu téměř neužíval). Všemi ustanoveními pronikala idea jednoty státu a jednoty šlechtictví v obou zemích.

podzim

Jan Lucemburský porušil zásady "magny charty" (inauguračního dekretu) z prosince 1310 a začal obsazovat dvorské úřady svými rádci, kteří s ním přišli do Čech (správcem království se stal Petr z Aspeltu, z funkce podkomořího byl odvolán Jindřich z Lipé a nahrazen říšským hrabětem Waltrem z Castellu); to vyvolalo napětí mezi králem a českými pány (zvláště narostlo po roce 1315).


1312


Vojenská výprava krále Jana Lucemburského na Moravu k pokoření vzpoury mnoha moravských pánů i opavského vévody.


1313


srpen

Jan Lucemburský se vydal s vojskem na pomoc svému otci do Itálie, kde Jindřich VII. dosáhl v červnu 1312 císařské koruny; při přechodu Alp však přišla zpráva o náhlém skonu císaře (24. srpna 1313 nedaleko Pisy). Po dobu Janovy nepřítomnosti byl jmenován správcem Čech Berthold z Hennebergu a Moravy Walter z Castellu. To vyvolalo novou vlnu odporu českých pánů; mezi nimi však existovaly rozpory (jihočeský tábor v čele s Vilémem Zajícem z Valdeka proti severočeskému uskupení ovládanému Jindřichem z Lipé).


1314


Jan Lucemburský usiloval o získání římskoněmecké koruny (měl za sebou hlasy arcibiskupa trevírského - svého strýce - a Petra z Aspeltu, arcibiskupa mohučského); nakonec však Jan podpořil jednoho z dvou vážnějších kandidátů - Ludvíka Bavorského (Jana diskvalifikovalo mládí, protože podle "švábského zrcadla" nesměl být římskoněmecký král mladší osmnácti let).

prosinec

Král Jan dostal od Ludvíka Bavorského jako zástavu za poskytnutou podporu při frankfurtské volbě nového římskoněmeckého panovníka (v říjnu 1314 byli zvoleni oba kandidáti, tj. Ludvík Bavor i Fridrich I. Habsburský zvaný Sličný, Říše měla dva vzdorokrále) Barrach, Antverpy, hrad Floss a Parkštejn a také slib získání Chebska za 10 tisíc hřiven stříbra spolu s podporou jeho nároků ve Slezsku a v Míšni.


kolem 1315


V Čechách se začalo šířit valdenství; první zmínka o vystoupení lidových kacířů je obsažena ve Zbraslavské kronice k roku 1315. V letech 1315-1318 začali v Čechách působit inkvizitoři jmenovaní biskupem Janem IV. z Dražic.

1315

duben

Pod stupňujícím se tlakem českých pánů (pohrozili Janovi vzpourou) odvolal král cizince z nejvyšších úřadů a vlády se ujali předáci české šlechty - v Čechách Jindřich z Lipé, na Moravě Jan z Vartemberka.

červenec

Výprava krále Jana Lucemburského proti Matúši Čákovi Trenčanskému, který ohrožoval vojenskými vpády východomoravské pomezí; Matúšova vojska byla vytlačena, ale v bitvě u Holíče byl král málem zajat a jen smělý zásah Jindřicha z Lipé jej vysvobodil.

26. října

"Domácí válka" českých pánů o moc (podpořená aktivní politikou královny Elišky Přemyslovny, která se sblížila s protivníkem Jindřicha z Lipé Vilémem Zajícem z Valdeka) vedla krále Jana k zatčení a uvěznění Jindřicha z Lipé na hradě Tejřov (Týřov). Královnu Elišku popuzoval milostný vztah Jindřicha s Eliškou Rejčkou (její macechou, mladičkou vdovou po Václavu II. a Rudolfu Habsburském). Země se rozdělila na dva tábory, hrozila občanská válka mezi stranou Jindřichovou a Zajícovou.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.