F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

III. Český stát za Přemyslovců - pokračování


1286

únor

V Brně se konal králem Václavem svolaný "rok", při němž přijal mladý panovník sliby poslušnosti Moravanů.


1287

Nejstarší zápis zemských desek (písemné zachycení průběhu soudu od jeho začátku "půhonem" až po jeho ukončení).


1288

jaro

Záviš z Falkenštejna se pokusil zachránit své postavení sňatkem se sestrou uherského krále Ladislava IV. Alžbětou; předtím (v květnu 1285) zemřela jeho manželka, královna Kunhuta.

konec roku

Záviš z Falkenštejna táhl se svým vojskem do Opavy a přinutil Mikuláše Opavského, aby společně dobývali loupeživé hrady na Moravě (například Boršov, Obřany, Helfštejn).


1289

V Praze podepsána smlouva, jež rozšiřovala přemyslovské ambice na oblast Míšně, Dolní Lužice a přilehlých krajů; transakcí měli Přemyslovci odkoupit dědická práva na toto "zboží" a protihodnotou měl Fridrich Drážďanský dostat léno na Českomoravské vysočině (hrad Svojanov, Poličku, Vysoké Mýto aj.).

leden

U dvora krále Václava se objevil v doprovodu Mikuláše Opavského polský šlechtic Kazimír Bytomský s nabídkou polské koruny; počátek velmocenské politiky Václava vůči Polsku. V letech 1289-1292 získal Václav II. Kladsko, Bytomsko, Opolí, Těšínsko a Krakovsko.

Zatčení Záviše z Falkenštejna (Václav se obával zrady) a jeho uvěznění do Bílé věže Pražského hradu; brzy nato byl odsouzen pro velezradu k trestu smrti, jeho statky byly konfiskovány.

4. března

Rudolf Habsburský potvrdil králi Václavu II. hodnost kurfiřta a titul říšského arcičíšníka.

1289-1290

"Občanská válka" Přemyslovců s Vítkovci; sebevědomí Vítkovci nabídli českou korunu knížeti Jindřichu IV. Vratislavskému. Král Václav tvrdě zasáhl: jeho vojsko (s pomocí Rudolfa) postupovalo od jednoho hradu Vítkovců k druhému a vodilo s sebou spoutaného Záviše s hrozbou jeho popravy. Posádka hradu Hluboká kapitulaci odmítla, a proto došlo 24. srpna 1290 k Závišově popravě.


1290


22. července

Král Václav II. si dal udělit lénem knížectví vratislavské.

kolem 1290

Doložen nejstarší urbář v Čechách (na panství pražského biskupství).


1291

Za podporu Adolfa Nassavského v bojích o uvolněný trůn římskoněmeckého krále (po smrti Rudolfa I. Habsburského 15. července 1291) proti svému švagrovi Albrechtu I. Rakouskému získal Václav II. příslib znovupřipojení Chebska k Českému království; Václav usiloval i o vrácení Rakous, Štýrska a Korutanska, ale neúspěšně.


1292

Král Václav II. založil zbraslavský klášter (blízko Prahy); prvním opatem se stal Konrád Zbraslavský. Ve zdejším skriptoriu cisterciáckých mnichů vznikla z pera mnicha Oty a jeho pokračovatele opata Petra Žitavského známá Zbraslavská kronika. Václav zde zřídil novou královskou hrobku (byl zde později pochován stejně jako Václav III. a Eliška Přemyslovna).

Václav získal jako říšskou zástavu na Slezsku Plisensko, poté i knížectví ratibořské.

květen

Volba nového římskoněmeckého krále na sněmu ve Frankfurtu; Václav II. odevzdal svůj kurfiřtský hlas (prostřednictvím vyšehradského probošta Jana) Adolfu Nassavskému (k velkému rozčarování Albrechta I. Rakouského).

srpen

První válečná výprava Václava II. do Sandoměřska a Kujavska (v Polsku) proti vévodovi Vladislavu Lokýtkovi (ohrožoval Václavovo panství krakovské); tažení vedlo k úspěšnému a rychlému konci, v září Lokýtek kapituloval a odevzdal Sandoměřsko českému králi. Václav začal usilovat o polskou korunu.


1293

Václav II. zakoupil Pirnu.


1297

2. června

Velkolepá korunovace Václava II. v Praze za českého krále mohučským arcibiskupem Gerhardem; souhlas papežské kurie v Římě získal nový Václavův rádce a kancléř, basilejský biskup (později mohučský arcibiskup) Petr z Aspeltu (během roku 1296 zemřeli tři Václavovi skvělí diplomaté - biskup Tobiáš, vyšehradský probošt Jan a Bernard z Kamenice). Do čtrnácti dnů po korunovaci zemřela náhle královna Guta. Na korunovaci přítomní čtyři kurfiřtové (mohučský, saský, braniborský a český) vyzvali vévodu Albrechta, aby svrhl římskoněmeckého krále Adolfa Nassavského (narůstala nespokojenost s jeho vládou). Albrecht slíbil Václavovi za vojenskou pomoc dát v zástavu Chebsko a některá území v Míšeňsku.

podzim

Král Václav II. se stal říšským vikářem v Míšeňsku.


1298

2. července

Bitva u Göllheimu mezi římskoněmeckým králem Adolfem Nassavským a Albrechtem I. Rakouským (skončila porážkou Adolfa a jeho smrtí). České oddíly tentokrát již bojovaly na straně Albrechta (Habsburského); ten byl vyzdvižen na trůn římskoněmecký.


1300


Vydán horní zákoník - Ius regale montanorum, dílo o čtyřech knihách italského právníka Gozzia z Orvietu; pokus o kodifikaci zemského práva (byl však zmařen pro odpor šlechty).

jaro

Příprava výpravy Václava II. do Polska; po zavraždění polského krále Přemysla Velkopolského (8. února 1296) byla po složitých jednáních s polským panstvem a duchovenstvem nabídnuta polská koruna českému panovníkovi. Nástup Václava II. na polský trůn měl být spojen s jeho manželstvím se čtrnáctiletou dcerou zavražděného polského krále Ryksou (česky Rejčkou, Eliškou Rejčkou).

červenec

Sňatek devětadvacetiletého Václava II. s piastovskou dědičkou Eliškou Rejčkou v Praze.

Měnová reforma Václava II.; její provedení svěřil král Václav florentským finančníkům Rinierimu, Appardovi a Cinonovi Lombardskému. Místo dosavadních sedmnácti mincoven (mj. v Praze, Brně, Plzni, Písku, Jihlavě, Olomouci) zřídili jedinou (ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře), veškeré stříbrné bohatství Čech soustředili do rukou krále a začali razit stabilní a kvalitní pražské groše - "grossi Pragenses", vážil 3,975 g a z jedné české hřivny o váze 253,14 g se razilo 60-64 grošů nebo 768 drobných parvů (haléřů). Staré peníze byly staženy z oběhu a v krátké době nahrazeny tzv. "věčnou měnou"; bylo to umožněno bohatými nálezy stříbra v Kutné Hoře.

srpen, září

Tažení Václava II. do Polska (slabý odpor Vladislava Lokýtka); korunovace Václava polským králem (1300-1305) v Hnězdně. Místodržitelem velkopolským (capitanus regni Poloniae) byl jmenován jeho starší nevlastní bratr, levoboček Přemysla II., vévoda Mikuláš, správu v Krakovsku a Sandoměřsku vedl Oldřich z Boskovic. Václav tak sloučil pod svým žezlem (až na některá slezská vévodství) veškeré Polsko; jeho říše sahala od Šumavy až po viselský Bug a po Baltské moře, k hranicím uherským a ruským.


1301

červen

Schůzka české a uherské delegace v Brně, na níž došlo k definitivnímu ujednání o nástupnictví na uherský trůn po zemřelém králi Ondřeji III. (14. ledna 1301 vymřel rod Arpádovců). Část uherské šlechty nabídla svatoštěpánskou korunu králi Václavu II.

srpen

Hodoníně došlo k setkání českého poselstva v čele s králem Václavem a jeho dvanáctiletým synem Václavem s deputací uherských magnátů; král Václav nabídl uherským stavům za krále prince Václava (po matce byl pravnukem Bély IV.), který byl od února 1298 zasnouben s jedinou dcerou Ondřeje III. Alžbětou. Návrh byl přijat.

27. srpna

Ve Stoličném Bělehradě přijal Václav III. z rukou koločského metropolity Jana zlatou čelenku sv. Štěpána; jako nový uherský král přijal jméno Ladislav V.

září

Do Budína (rezidence nového uherského krále Václava III.) se dostavil papežský legát Mikuláš Boccasini (pozdější papež Benedikt XI.), aby prosazoval nároky Karla Roberta z Anjou na uherský trůn; současně tlumočil nesouhlas římské kurie s Václavovým obsazením uherského stolce.

říjen

List papeže Bonifáce VIII. českému králi Václavu II. plný kritických připomínek k formě obsazení uherského trůnu (zpochybnění českých nároků).


1302

červen

Tlak ze strany papeže Bonifáce VIII. proti Václavu II. se stupňoval; protičeské tažení směřovalo i proti vlastnictví polské koruny. Na stranu papeže přešel i Albrecht I. Habsburský: vytvořila se protiváclavská koalice Říše a římské církve.

podzim

Do protičeského tábora vstoupil "horký favorit" na uherskou korunu (a odmítnutý) Karel Robert z Anjou; jeho vojsko napadlo Budín, Stoličný Bělehrad a okolí, avšak bez většího úspěchu.


1303

květen

Vypršela lhůta, kterou udělil papež Bonifác VIII. českému králi Václavu II., aby právně obhájil své nároky na Uhry; Václav vyslal do Říma svého zplnomocněnce, který sdělil papežské stolici české zamítavé stanovisko.

31. května

Papež Bonifác VIII. (označovaný současníky jako "nejsrdnatější hříšník na stolci Petrově") přiřkl svatoštěpánskou korunu Karlu Robertovi a zprostil všechny poddané Václava III. přísah věrnosti. Současně vyzval Albrechta I. Habsburského (Rakouského), aby vojensky zabezpečil jeho rozhodnutí.


1304

jaro

Vojenská výprava Václava II. do Uher na pomoc synovi (uherskému králi Václavu III.); značná část uherské šlechty zradila Václava III. a přeběhla k Robertovi z Anjou. Vojsko českého krále dobylo Ostřihom i Budín a Václav II. si odvedl svého syna do vlasti; ukořistil přitom i uherské korunovační insignie (korunu, meč a šat sv. Štěpána), což vyvolalo velké rozhořčení v Uhrách. Do protičeského tábora přešli další uherští magnáti (a také část polské šlechty). Václav II. hledal spojence - navázal kontakt se známým odpůrcem papeže, francouzským králem Filipem Sličným (nedočkal se však reálných činů).

1. července

Římskoněmecký král Albrecht I. Rakouský uvalil na Václava II. říšský acht (klatbu); záminkou se mu stalo neuposlechnutí výzvy k postoupení Chebska, Míšně a k předání českého horního regálu Říši.

srpen

Vpád uherských Kumánů na jižní Moravu; byla popleněna značná část Břeclavska, Třebíčska, Znojemska a i okolí Brna.

září, říjen

Ve směru od Lince vtrhlo do Čech (směrem ke Kutné Hoře) vojsko Albrechta I. Habsburského (spoléhalo na pomoc jihočeských pánů z Růže, ti však tentokráte zachovali věrnost českému králi). Po neúspěšném obléhání "české pokladnice" Kutné Hory (hájené Jindřichem z Lipé) propukla v Albrechtově vojsku epidemie (prý z otrávené vody). Proti Albrechtovi vytáhlo Václavovo vojsko. Habsburkovy jednotky ve zmatku ustoupily (z tažení se nevrátilo na 30 tisíc vojáků).


1305

21. června

Nenadálé úmrtí čtyřiatřicetiletého českého krále Václava II.; pohřben byl v cisterciáckém klášteře ve Zbraslavi. Nástupcem se stal jeho jediný šestnáctiletý syn VÁCLAV III. [1305-1306].

18. srpna

Smír Václava III. s Albrechtem I. Habsburským. Český král se vzdal ve prospěch Říše Chebska, Plisenska a Míšeňska. Albrecht se zavázal respektovat Václava III. jako krále českého a polského a upustil od předchozího požadavku na povinný desátek kutnohorských dolů.

9. října

Král Václav III. se sešel v Brně s vévodou bavorským Otou a zřekl se všech nároků na uherskou korunu ve prospěch Wittelsbachů a předal východní Pomořany braniborským Askáncům. Současně upustil od sňatku s dcerou posledního Arpádovce Ondřeje III. Alžbětou a pojal za manželku Violu (dceru Měška, málo významného vévody těšínského z dynastie Piastovců).


1306

jaro

Vladislav Lokýtek přepadl Krakov a zmocnil se hradu Wawel; přemyslovské panství se začalo otřásat.

Václav III. vyhlásil v Čechách i na Moravě zemskou hotovost.

červenec

Příprava Václavova tažení do Polska; správa Čech a Moravy svěřena Jindřichu Korutanskému, manželu Václavovy sestry Anny (jejich svatba se konala v Praze v únoru 1306).

4. srpna

V horkém popoledni došlo za nikdy nevyjasněných okolností k vraždě krále Václava III. v děkanském paláci v Olomouci; odešel poslední mužský představitel (po meči) Přemyslovců, sedmý český král. Václavem III. vyhynul jediný dynastický domácí rod, který u nás vládl déle než 421 let. Na panovnickém trůnu spočinulo třicet Přemyslovců (někteří vládli dvakrát, kníže Jaromír dokonce třikrát). V přemyslovské éře došlo celkem devětatřicetkrát k výměnám na knížecím a královském trůnu. Česká koruna se stala "ženským" lénem.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.