F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech |
III. Český stát za Přemyslovců - pokračování |
počátek roku
Přemysl využil svého nového úřadu "správce jmění korunního na východ od Rýna" a s mlčenlivým souhlasem Richardovým obsadil Chebsko (pod záminkou, že jde o dědictví po matce Kunhutě z rodu Hohenštaufů).
únor, srpen a listopad
Tři vojenské výpravy krále Přemysla do Bavor (nepřinesly očekávaný výsledek, v roce 1267 uzavřen kompromisní mír).
30. listopadu
Sněm v Praze vyhlásil některé reformy v království: pokus o sjednocení měr a vah, trestnost padělání mincí, přísný zákaz plenění v zemi vlastním vojskem.
Na popud papežského legáta Guidona se konala v Kroměříži diecézní synoda, jež přijala přísná opatření proti duchovním, kteří nedodržovali církevní předpisy.
červenec
Tyrolsko-gorický hrabě Albrecht přepadl sídlo aquilejského patriarchy Řehoře a odvedl ho do zajetí. Přemysl docílil patriarchova propuštění, čímž si vysloužil papežových díků. Autorita českého krále na severním Jadranu stoupla.
1267-1268
zima
Vlastní expanzivní zájem o Polsko (zmítalo se bratrovražednými boji Piastovců) spojil český král Přemysl Otakar II. se snahou papežské kurie proniknout do Pruska (a dále do Litvy, Jatvěžska, Galindie) hlásáním křesťanství. Křížovou výpravou do Prus sledoval Přemysl vedle územních zisků (zejména v Litvě) i cíl získat od papeže Urbana IV. slib zřízení arcibiskupství v Olomouci (návrh biskupa Bruna ze Schauenburka, odkaz na cyrilometodějskou tradici); o rok později papež Kliment IV. žádost zamítl. Křížová výprava skončila neúspěšně; vrátila se z půlky cesty pro nesouhlas papeže (snad obava z narůstajících ambicí českého panovníka).
4. prosince
Mezi Přemyslem a Oldřichem Korutanským uzavřena tzv. poděbradská smlouva; vyhlašovala princip nástupnictví v Korutanech a dalších sponnheimských državách: v případě úmrtí přenechával bezdětný Oldřich vévodství Přemyslovi (byly však pominuty nároky Oldřichových sourozenců).
První zmínka o existenci hofmistra (magister curie) jako královského úředníka v čele královského dvora.
listopad
Úmrtím Oldřicha Korutanského (27. října) vstoupila v platnost poděbradská smlouva. Přemysl získal jako dědictví vévodství korutanské a Kraňsko; krátce nato (v létě 1272) se stal český král i generálním kapitánem patriarchátu aquilejského (předtím uznalo Přemyslovo panství i Pordenone, o královu ochranu se ucházela i Verona a Treviso). Hranice českého státu se posunula až k Jaderskému moři (s výjimkou Chebska mířily výboje "krále železného a zlatého či stříbrného" na jih) a co do rozlohy se stát více než zdvojnásobil. Na královských pečetích stálo: "Přemysl, král český, vévoda rakouský, štýrský, korutanský, markrabě moravský, pán Kraňska, Marky, Chebu a Pordenone (tj. jižní části Furlanska, pozn. F. Č.)." Přemysl podporoval i kolonizaci pohraničních území, zval hlavně německé kupce a řemeslníky do nově zakládaných královských měst (Kolín, Klatovy, České Budějovice, Domažlice, Louny, Kadaň). Přemysl udělil opavské vévodství svému nemanželskému synovi Mikuláši I. (Opavskému).
podzim
Nový uherský král Štěpán se nehodlal smířit se ztrátou Štýrska a vpadl s vojskem do Rakous a Štýrska (došlo k pokusu o zajetí krále Přemysla u průsmyku Semmering).
listopad
Přemysl Otakar II. uskutečnil rychlou výpravu do rakouských zemí a bez větších obtíží dobyl celé Kraňsko. Odtud zamířil do Korutan; v obou zemích jmenoval své hejtmany.
13. dubna
Přemysl Otakar II. podnikl vpád do Uher, opanoval Slovensko (mj. Pezinok, Červený Kámen, Trnavu, 2. května také Prešpurk - Bratislavu); k bitvě došlo u řeky Ráby (21. května). Krátce poté (24. května) došlo k rozpuštění Přemyslova vojska (zásobovací problémy), tažení nepřineslo očekávaný výsledek.
červen
Vpád uherského vojska na Moravu (a do Rakous); v červenci uzavřen mír v Prešpurku - Bratislavě. Král Štěpán se vzdal nároků na Štýrsko, Korutansko a Kraňsko. Přemysl se zřekl Slovenska.
únor
Vpád uherských Kumánů na Moravu, do Rakous, Štýrska a Korutan (předcházelo Přemyslovo obsazení Prešpurku - Bratislavy v souvislosti s vnitrouherskými mocenskými boji po smrti krále Štěpána a se zmatky kolem poručnické vlády za nezletilého Ladislava).
červenec
Přemysl II. shromáždil velké vojsko (na 60 tisíc bojovníků), vtrhl na Slovensko (opanoval hrady v Pováží, Nitransko, překročil Dunaj a zamířil k Šoproni a Neziderskému jezeru); tažení skončilo v říjnu přijetím míru, když proti Přemyslovi vyvstal nový sok - Rudolf Habsburský.
27. září
Slavnostní volbou ve Frankfurtu nad Mohanem se stal římskoněmeckým králem (po smrti Richarda Cornwallského v dubnu 1272) hrabě Rudolf Habsburský; na říšský trůn vážně pomýšlel i český král Přemysl Otakar II. (spoléhal na podporu papeže), avšak kurfiřti se přiklonili k méně známé osobnosti. Volba se uskutečnila bez pozvání českého krále, který již od poloviny 13. století náležel ke sboru sedmi kurfiřtů. Růst moci českého krále se zastavil. Přemysl odmítal uznat právoplatnost volby (poslal Rudolfovi žebráckou mošnu); papež ji naopak v září 1274 potvrdil.
Schválena manská organizace olomouckého biskupství.
11. listopadu
Na říšském sněmu v Norimberku obžaloval římskoněmecký král Rudolf I. Habsburský českého krále Přemysla z protiprávního držení Korutan, Štýrska, Rakous a Chebska (vycházel přitom z uděleného práva vymáhat říšská léna protiprávně zcizená po roce 1245, kdy byla uvalena papežská klatba na Fridricha II. Sicilského). Rudolf rovněž nařkl Přemysla z okázalé neposlušnosti, že mu dosud nesložil hold a ani české země nepřevzal v léno. Přemysl odmítl dostavit se před Rudolfa.
květen
Říšský sněm v Augšpurku uvalil na Přemysla Otakara II. říšský acht (klatbu).
během roku
Ve Slezsku došlo k založení landfrýdu Jindřicha IV. Vratislavského.
24. června
Nad Přemyslem Otakarem II. byl vyhlášen tzv. aberacht (klatba spojená s přímou výzvou podřízeným feudálům k povstání). Poslušnost vypovědělo nejprve Korutansko a Štýrsko, postupně se přidala většina rakouské šlechty (Přemyslovi zůstala věrná jen Vídeň).
podzim
Rudolfovo žoldnéřské vojsko vytáhlo proti Čechám. Přemysl soustředil svá vojska při západních hranicích (na Teplicku a Chebsku). Rudolf obešel Čechy a pustil se k Vídni. Přemysl ho začal stíhat. Když se schylovalo k rozhodné bitvě, vypuklo povstání českého panstva (vedené Borešem z Rýzmburka a předákem jihočeských Vítkovců - Závišem z Falkenštejna). Vzpoura donutila Přemysla k míru (česká šlechta přešla k Rudolfovi).
26. listopadu
Pokoření Přemysla Otakara II. před Vídní; v Rudolfově vojenském táboře se podrobil římskoněmeckému králi, složil mu přísahu věrnosti a přijal české země v léno. Současně ztratil Korutany, Kraňsko, Štýrsko, Rakousy i Chebsko (zůstaly mu jen dědičné země České koruny). Smír měl být zpečetěn zasnoubením Přemyslova syna Václava s Rudolfovou dcerou Gutou (jako věno dostala rakouské území severně od Dunaje).
Rudolf Habsburský podporoval odbojnou českou šlechtu a postupně si budoval v českém království "pátou kolonu"; zasahoval také do pravomocí českého panovníka.
12. září
Uzavřena tzv. dodatková smlouva (ke smlouvě z 26. listopadu 1276 mezi Přemyslem a Rudolfem); smlouva revidovala některé články Zlaté buly sicilské (1212): zavazovala českého panovníka k účasti na říšských výpravách i na říšských sněmech a rovněž na tzv. Římské (korunovační) jízdě, aniž se mohl vyplatit.
konec června
Praha se rozloučila s Přemyslem Otakarem II.; král zamířil do Brna, kde se shromažďovalo jeho vojsko.
26. srpna
Bitva na Moravském poli (u Suchých Krut - Dürnkrut, na den sv. Rufa) mezi vojsky Přemysla Otakara II. a římskoněmeckého krále Rudolfa I. Habsburského; spojená říšsko-uherská vojska zvítězila a Přemysl byl v bitvě zabit. Jeho tělo bylo uloženo provizorně ve Vídni, roku 1279 převezeno do Znojma (k minoritům) a teprve roku 1297 do Prahy (pochováno v chrámu sv. Víta).
září
Vítězné Rudolfovo vojsko (zejména uherští Kumáni) pustošilo jižní Moravu (až ke Znojmu a k Pohořelicím). Moravské poselstvo v čele s biskupem Brunem ze Schauenburka vzdalo hold Rudolfovi. Rudolf Habsburský poměrně rychle ovládl Moravu, kde nenarazil na odpor; rozdělil Moravu na západní (Brněnsko a Znojemsko - spravoval basilejský biskup Jindřich) a východní (Olomoucko a Přerovsko - spravoval biskup Bruno).
konec října, listopad
Anarchie v zemi vedla k rozkladu Českého království; toho využili Přemyslovi synovci Ota Braniborský a Piastovec Jindřich Vratislavský, kteří usilovali o poručnictví nad teprve sedmiletým Přemyslovým synem, princem Václavem. Hrozilo nebezpečí vnitřních bojů. Vojensky zasáhl Rudolf Habsburský. Se svým vojskem se přesunul z Moravy do Čech. Nakonec se střetl s oddíly Oty Braniborského u Čáslavi (nebo u Kolína), kde došlo k uzavření dohody: Ota byl jmenován poručníkem Václava na dobu pěti let, České království bylo na stejnou dobu rozděleno mezi obě smluvní strany (Čechy spravoval Ota prostřednictvím braniborského biskupa Gebharda, Moravu pak Rudolf); královně vdově Kunhutě bylo uděleno Opavsko a Jindřich Vratislavský získal Kladsko.
kolem 1278
Vznikly (snad) zemské desky (potvrzovaly držbu a změny ve vlastnictví šlechtických statků, vedly zápisy o jednání českého zemského soudu); uvádí se i léta po roce 1260.
počátek ledna
V Jihlavě se konala svatba prince Václava s dcerou krále Rudolfa Habsburského Gutou (Jitkou) a jeho syna Rudolfa s desetiletou Anežkou Přemyslovnou; šlo čistě o formální obřad, po němž se dětské manželské páry opět rozešly.
25. ledna (nebo v únoru)
Princ Václav spolu se svou matkou (královnou Kunhutou) byl na rozkaz Oty Braniborského převezen na hrad Bezděz a zde internován. Během léta byl Václav převezen do Žitavy a ke konci roku (28. prosince) uvězněn nejprve v Berlíně a poté v blízké Špandavě; královna Kunhuta s Otovým svolením odjela do Znojma a odtud prchla do Hradce u Opavy.
listopad
Královna Kunhuta se dožadovala intervence Rudolfa Habsburského proti počínání "Braniborů" v Čechách (plenění a loupení, kdy kronikáři uváděli, že Čechy zalil "příboj domácí války, v jehož propasti země téměř již tone"). Rudolf vyrazil s vojskem do Čech proti Otovi Braniborskému a u Německého Brodu došlo k jednání o uzavření příměří mezi braniborským markrabětem a českou šlechtou.
20.-21. května
Sešel se první skutečný sněm české šlechty v dominikánském klášteře sv. Klimenta v Praze, na němž se čeští předáci zavázali odevzdat zcizená "zboží" do rukou zemského správce Oty Braniborského; v čele české (zemské) reprezentace stál pražský biskup Tobiáš z Bechyně a Purkart z Janovic. Zároveň byl vyvíjen tlak na Otu Braniborského, aby umožnil Václavův návrat do Čech. Sněm od této doby zasedal již trvale a stal se protiváhou královské moci.
1281-1283
Na Moravě vládl zeť krále Rudolfa Habsburského, Albrecht Saský. Po zaplacení sumy 40 tisíc hřiven stříbra převzal Moravu mladý král Václav; jeho nevlastnímu bratru Mikuláši Opavskému potvrzeno držení údělu opavského.
jaro
Čechy postiženy neúrodnými léty (1281-1282), následoval hladomor a rozšířily se i epidemie.
23. května
Václav II. byl propuštěn Otou Braniborským (nejdříve žádal vysoké výkupné - až 20 tisíc hřiven stříbra, nakonec získal značnou část severních Čech jako zástavu; brzy o ni však přišel).
léto, podzim
Čechy opustili Braniboři, po nich odešly i posádky Rudolfa Habsburského z Moravy. Po pětiletém období drancování a zmatků bylo České království obnoveno v původním rozsahu.
září
VÁCLAV II. [1283-1305] začal vystupovat jako český král a pečetil i listiny (rovněž se ujal vlády na Moravě). Do Prahy se vrátila z Opavska (tuto zemi dostal opět Mikuláš Opavský, levoboček Přemysla Otakara II. s Anežkou z Kuenringu) královna Kunhuta (snad už) s novým manželem, Závišem z Falkenštejna (z rodu Vítkovců).
prosinec
Rozhodující vliv na Václavově královském dvoře získal záhy Záviš z Falkenštejna, který odsunul do pozadí stranu pražského biskupa Tobiáše z Bechyně; ve státních úřadech (nejvyšší komorník, nejvyšší purkrabí apod.) byli nahrazeni vesměs Vítkovci a jim spřízněnými pány. Na Moravě se Václav II. opíral o nového biskupa Dětřicha z Hradce.
Začátek "regentské vlády" Záviše z Falkenštejna.
Sňatkem své dcery Guty (po formálním oddání roku 1279) s králem Václavem v Chebu si římskoněmecký král Rudolf I. Habsburský stále udržoval vliv v Čechách.
Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství
LIBRI.
