F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

XII. Od lidově demokratického po socialistické Československo - pokračování


1988


leden

Katolický aktivista A. Navrátil zorganizoval 31bodovou petici za odluku církve od státu a za obnovu náboženských svobod (jmenování nových biskupů, farářů, kněží, obnovení bohoslovecké fakulty v Olomouci, obnovení řeholních společností, svobodné vyučování náboženství apod.); akci podpořil i kardinál F. Tomášek. Bylo soustředěno na 600 tisíc podpisů.

5. ledna

Došlo k výměně nót mezi ČSSR a USA o dohodě k provádění inspekce na československém území v souvislosti se sovětsko-americkou smlouvou o likvidaci raket středního a kratšího doletu.

17. března

ČTK oznámila, že příslušníci Sovětské armády ukončili 16. března stahování operačně taktických raket OTR 22 (SS 22) z Hranic na Moravě. Tím se mělo Československo stát zemí bez jaderných zbraní.

23. dubna

Arcibiskup pražský kardinál F. Tomášek vydal pastýřský list, ve kterém požadoval nevměšování státu do vnitřního života církve.

28. května

Zveřejněn Manifest nezávislé skupiny České děti, v němž bylo vyhlášeno trvání Českého království a předloženy jejich požadavky (mj. navrácení majetku do rukou církve, totální přestavba ekonomiky země, zamezení znečišťování životního prostředí apod.).

5. června

Rada svobodného Československa vydala stanovisko k politickému vývoji v Československu s poukazem na zodpovědnost komunistické ideologie za rozklad občanských hodnot; prohlášení požadovalo obnovení demokratických svobod v zemi, odchod sovětských okupačních vojsk, propuštění všech politických vězňů, odstranění diskriminace ve studiu a v zaměstnání, plnou svobodu projevu a tisku, shromažďování a spolčování, svobodu cestování, demokratizaci všech orgánů státní moci a zásadní reformu hospodářského systému.

20.-21. srpna

V Praze na Václavském náměstí (zejména u sochy sv. Václava) se uskutečnila u příležitosti 20. výročí sovětské okupace otevřená demonstrace odpůrců komunistického režimu. Popud k uspořádání dala poměrně málo významná skupina České děti (připravila na 10 tisíc letáků vyzývajících k účasti).

18. září

Veřejně vystoupila tzv. realistická skupina kolem E. Mandlera (od podzimu se nazývala Demokratická iniciativa), která zaslala Federálnímu shromáždění dopis, v němž se zamýšlela nad stavem krize československé společnosti.

5. října

Byl vydán první programový dokument Demokratické iniciativy, která se prohlásila společenským a politickým hnutím, jež je otevřené každému československému občanu. Hnutí požadovalo odchod zdiskreditovaných osob ze svých funkcí a odvolání Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti.

10. října

Federální vláda L. Štrougala podala demisi; Štrougal byl prvním z vedení strany a vlády, kdo veřejně upozorňoval, že se prohlubuje odcizenost vedení společnosti, narůstá pasivita i lhostejnost ke společenským záležitostem. Odpovědnost za závažné poruchy v ekonomice kladl na centrální plánovací orgány a ministerstva.

12. října

Jmenována nová 20členná federální vláda L. Adamce. Ten patřil k nejostřejším komunistickým kritikům výsledků normalizační politiky; úspěch ekonomické reformy podmiňoval politickou reformou.

15. října

První náměstek ministra zahraničí USA J. Whitehead se sešel s představiteli československého disentu (J. Dienstbierem, J. Hájkem, V. Havlem, P. Uhlem, V. Malým a dalšími) k dvouhodinovému rozhovoru.

Stoupenci Charty 77 založili jako nezávislou občanskou iniciativu Hnutí za občanskou svobodu (HOS), požadující nastolení pluralitní demokracie a umožnění drobného a středního podnikání. Hnutí se uvedlo manifestem Demokracie pro všechny, v němž upozornilo na hluboký mravní úpadek celé československé společnosti; manifest podepsalo 126 občanů.

28. října

Po mnoha letech byl tento památný den Československa slaven jako státní svátek; oficiální oslava proběhla již 27. října (současně byla vyhlášena amnestie). Opoziční a protikomunistické síly uspořádaly na Václavském a Staroměstském náměstí svou demonstraci, při níž došlo k zásahu Veřejné bezpečnosti.

Československé emigrantské organizace vydaly k 70. výročí vyhlášení samostatnosti prohlášení, vyzývající k osvobození Československa z komunistické diktatury; prohlášení podepsalo 25 organizací (mj. Československá národní rada americká, Československá obec legionářská v zahraničí, Rada svobodného Československa).

listopad

Jako další nezávislá iniciativa byl založen Československý helsinský výbor, zaměřující se na dohled dodržování Závěrečného helsinského aktu.

9. prosince

V souvislosti se státní návštěvou v Československu se sešel francouzský prezident F. Mitterrand v salonku velvyslanectví s několika disidenty (V. Havlem, J. Dienstbierem, P. Uhlem a dalšími).

10. prosince

Na Den lidských práv proběhlo (poprvé) s úředním povolením na Škroupově náměstí v Praze na Žižkově shromáždění nezávislých iniciativ; povolenou manifestaci organizovala Charta 77 spolu s některými nezávislými iniciativami jako Demokratická iniciativa, Hnutí za občanskou svobodu, Klub Johna Lennona.


1989


15.-22. ledna

Pražské vzpomínkové shromáždění na paměť J. Palacha se po brutálním zásahu policie proměnilo v osmidenní demonstrace. Policie nasadila vodní děla, psy a speciální jednotky; na 800 lidí bylo zatčeno a osm čelných aktivistů (mezi nimi V. Havel) bylo obviněno z výtržnictví a uvězněno.

26. ledna

692 kulturních pracovníků podepsalo petici za propuštění V. Havla i ostatních zatčených a odsoudilo brutální zásah policie; k této iniciativě se 16. února připojila druhá: 670 vědeckých pracovníků ze 70 institucí koncipovalo protestní dopis premiéru Adamcovi, v němž byla formulována žádost o větší otevřenost politiky a více tolerance.

počátek února

Publikováno programové prohlášení Obrody - Klubu za socialistickou přestavbu, jímž tato nezávislá iniciativa (sdružující bývalé reformní komunisty) vstoupila v život (již v lednu roku 1989 byl dopracován organizační řád); předsedou Klubu se stal V. Mencl. V květnu 1991 se Klub sloučil se sociálně demokratickou stranou.

14. února

Předsednictvo Federálního shromáždění odhlasovalo podstatně vyšší tresty za údajné "rušení veřejného pořádku".

duben-červenec

Probíhala jednání vlády s Vatikánem, jež přinesla dílčí úspěchy (vláda schválila 12. července t. r. jmenování čtyř římskokatolických ordinářů).

4. dubna

Premiér L. Adamec na besedě se zástupci pražských závodů oznámil, že "žijeme nad poměry, životní úroveň neodpovídá výkonnosti naší ekonomiky, ... nevyhneme se některým nepopulárním opatřením", tzn. nastává doba "utahování opasků".

20. dubna

Ve třinácti volebních obvodech proběhly doplňovací volby do obou sněmoven Federálního shromáždění, České a Slovenské národní rady; poprvé se uskutečnily z více kandidátů (ověřovaly se prvky nového volebního systému). Z dvaceti registrovaných kandidátů bylo zvoleno devět poslanců (při 95,3 % účasti).

19. června

Další významné změny ve federální vládě; došlo k odvolání pěti ministrů, což bylo dokladem nejistých poměrů v zemi.

21. června

Na schůzi Federálního shromáždění bylo oznámeno nové pojetí centrálního plánování a řízení, které spočívalo v posílení dlouhodobosti plánování a v posílení samostatnosti podniků.

29. června

Zveřejněn manifest Několik vět, žádající svobodu a demokracii. Petici podepsaly v krátké době tisíce občanů (do konce července na 12 tisíc osob). Režim rozpoutal hysterickou kampaň proti signatářům (Rudé právo uveřejnilo 30. června t. r. článek Kdo seje vítr).

1. července

Došlo k zjednodušení při vyřizování žádostí o vydání cestovního dokladu k trvalému pobytu v zahraničí.

3. července

Nezávislá občanská hnutí se obrátila na vlády zemí Varšavské smlouvy se žádostí, aby byla přehodnocena jejich účast na invazi do Československa v srpnu 1968.

21.-25. července

Poslanci polské Solidarity na návštěvě v Československu; setkali se zde s V. Havlem, A. Dubčekem, kardinálem F. Tomáškem a dalšími.

31. července

Oznámeno zdražování maloobchodních cen některých výrobků (například cigaret), cen za lázeňské služby, cen hnojiv, dřeva, čerpadel. Současně došlo ke snížení cen vybraných textilií, stříbrných a zlacených výrobků (od 1. srpna došlo také ke snížení základu pro výměr cla na dovoz osobních aut).

12. srpna

Rudé právo odmítlo dialog s mluvčími nezávislých iniciativ (psalo o nich jako o "ilegálních strukturách"); šlo o reakci na nabídku vyslovenou J. Dienstbierem v rozhovoru pro americký týdeník Newsweek z 24. července t. r.

21. srpna

Protestní demonstrace v Praze byla rozprášena policií; zatčeno bylo na 320 našich občanů a 56 cizinců (převážně Poláků, Maďarů a Italů).

28. září

U příležitosti 1060. výročí smrti sv. Václava došlo u Myslbekovy sochy na Václavském náměstí v Praze k srocení lidí a k zásahu policie.

30. září

Na velvyslanectví SRN v Praze se začaly shromažďovat tisíce východoněmeckých občanů; do 4. října jejich počet dosáhl 11 tisíc, postupně jim československé úřady dovolily odcestovat zvláštními autobusy a vlaky do bavorského Hofu. Exodus občanů NDR (od léta už probíhal přes Maďarsko do Rakouska) významně akceleroval i vývoj v Československu.

11. října

Oznámeno zkrácení vojenské služby na 18 měsíců a snížení vojenských výdajů o 10 %.

25. října

Členové České filharmonie se připojili ke svému dirigentovi V. Neumannovi a rozhodli se bojkotovat Československou televizi a rozhlas na protest proti perzekuci signatářů Několik vět.

26. října

Režim zahájil útok na nezávislá periodika, jichž vycházelo asi 130 (jejich vydavatelé riskovali kromě trestního stíhání i pokutu do výše 50 tisíc Kčs).

28. října

V Praze na Václavském náměstí proběhla mohutná demonstrace (na 10 tisíc lidí) k výročí vzniku republiky; policejní oddíly rozprášily srocení občanů, předvedeno bylo 355 osob. Většina čelných aktivistů byla zadržena již v předvečer demonstrace.

3.-5. listopadu

Polští a českoslovenští disidenti zorganizovali ve Vratislavi konferenci o střední Evropě, kam přijelo na 5 tisíc lidí z Československa, když další stovky byly zadrženy na hranicích.

4. listopadu

Z Československa odjížděli další východoněmečtí uprchlíci zvláštními vlaky do SRN (uzavřena dohoda mezi vládami ČSSR, NDR a SRN).

11. listopadu

Rudé právo přiznalo zadlužení Československa ve výši 12 miliard dolarů.

12. listopadu

Zhruba 10 tisíc poutníků z Československa (spolu s pražským arcibiskupem kardinálem F. Tomáškem) se zúčastnilo ve vatikánském chrámu sv. Petra svatořečení Přemyslovny Anežky České, dcery Přemysla Otakara I. (v roce 1879 byla vyhlášena za blahoslavenou); při té příležitosti poskytl papež Jan Pavel II. československým poutníkům generální audienci.

17. listopadu

V Praze na Albertově začala v 16 hodin řádně ohlášená a povolená studentská manifestace k uctění památky J. Opletala za účasti asi 15 tisíc vysokoškoláků. Nato následoval pietní akt na Vyšehradě. Část davu postupovala do středu města podél Vltavy k Národní třídě, kde došlo k brutálnímu zásahu příslušníků VB a pohotovostního pluku SNB. Ten vyvolal všeobecné rozhořčení veřejnosti a bezprostřední protestní akce, které přerostly ve státní převrat, jenž byl pro svůj mírný průběh i provázenou euforii nazýván "sametovou" nebo "něžnou" revolucí.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.