F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

XII. Od lidově demokratického po socialistické Československo - pokračování


1954


26.-28. ledna

V neveřejném procesu před Nejvyšším soudem byla odsouzena na doživotí bývalá zástupkyně generálního tajemníka ÚV KSČ M. Švermová (obžalovaní J. Taussigová, M. Landa, H. Lomský a další odsouzeni celkem k 113 letům vězení).

6.-8. dubna

Za účasti vedení KSČ proběhly v Moskvě rozhovory k situaci v Československu; sovětští představitelé podrobili kritice československou ekonomickou politiku, zejména obvinili A. Zápotockého, že "jako prezident se staví nad orgány strany, že se nepodrobuje vedení strany". V konfliktu Zápotocký-Novotný se přiklonili na stranu Novotného. Nastal přesun ve vedení KSČ.

21.-24. dubna

Na základě vykonstruovaného obvinění se konal v Bratislavě proces s tzv. buržoazními nacionalisty (G. Husák byl odsouzen na doživotí, další obvinění na dlouhá léta do vězení).

1. května

V armádě ukončily činnost pomocné technické prapory; celkem jimi prošlo na 60 tisíc osob, přičemž "pravých pétépáků" (s klasifikací "E" - politicky nespolehlivý) bylo asi 22 tisíc.

16. května

Pod silným politickým a administrativním tlakem a s jedinou kandidátní listinou se konaly volby do národních výborů; pro kandidáty Národní fronty do krajských národních výborů odevzdali voliči 93,6 % hlasů, pro kandidáty do okresních národních výborů 93,8 % a pro kandidáty do místních národních výborů 94,2 % (nebylo celkem zvoleno 4806 kandidátů).

17. května

Byly zrušeny jednotné národní výbory a v krajských městech vytvořeny městské národní výbory a samostatné ONV pro venkovský okres.

11.-15. června

V Praze se konal X. sjezd KSČ, který potvrdil dosavadní linii odklonu od urychleného tempa investic a schválil politiku postupné stabilizace a zvyšování životní úrovně; spotřební průmysl dostával nové vybavení a začala na tehdejší poměry vysoce sériová výroba traktorů a ostatních zemědělských strojů.

27. července

Vláda zrušila evidenci náboženského vyznání; ze všech formulářů a dotazníků měly zmizet rubriky zjišťující náboženské přesvědčení. Rovněž národní výbory a statistický úřad přestaly vést tuto evidenci. Nadále ovšem existoval neustálý dozor StB nad statisíci "aktivisty" všech církví.

7. srpna

Byl zahájen proces s národohospodářskými pracovníky (J. Goldmann, F. J. Kolár, J. Jičínský a další); všichni obvinění byli odsouzeni k vysokým trestům vězení. Kromě toho se konalo v roce 1954 několik procesů s jednotlivci (například s J. Pavlem, J. Smrkovským a E. Outratou).

16.-17. října

Proběhla celostátní konference Československé strany socialistické; po provedených restrikcích měla strana zhruba 10 tisíc členů, předsedou strany byl zvolen E. Šlechta.

28. listopadu

Po šesti letech se konaly volby do Národního shromáždění; byly zavedeny jednomandátové obvody, v nichž byl volen vždy jeden poslanec (a kandidoval také pouze jeden oficiální kandidát Národní fronty, předem odsouhlasený v ústředním sekretariátu KSČ). Z celkového počtu 300 kandidátů bylo 254 placených funkcionářů. Pro kandidáty hlasovalo 97,89 % voličů. U příležitosti voleb koloval leták s názvem Prohlášení československé lidové opozice k volbám do Národního shromáždění, vytyčující deset požadavků lidu.

29. listopadu-2. prosince

Zástupci československé a sovětské vlády a armády uzavřeli dohodu o modernizaci a přezbrojení československé armády, jež měla proběhnout během pěti let. Šlo o zavedení a také o výrobu moderní vojenské techniky. Přezbrojení armády hluboce zasáhlo do ekonomiky.

12. prosince

Ustavena nová československá vláda, jejímž předsedou byl jmenován V. Široký.

13. prosince

Na ustavující schůzi Národního shromáždění byl zvolen jeho předsedou opět Z. Fierlinger.


1955


10. ledna

Ustavena vyšetřovací komise ÚV KSČ pro revizi politických procesů v čele s R. Barákem; od samého počátku nešlo o rehabilitační činnost ani o snahu objektivně a pravdivě objasnit nezákonnosti nebo i příčiny, jež je způsobily, ale hlavně o snahu politického byra celou věc "politicky ukončit". "Barákova komise" (Hruška, Bakula, Innemann, Mlejnek) předložila průběžnou zprávu 23. prosince 1955 (pouze u 2,5 % obětí došlo ke zmírnění původních rozsudků).

15. února

Prezident A. Zápotocký přijal jugoslávského velvyslance; byl to počátek normalizace československo-jugoslávských vztahů, přerušených po roce 1949.

1. dubna

Došlo k dalšímu snížení maloobchodních cen spotřebního zboží a k úpravě platů mistrů, učitelů průmyslových a vysokých škol a vedoucích lékařů. I přesto žilo zhruba 1,5 milionu domácností pod hranicí životního minima.

11.-14. května

Ve Varšavě bylo Československo začleněno spolu s Albánií, Bulharskem, Maďarskem, NDR, Polskem, Rumunskem a SSSR do vojensko-politického paktu nazvaného Varšavská smlouva; záminkou pro její vznik byl podpis Pařížských dohod, které umožnily Spolkové republice Německo vstup do NATO. Národní shromáždění schválilo vstup ČSR do Varšavské smlouvy 24. května t. r.

23. června-5. července

V Praze se konala I. celostátní spartakiáda, jíž se zúčastnilo přes půl milionu cvičenců.

29.-30. června

ÚV KSČ přijal směrnici k zahájení "druhé vlny" kolektivizace zemědělství, která měla podle stranických usnesení vyvrcholit v roce 1960. Nová etapa kolektivizace z největší míry předurčila kritickou stagnaci zemědělské výroby v letech 1956-1957.

10. srpna

Vláda ČSR se usnesla přistoupit ke Státní smlouvě o obnovení nezávislého a demokratického Rakouska, jež vstoupila v platnost 27. července 1955. Československá vláda 1. prosince t. r. prohlásila, že uznává trvalou neutralitu Rakouska.

24. srpna

Sdělovací prostředky oznámily úmysl československé vlády snížit početní stav armády o 34 tisíc mužů.

21.-24. října

Vládní delegace ČSR a SSSR jednaly v Moskvě o snížení mírového stavu vojsk; současně se dohodly na přechodu Československa k výrobě nejnovějších druhů zbraní a rozhodly o prodloužení doby přezbrojení na 5 let. To mělo za následek pokles výdajů na armádu.

13. listopadu

Zveřejněno prohlášení vlády o předčasném propuštění z vězení osob německé národnosti, odsouzených mimořádnými lidovými soudy za přečiny v letech protektorátu a za druhé světové války; propuštěno bylo 1437 osob. Zbývající odsouzení byli propouštěni postupně v dalších letech.


1956


2. března

Pražské vedení KSČ projednávalo referát V. Širokého z jednání XX. sjezdu KSSS v Moskvě (14.-25. února t. r.); byl to velice obecný výklad vyhýbající se kritice Stalinova kultu osobnosti (omezil se například na návrh na zkrácení pracovní doby, na mzdovou nivelizaci, na slib snížení daní). Diskuse účastníků svědčila o tom, že obsah jednání sjezdu buď nepochopili, nebo nechtěli pochopit. Jediný A. Novotný (znal text Chruščovova referátu z 26. února z uzavřeného posjezdového jednání) považoval za nutné hovořit o Stalinově kultu osobnosti a "vést stranu, aby se kritizovalo nahoru". Nespokojenost s informacemi z jednání XX. sjezdu KSSS zazněla na početně navštívených aktivech funkcionářů v krajích (5. a 6. března) a i na následných shromážděních v okresech a na závodech.

29.-30. března

Zasedání ÚV KSČ projednávalo zprávu o XX. sjezdu KSSS; jednání opět prokázalo, že vedení KSČ nepochopilo (nebo rovněž nechtělo pochopit) význam a obsah sjezdu a nebylo schopné uplatnit jeho závěry ve vlastní politice.

19.-20. dubna

Ústřední výbor KSČ znovu jednal o závěrech XX. sjezdu KSSS; tentokráte se již účastníci osmělili k ostřejší kritice a členové politického byra ÚV se odhodlali k sebekritice. Převažoval názor, že je nutné, aby dále pokračovala probíhající diskuse (ve stejném duchu zazněly směrnice komunistického ústředí z 24. dubna krajům). Účastníci souhlasili s návrhem na změny v řízení ekonomiky, omezení administrativy a decentralizaci správy, opatření v justici a v trestní politice a odvolání A. Čepičky z funkcí. Závěry zasedání prohloubily ideový rozkol strany, přibývalo těch komunistů, kteří požadovali svolání mimořádného sjezdu (nejvíce jich bylo na vysokých školách, ve vědeckých ústavech, mezi spisovateli apod.); jenom v Praze žádalo 235 základních organizací svolání zvláštního sjezdu strany. Ozývaly se hlasy požadující zrušení cenzury a připuštění názorové opozice.

22.-29. dubna

V rozbouřené atmosféře se konal II. sjezd československých spisovatelů; mnohá vystoupení (zejména J. Seiferta, F. Hrubína) ostře kritizovala případy zasahování stranických a státních orgánů do literární tvorby a vyzvala spisovatele, aby od nich vyšel podnět ke skutečné destalinizaci veřejného života (psát jen a jen pravdu, být "svědomím svého národa"). Sjezd znamenal zlom ve vývoji diskuse k závěrům XX. sjezdu. Komunistické vedení cítilo ohrožení svého mocenského monopolu a vyvolalo kampaň proti sjezdu spisovatelů. 2. května politické byro ÚV prohlásilo diskusi k XX. sjezdu KSSS za skončenou.

26.-27. dubna

Na jednání Ústřední rady odborů se rozpředla diskuse o postavení a činnosti odborů; byly vytyčeny dva cíle: 1. plnit úlohu ochránce zákonnosti v pracovněprávní, sociální a mzdové oblasti; 2. prosadit svou autonomní pozici vůči hospodářským orgánům a vystupovat vůči nim jako rovnoprávný partner. Vyhlášená změna v práci odborů vyvolala vlnu kritiky vůči dosavadní praxi uplatňování vedoucí úlohy KSČ.

11. května

Sešel se ústřední výbor ČSM a vyhlásil požadavek "energického odstraňování nedostatků" v práci této druhé nejpočetnější organizace; obratu mělo být dosaženo v překonání pozic poslušného nástroje komunistických a státních institucí.

20. května

V Praze proběhl za zvýšeného "zájmu" Bezpečnosti majáles vysokoškoláků; komunistické vedení mobilizovalo i Lidové milice, A. Novotný hrozil uzavřením vysokých škol, pokud dojde k demonstracím (údajně mělo dojít k zneužití slavnosti "k reakčním politickým demonstracím"). Majáles proběhl bez větších incidentů, měl silný ohlas u veřejnosti (průvod sledovalo na 100 tisíc občanů).

11.-15. června

Konala se celostátní konference KSČ, která kromě směrnic k druhému pětiletému plánu (1956-1960) schválila zásady zjednodušení systému plánování a řízení hospodářství, decentralizaci správy a posílení slovenských národních orgánů a národních výborů, snížení počtu centrálních úřadů a úředníků, změn v justici (mj. zavedení instituce vyšetřujících soudců). Zároveň omezila vnitrostranickou demokracii; konference proběhla bez komplikací, avšak schválená opatření nevznikla z iniciativy komunistického vedení, ale byla vynucena tlakem zdola. Proto často funkcionáři slibovali nesplnitelné (jen aby utišili nespokojenost), čímž vznikaly iluze a zárodek příštích politických tlaků.

24. července

Vláda oznámila snížení stavu armády (o 10 tisíc mužů).

31. července

Byl přijat ústavní zákon o slovenských národních orgánech, který nepatrně rozšířil pravomoci Slovenské národní rady. Centralizované pojetí státní moci však zůstalo nezměněno.

1. října

V Československu byla zkrácena pracovní doba na 46 hodin týdně; pro mladistvé do 16 let na 36 hodin.

23. října

Českoslovenští vedoucí činitelé označili maďarské národní povstání, které právě vypuklo, za kontrarevoluční a posléze souhlasili se zásahem sovětských vojsk; dokonce 26. října navrhovali vojenskou spoluúčast ČSR (opět se čs. vedení - A. Novotný a V. Široký - přimlouvalo za urychlenou vojenskou intervenci na poradě se sovětskými politiky 2. listopadu). Novotného vedení stálo v sovětském bloku na nejkonzervativnějším a nejdogmatičtějším křídle; od 24. října organizovalo kampaň veřejných schůzí a rezolucí, vyslovujících mu plnou důvěru a též díky SSSR za intervenci v Maďarsku.

28. října

Vyšlo 1. číslo časopisu Svědectví, exilového čtvrtletníku pro politiku a kulturu, redigované v češtině a slovenštině; byl vydáván nejprve v New Yorku, od roku 1960 v Paříži (řídil P. Tigrid). Do listopadu 1989 vyšlo 90 čísel.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.