F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

XII. Od lidově demokratického po socialistické Československo - pokračování


1948

4. března

Celostátní porada ordinářů katolické církve odmítla vydat zvláštní prohlášení o loajalitě k novému režimu.

Předsednictvo ÚV KSČ ustavilo tzv. hospodářskou radu ÚV KSČ a označilo ji za svůj hospodářský sekretariát, který se stal nadřízeným orgánem vlády (především ekonomických ministerstev).

7. března

Ústřední akční výbor Národní fronty předložil ke schválení osnovu zákona o revizi retribučních rozsudků; už den předtím byl podán návrh k ustavení zvláštních soudů "v boji proti reakci" (měly nést označení Státní soud v Praze, Brně, Bratislavě). Státní soudy působily od 26. října 1948 do 1. ledna 1953 a odsoudily 27 tisíc osob (vynesly 232 trestů smrti, z nichž bylo 178 vykonáno); zřízeny byly podle zákona č. 232/1948 Sb. a zasedaly i v okresních městech a na velkých závodech.

10. března

Premiér K. Gottwald předložil Ústavodárnému národnímu shromáždění programové prohlášení "nové vlády Národní fronty".

Stálý zástupce ČSR u OSN J. Papánek požádal Radu bezpečnosti o zákrok proti "pražskému puči"; o dva dny později požádala Chile Radu bezpečnosti, aby vyšetřila únorové události. Vlády USA, Velké Británie a Francie vydaly společné protestní prohlášení.

Pád z okna Černínského paláce v Praze ukončil život ministra zahraničí J. Masaryka; úřední verze hovořila o sebevraždě.

11. března

Pro programové prohlášení Gottwaldovy vlády hlasovalo všech 230 přítomných poslanců; ze zbývajících 70 poslanců 11 jich opustilo zasedání před hlasováním, 59 poslanců se buď vzdalo mandátu, emigrovalo, nebo bylo ve vězení. Následovala očista parlamentních klubů. V parlamentě nedošlo k žádnému odporu.

13.-17. března

Na zámku v Dobříši se konalo sněmování mladých českých spisovatelů, které již bylo v režii komunistických spisovatelů.

18. března

Ústřední akční výbor Národní fronty vydal prohlášení o svobodě náboženského vyznání a svědomí a verbálně odsoudil přehmaty vůči církvím. Zároveň však velmi tvrdě vystoupil proti "zneužívání náboženství a církve proti lidově demokratické republice".

Po rezignaci B. Laušmana byl zvolen předsedou sociální demokracie Z. Fierlinger.

20. března

Ústavodárné národní shromáždění schválilo divadelní zákon a zákon o živnostenské dani.

Ústřední akční výbor Národní fronty rozhodl o sjednocení tělovýchovy; do 28. března t. r. byla násilně ukončena činnost všech tělovýchovných organizací (DTJ, Orla, vojenských, sportovních a turistických organizací) a došlo k vytvoření jednotné celostátní tělovýchovné organizace, pro niž byl z taktických důvodů převzat název Sokol (ustaven 28. března t. r.).

21. března

Ústavodárné národní shromáždění schválilo zemědělské zákony vytyčené v tzv. Hradeckém programu (ze 4. dubna 1947); šlo zejména o vyvlastnění půdy nad 50 ha.

Na civilním letišti u Rakovníka došlo k zatčení předsedy lidové strany Msgre. J. Šrámka a bývalého ministra F. Hály, kteří zde čekali na letadlo, jež je mělo dopravit do exilu.

4.-7. dubna

V Praze proběhly oslavy 600. výročí založení Karlovy univerzity; prezident E. Beneš předal akademické obci obnovenou zakládací listinu.

9. dubna

Činnost zahájily obnovené lidové soudy, které v poválečném období soudily případy kolaborantství za okupace.

10.-11. dubna

Za hlavního účinkování Z. Nejedlého a V. Kopeckého se konal tzv. sjezd národní kultury, který vyzval účastníky k "politicky angažované práci a k vytvoření nové, socialistické kultury". Hned po únoru 1948 bylo vyloučeno ze Syndikátu českých spisovatelů několik desítek členů a z jeho původních 1711 členů se stalo jen 300 členy a 120 kandidáty později nově utvářeného Svazu spisovatelů.

15. dubna

Ústavodárné národní shromáždění přijalo zákon o národním pojištění.

21. dubna

Ústavodárné národní shromáždění schválilo školský zákon (o jednotné škole); připravován byl od konce roku 1945, již 6. května 1946 byl ministrem Z. Nejedlým předložen vládě ke schválení, ale na pořad jednání se nedostal. Prakticky se jednalo o sjednocení typu školy "střední" a typu školy "měšťanské" či odborné a vytvoření jednotného vzdělání; školní docházka byla prodloužena o 1 rok (na 9 let).

22. dubna

Ústřední výbor Národní fronty svolal konferenci kněží (po ní následovaly obdobné konference v okresech) s cílem získat je pro spolupráci s novým režimem; přesvědčit se dalo 180 kněží.

23. dubna

V Praze byla uzavřena Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSR a Bulharskem (podepsali E. Beneš a J. Dimitrov).

28. dubna

Od tohoto dne do konce roku 1948 přijal parlament sérii znárodňovacích zákonů; byly zestátněny průmyslové a potravinářské závody nad 50 zaměstnanců (ojediněle i pod touto hranicí), podniky stavební, dopravní, polygrafické, velkoobchod a zahraniční obchod, cestovní kanceláře a léčebné ústavy. Jednalo se celkem o více jak 5 tisíc podniků.

1. května

Poprvé proběhly jednotné oslavy 1. máje pod hlavičkou Národní fronty.

3. května

Biskupská porada v Olomouci vydala zákaz kněžím kandidovat v nastávajících parlamentních volbách a věnovat se politické činnosti.

5. května

Mezi zástupci sionistického hnutí a československou vládou byla uzavřena tajná dohoda o provedení výcviku izraelských leteckých specialistů na území ČSR (tzv. akce DI - Důvěrné Izrael). Kurzy probíhaly od léta do podzimu 1948 na několika československých letištích (mj. v Olomouci, Českých Budějovicích, Prostějově, Žatci) a bylo vycvičeno na 200 pilotů, mechaniků a parašutistů.

7. května

V ČSR ukončila činnost mise UNRRA; hospodářská pomoc byla ukončena již v roce 1947.

9. května

Ústavodárné národní shromáždění schválilo všemi přítomnými 246 poslanci novou Ústavu 9. května. Nemohla však vstoupit v platnost, neboť prezident Beneš ji odmítl podepsat a raději složil svůj úřad; začala platit až po volbě K. Gottwalda prezidentem a po jeho podpisu (14. července 1948). V ústavě jsou zakotveny výsledky "února" a také plán dalších "revolučních" přeměn společnosti. Skládala se ze tří částí: úvodního Prohlášení, 12 základních článků a 10 kapitol se 178 paragrafy.

10. května

Zahájena série jednání (sedm kol) mezi zástupci církví (vedl litoměřický biskup Š. Trochta) a Národní frontou (A. Čepička); předmětem rozhovorů byly konkrétní sporné body (například církevní školy, svátky). Nakonec jednání skončila neúspěchem, církevní hierarchie odmítla vydat jak požadované veřejné prohlášení loajality, tak povolení kandidatury J. Plojhara (jediným výsledkem bylo přesunutí svátku Božího těla z 30. května - den voleb, na 27. května).

30. května

V atmosféře silného politického tlaku se konaly volby do Národního shromáždění; opoziční kandidáti nebyli připuštěni a voličům byla předložena jednotná kandidátka, na níž měli komunisté zajištěno 70 % ze všech mandátů. Jednotná kandidátka získala 89,3 % hlasů. Parlamentní volby proběhly v rozporu s principy demokratických voleb. Předsedou Národního shromáždění byl 10. června zvolen O. John.

2. června

Prezident E. Beneš podepsal abdikační listinu; oficiálně bylo jeho rozhodnutí oznámeno 7. června. Povinnosti prezidenta vykonával předseda vlády K. Gottwald.

11. června

Obnoveno jednání mezi státem a církví; den předtím se sešla nově ustavená církevní komise ÚV KSČ. Církvi byl povolen zápis do církevních škol a ta vyslovila souhlas se svou účastí při nadcházející prezidentské volbě. Současně bylo zastaveno trestní řízení s 60 kněžími a laiky. Celkem proběhlo sedm jednání s církevními zástupci na půdě Národní fronty (poslední 18. června, pak nastala půlroční přestávka), vztahy mezi státem a církví se zostřily, sporné body se nahromadily.

14. června

Národní shromáždění zvolilo jednomyslně K. GOTTWALDA [1948-1953] prezidentem republiky. Při volbě zvonily v kostelích zvony a arcibiskup J. Beran sloužil v chrámu sv. Víta slavnostní Te Deum, které si Gottwald vyžádal.

15. června

Ustavena nová vláda v čele s A. Zápotockým; o dva dny později přednesl její předseda programové prohlášení.

19.-27. června

V Praze proběhl XI. všesokolský slet, který vyzněl jako protivládní demonstrace (zejména mohutný průvod sokolů). Následovala represivní opatření, Bezpečnost během sletu zadržela 237 osob.

27. června

V Praze se uskutečnilo slučovací shromáždění KSČ a sociální demokracie; jednání probíhalo od 17. dubna t. r. a znamenalo faktickou likvidaci v této době nejstarší české politické strany. Z 380 tisíc členů sociální demokracie přešla do KSČ asi 1/3 (167 tisíc), "neloajální" byli pronásledováni.

4. července

Vstoupil v platnost zákon umožňující zrušit smlouvu o užívání bytů, v "kterých bydlí osoby státně nespolehlivé". Tohoto zákona se začalo užívat při realizaci tzv. akce B, při níž bylo vystěhováno na dobu zhruba čtyř let několik tisíc rodin (zejména z Prahy, Bratislavy a Brna).

21. července

V Bukurešti došlo k podpisu Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSR a Rumunskem.

Přijetím zákona č. 213/1948 Sb. byly prohlášeny všechny "aktivity" akčních výborů Národní fronty za legální, i když byly v rozporu se zákony; návrh zákona předložil A. Čepička (jako ministr spravedlnosti) komunistickému vedení už 30. března t. r., ale byl odmítnut jako předčasný. Postižení získali právo se odvolat proti výroku akčního výboru; využilo ho kolem 15 tisíc občanů, ale jen v pěti stech případech došlo ke zrušení původního rozhodnutí.

16. srpna

Biskupská konference v Nitře schválila tzv. memorandum vládě, v němž ji obvinila z neplnění slibů a současně uváděla řadu zásahů proti církvi; memorandum bylo čteno v kostelích.

3. září

V Sezimově Ústí zemřel dr. E. Beneš; státní pohřeb byl stanoven na 8. září. Bezpečnost se obávala demonstrací proti režimu, a proto zastavila příliv návštěvníků do Prahy (zejména sokolů) a zmobilizovala 4 tisíce příslušníků Lidových milicí jako pořadatelů. Při pohřebním obřadu došlo k nepokojům, zatýkání a zákrokům policie.

9. září

Předsednictvo ÚV KSČ schválilo politiku "ostrého kursu proti reakci" s konkrétními opatřeními (tvrdý zákon na ochranu republiky, zřízení táborů nucené práce, ostrý postup proti živnostníkům a kulakům atd.). Režim prožíval svou první krizi.

20. září

Předsednictvo ÚV KSČ ustavilo svou kulturní radu, která rozhodovala o všech otázkách kultury a ideologie včetně personálních záležitostí; v roce 1950 převzal její roli stranický aparát.

27.-29. září

Došlo ke sloučení KSČ s KSS v jedinou politickou stranu; v čele zůstali K. Gottwald (předseda) a R. Slánský (generální tajemník).


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.