F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

III. Český stát za Přemyslovců - pokračování


1198

8. září

Souboje o dědictví v římskoněmecké říši (po smrti Jindřicha VI.) mezi Štaufy (Filip Švábský) a Welfy (Ota IV. Brunšvický) využil Přemysl (byl spojenec Štaufů) k upevnění své moci: při korunovaci v Mohuči vydal Filip Přemyslovi listinu, v níž mu potvrdil udělení dědičné hodnosti královské; současně uznal právo české feudality volit si vládce bez vnějších zásahů, uznal i staré hranice českého státu a právo krále na investituru pražských biskupů.

říjen

Nový český král (v pořadí třetí, ale první dědičný) podpořil Filipa Švábského ve válce v Porýní mezi Filipem a Otou IV. (zasloužil se o Filipovo vítězství při přechodu řeky Moselu).


kolem 1200


Do Čech přišel řád německých rytířů.


1203

počátek roku

Na naléhání papeže (vytýkal Přemyslovi jeho náklonnost k Filipovi) přešel český panovník do tábora Oty IV. Brunšvického.

květen

Přemysl na straně Oty Brunšvického vybojoval první vítěznou bitvu se svým nedávným spojencem Filipem Švábským - vyhnal ho z Erfurtu; brzy nato pomohl Otovi i při obléhání Merseburku.

24. srpna

Přemysl Otakar I. získal v Merseburku od Oty Brunšvického stvrzení svého královského titulu; potvrzení ze strany papeže znamenalo novou korunovaci českého panovníka papežským legátem Guidem (29. dubna 1204) "na věčné časy".


1204

jaro

Papež Innocenc III. potvrdil Přemyslu Otakarovi I. privilegium investovat biskupy v českých zemích a uznal jeho královský titul (19. dubna) "na časy budoucí i věčné"; Přemyslův pokus o zřízení arcibiskupství v Praze skončil však neúspěšně.

červenec

Původně pražský kanovník, poté poustevník a první opat sázavského kláštera Prokop byl prohlášen za českého světce.

září

Jednání Přemysla s Filipem Švábským (ten předtím prohlásil Přemysla za sesazeného a udělil Čechy v léno Děpoltovi III.), které přineslo vzájemné usmíření; Přemysl slíbil zaplatit 7 tisíc hřiven odškodného a Filip se zřekl Děpolta. Po zavraždění Filipa Švábského (červen 1208) začal Přemysl podporovat papežského kandidáta na říšský trůn - mladičkého Fridricha, krále sicilského (syna Jindřicha VI.).


1205

Přemysl provdal dceru Markétu za dánského krále Valdemara; třebaže zemřela už osm let po svatbě, pro svou dobrotu a laskavost se stala královna Markéta-Dagmar populární v dánských dějinách.

Moravský markrabě Vladislav Jindřich spolu s olomouckým biskupem Robertem (1201-1240) založil v letech 1204-1205 cisterciácký klášter na Velehradě.


kolem 1210


Provedena peněžní reforma; dosavadní nekvalitní denáry (dvoustranné) nahrazeny tzv. brakteáty (s ražbou po jedné straně) podle míšeňského vzoru. Zavedení brakteátů signalizovalo prudce se rozvíjející domácí i mezinárodní obchodní směnu. Opět se na nich objevuje výtvarná podoba českého znaku - českého lva.


1212

20. března

Císař Ota Brunšvický "za zradu" Přemysla udělil ve Frankfurtu nad Mohanem Čechy v léno jeho prvorozenému synu Vratislavovi.

26. září

Basileji vydána Přemyslu Otakaru I. novým římskoněmeckým panovníkem Fridrichem II. (z dynastie Štaufů) tzv. Zlatá bula sicilská (sicilská proto, že Fridrich nedisponoval pečetí říšskou a užil pečeť sicilského krále); Přemysl podpořil kandidaturu Fridricha II. na říšský trůn. Význam listiny: 1. potvrzovala, že český stát není říšským lénem; 2. Říše bude uznávat jen toho panovníka českého státu, který byl zvolen v Čechách (císař měl odevzdávat jen odznaky královského důstojenství); 3. zaručovala českému státu suverenitu (pojala jeho území, tedy včetně Moravy a pražského biskupství, jako nedělitelný celek); 4. přiznávala českému panovníkovi právo dědičnosti královského titulu; 5. český král měl povinnost zúčastňovat se jen říšských sněmů v Bamberku, Merseburku a Norimberku (tedy v blízkosti hranic), budou-li řádně 6 neděl předem ohlášeny; 6. český panovník měl dále povinnost účasti na korunovačních jízdách do Říma vysláním 300 jezdců nebo zaplacením náhrady 300 hřiven stříbra; 7. českému králi přiznán titul říšského arcičíšníka a kurfiřtská hodnost, jež ho opravňovala volit římskoněmeckého krále.

Ve stejný den (26. září) obdržel moravský markrabě Vladislav Jindřich listinu, kterou mu Fridrich II. udělil za jeho služby do dědičného užívání "Mocran et Mocran" (zkomolené označení Markrabství moravského). Mezi svědky byl také hrabě Rudolf Habsburský, děd pozdějšího římskoněmeckého krále (první setkání Habsburků s Čechy).


1213

Severomoravskému Uničovu bylo uděleno první městské privilegium v českých zemích.

6. ledna

Setkání Fridricha II. a Přemysla Otakara I. ve Frankfurtu nad Mohanem; výsledkem byla "přátelská smlouva", která určovala vztah obou panovníků. Přemysl dokázal mistrně využívat bojů v Říši (za 15 let pětkrát změnil své "stranické příslušenství").

říjen

Za pomoci Přemysla byl "protikrál" Ota Brunšvický poražen vojskem Fridrichovým; definitivně byl Ota odstraněn z možnosti působit na českou politiku po porážce u Bouvinnes (27. července 1214).


1215

V Římě se konal IV. lateránský koncil, kterého se zúčastnil i pražský biskup Ondřej (byl prvním českým biskupem na církevním koncilu). Koncil proklamoval nejvyšší moc církve, silně zapůsobil na biskupa Ondřeje (přijal asi 70 zásadních rozhodnutí, například povinný celibát kněží).


1216

8. června

Na shromáždění šlechty a ostatních hodnostářů v Praze nechal Přemysl Otakar I. zvolit svého jedenáctiletého syna Václava (pocházel z druhého manželství s Konstancií Uherskou) českým králem; Fridrich II. volbu potvrdil ještě v témže roce listinou z Ulmu. Tím byl zrušen tzv. stařešinský řád z doby Břetislava I. (1054) a zavedena zásada primogenitury (prvorozenectví); nároky vedlejší větve rodu - Děpolticů - byly pominuty.

léto

Pražským biskupem Ondřejem (zvolen 1214, 22. listopadu 1215 vysvěcen Inocencem III. v Římě) zahájen boj proti Přemyslovi. Ondřej vyhlásil svůj nárok na celý desátek, který měli věřící odevzdávat církvi (král se dosud podílel se svými úředníky na příjmech z desátku - biskup dostával jen čtvrtinu). Přemysl zpustošil biskupské statky a Ondřej raději 26. října 1216 uprchl ze země do Říma. Na celou pražskou diecézi uvalil v dubnu 1217 tzv. interdikt (zákaz bohoslužeb, pohřbů, křtů, udílení svátostí).


1217

29. května

Na Přemyslovu žádost zrušil arcibiskup mohučský klatbu nad Čechami.

červen

Papež Honorius III. žádal krále Přemysla o uznání biskupova práva na desátky, dále o jeho právo ustavovat kněží a o jejich příslušnosti výhradně před církevní soudy.


1219

Připomíná se zemská pečeť Království českého.

leden

Diplomatická schůzka krále Přemysla s představiteli pražského biskupství v benediktinském klášteře v Kladrubech; král vyšel mnohým požadavkům církve vstříc.


1220


Osobní schůzka krále Přemysla s biskupem Ondřejem v Seefeldě v Rakousích; skončila neúspěšně.


1221

30. června

Slavnostní shromáždění v Schatzberku ("na Šacké hoře") při moravsko-rakouské hranici, kde za účasti Přemysla, biskupa Ondřeje a papežského legáta Řehoře de Crescentia český král ustoupil. Došlo k obnovení privilegií pražského biskupství; listina z 2. července 1221, nazývána konkordátem (legát Řehoř rozhřešil krále i šlechtu z klatby a zbavil diecézi Ondřejova interdiktu), zaváděla pořádek do placení desátků.


1222

10. března

V Praze ukončen spor mezi králem Přemyslem a biskupem Ondřejem vydáním tzv. velkého privilegia církvi v Čechách, jež bylo významným úspěchem církve (netýkalo se Moravy, tam již byl vztah církve a světské moci vyřešen v době Jindřicha Zdíka - 1147). Král uznal zásadní pravomoc biskupovu nad kněžími ve věcech duchovních, kláštery i kostely získaly stejné svobody jako biskupství. Soudnictví nad klášterními poddanými si však vyhradil král. Byl zakázán zlozvyk vyžadovat od klášterů pohostinství a klášterní poddaní byli zbaveni povinností zemských robot. Církev byla uznána plnoprávným partnerem feudálů.

12. srpna

Zemřel (bez potomků) moravský markrabě Vladislav Jindřich (1197-1222). Vládu na Moravě převzal král Přemysl Otakar I., místodržícím jmenoval olomouckého biskupa Roberta.


1223

Tažení krále Přemysla do východních Čech (na Kouřimsko) proti Děpolticům (vedlejší větev přemyslovské dynastie); činili si nárok na uvolněný markraběcí stolec osobou Děpolta III. Přemyslem byli vypuzeni ze země, odešli do Slezska, kde brzy vymřeli.


1224

Na markraběcí moravský stolec byl Přemyslem dosazen jeho druhorozený syn Vladislav; nejstarší syn Václav získal Plzeňsko a Budyšínsko. Po brzké smrti Vladislava (1227) se stal markrabětem Přemysl, nejmladší syn Přemysla Otakara I. (1228-1239); jen Břeclavsko a Hodonínsko bylo dáno pod správu (jako vdovské věno) královně Konstancii Uherské (druhé manželce Přemysla Otakara I.).


1226

Ambiciózní politika Přemysla Otakara I. vyvolala konflikt s rakouským vévodou Leopoldem VI. (bezprostřední podnět zavdal Přemyslův pokus o sňatek jeho dcery Anežky s designovaným nástupcem Fridricha II. Jindřichem). Leopold provdal za Jindřicha svou vlastní dceru a spor o tuto prestižní dynastickou otázku přerostl ve válku - Přemyslovo vojsko vpadlo do Rakous a předurčilo tím na několik desetiletí směr mocenské expanze českého státu.

Do Čech byli z iniciativy Přemysla Otakara I. uvedeni dominikáni (patrně bratry slezského původu Česlavem a sv. Hyacintem). Prvním konventem byl pražský klášter u sv. Klimenta na Starém Městě pražském.

První doložená zpráva o emfyteutické smlouvě v českých zemích (v dnes již zaniklé osadě Mury na Roudnicku). Původně bylo emfyteutické právo jako forma poddanského pozemkového (uživatelského) práva označováno jako tzv. německé právo, od poloviny 13. století též jako dědičné právo (později jako zákupné právo). Znakem emfyteuse byly dědičnost půdy, možnost volného prodeje (se souhlasem vrchnosti) a pevné dávky odváděné vrchnosti.


1228

6. února

Na Pražském hradě se konala korunovace nejstaršího Přemyslova syna Václava I. za českého krále (jako tzv. mladší král); slavný obřad (poprvé opuštěn starodávný slovanský rituál) prováděl mohučský arcibiskup Siegfried z Eppenštejna.


1230


Královna Konstancie založila ženský cisterciácký klášter Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova; uváděny i roky 1232 a 1233.

červenec

Vojenské tažení Václava I. do Rakous.

15. prosince

Smrt krále Přemysla Otakara I. (vládl 33 let), dožil se ze všech historicky známých Přemyslovců nejvyššího věku - 75 let. V úspěšné politice svého otce pokračoval VÁCLAV I. [1230-1253]. I když se nevyznačoval jeho vynikajícími vladařskými schopnostmi, je označován jako "nadaný a energický panovník, ctitel zábav až rozmařilého života, libující si v krásoumě, a zvláště básnictví" (František Palacký).


1231

Václav I. opakuje válečné tažení do Rakous; byla popleněna krajina od Kremže až po uherské hranice. Konflikt s Rakousy převzal Václav po svém otci. V Rakousích vládl poslední mužský příslušník babenberského rodu Fridrich II. Bojovný. V mnohých válkách Fridricha vystupoval po jeho boku i proti němu jeho příbuzný (švagr) markrabě moravský Přemysl. Mezi ním a bratrem Václavem přetrvávalo napětí.


kolem 1232

Templáři založili první komendu (řehole sv. Augustina) v Praze u kostela sv. Vavřince.

1232

Anežka Přemyslovna založila poblíž kostela sv. Haštala na Starém Městě pražském špitál sv. Františka. Následujícího roku v blízkosti špitálu přibyla dvojice klášterů: mužský klášter menších bratří - minoritů sv. Františka a ženský klášter řádu sv. Kláry (uvedeno pět sester z Itálie, od jara 1234 stála v čele kláštera, zvaného později Anežský klášter, jako abatyše 23letá Anežka Přemyslovna).


1233

červenec

Rakouský vévoda Fridrich II. Bojovný (s pomocí markraběte Přemysla) vtrhl na Moravu s 40tisícovým vojskem; zmocnil se hradu Bítova (na Znojemsku), avšak po příchodu oddílů krále Václava se dal na ústup. Václav ztrestal zradu Přemyslovu vpádem do střední Moravy (dobyl a poplenil i Brno). Na přímluvu své matky Konstancie se posléze král Václav s bratrem Přemyslem smířil.


1234

V Jihlavě započaly přípravy k těžbě stříbra.

duben

Mezi králem Václavem a rakouským vévodou Fridrichem uzavřena přátelská (mírová) dohoda; měla však krátké trvání.


kolem 1235

Kanovník a pozdější děkan pražské kapituly Vít provedl reformu liturgického zpěvu.

Král Václav I. se rozhodl zvětšit Prahu založením nového sídliště na jihovýchodní straně (dominujícím bodem se stal nový kostel sv. Havla - odtud tzv. Havelské Město); nové město bylo založeno s použitím jihoněmeckých právních zvyklostí. V následujícím desetiletí bylo obehnáno hradbami - bylo to první opevnění pražského města a znamenalo počátek rozvoje vrcholně středověké Prahy.

1235

červenec

Vypukla nová válka mezi Václavem a Fridrichem II. Bojovným; české vojsko s podporou uherského krále Ondřeje II. vtrhlo do Rakous.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.